Duben 2010

O nevhodnosti vyhánění čerta ďáblem

Luděk Frýbort

Článeček „Poslední slovo“ na zadní stránce Lidových novin nebývá pokaždé vrcholem umu literárního, ale úvahu pana Ludvíka Vaculíka si vždy přečtu rád. Nejen že ten pán – na rozdíl od jiných – opravdu umí psát; ale líbí se mi ukrutně jeho rozhořčení nad špatnostmi světa. Co všechno by zakázal, kdyby bylo po jeho, co všechno by zatrhl, vymýtil, postavil na pranýř! Není pochyb, že by svět pak byl nejen jako květ, ale i jako řemen, a všechno byl jen tak lítalo pod moudrým komandem páně Vaculíkovým. Potíž je, že světů jako řemen už bylo a bohužel ještě asi bude, ale k ničemu kalému to nikdy nepřivedly; i jest otázkou, zda je vhodné a účelné vymítání čerta metodou zákazu, aby nám místo něj nevlezl do kvartýru mnohem šerednější ďábel. Čímž se dostávám k tématu vpravdě aktuálnímu, jejž jsou plné noviny.

Dokonce nikoliv pouze noviny české. Rozevřu náš hannoverský list, a oko mi padne na rozhořčené obžaloby těch pitomců, co jsou navzdory dějinným poučením samý nacistický symbol, zakládají téhož druhu partaje a nejraději by vzkřísili Hitlera i s knírkem, jen kdyby se dal. Jak by se ta patálie měla řešit… inu snadno. Zakázat takovou partaj, zaznívá v jednomyslném choru. Zakázat užívání hanebných symbolů! Pohnat před soud každého, kdo by si otevřel hubu po náckovsku, tragické zkušenosti nedbaje! Ostatně netřeba nic zakazovat, protože projevy neonacismu jsou v Německu zakázané už dávno. S jakým výsledkem, je druhá věc.

Rozevřu kterýkoliv list český, a nač padne oko mé, je až na určitý lokální folklor vcelku totéž. Zakázat tuhletu partaj, co si kdovíproč říká Dělnická! Pohnat před soud holohlavé hajlující blbečky! Ledaže, což se v německém tisku nevyskytuje, lze najít o stránku dál volání po zákazu partají a symbolů leninsko-bolševických, třebaže o něco rozpačitější a rázu spíš jen teoretického, neboť tenhle vláček už ujel. Také zde se lze s jistou dávkou předvídavé skepse ptát po výsledku. I kdybychom slavně zakázali vnější znaky - na vnitřní nedosáhneme – obojí zpráchnivělé nauky… co se stane? Že by si jak opoždění náckové, tak vyvolávači ducha Gottwaldova řekli, ó, jací jsme to byli hanebníci, a věnovali se napříště už jen chovu drobného hospodářského zvířectva? V to bych velkou naději nekladl. Spíš lze čekat, že si taková partaj změní název, místo Dělnická si bude říkat třeba Vlastenecko-sociální, místo Komunistické strany budeme mít na talíři dejme tomu Stranu proletářské demokracie, jedni si trochu jinak ohnou své hakenkrajce, druzí si místo srpu a kladiva dají do erbu třeba petržel (ale ty třešničky taky nejsou špatné), a všechno se bude mydlit stejným způsobem až do příštího zákazu a příštího přejmenování a tak pořád dál až na věky věkův, halelujah.

Zakázat a soudně stíhat je třeba zločin, dokonce bych řekl, že ostřeji i důsledněji, než jak se děje doposud. Jestli i názor, jakkoli praštěný a upíry minulosti vyvolávající, v tom si nejsem tak jist. Přesto bych pokládal postavení totalitních ideologií mimo zákon když ne za řešení té patálie, tedy aspoň za úlevu duše demokratické a celkem neškodnou hru, kdyby mělo zůstat jen u nich. Jenže ono nezůstává. Iluze o sprovoditelnosti nevhodných názorů ze světa zákazem je nakažlivá a povzbuzuje k dalšímu a dalšímu zakazování, až se v těch spravedlivých a dobrou vůlí vedených pokusech utopí svoboda projevu nejen náckovsko-bolševického, ale vůbec nějakého. Jakž se už – rozhlédněme se trochu po světě – také děje.

Už jsem porůznu četl zatím nesmělé, přesto vážně míněné úvahy o tom, že by mělo podléhat zákazu popírání klimatické katastrofy. Tak! Kdo cekne, že ledovce netají, jak by správě měly – šup s ním do kriminálu! Jiný pisatel té sorty vyžadoval zákaz projevů islamofobie: kdo by měl nějaké výhrady k povážlivému šíření islámu v západních zemích nebo v něm dokonce spatřoval nebezpečí pro křesťanskou civilizaci – zavřít třeba! Ještě jednou upozorňuji, že si nevymejšlím, takové věci se v západním tisku opravdu tu a tam vyskytnou. Celý roj zákazů, zdaňování a jiného dobrodiní je vyžadován v rámci opatření ekologických; kdyby se každý takový návrh měl naplnit skutkem, skončili bychom všichni jako slepice v klecích hromadného chovu, čímž by se ekologický kruh uzavřel. Jen jsem se zatím nedočetl, že by měl být uvržen do žaláře každý, kdo neužívá genderové květomluvy, ale mít se na pozoru jest záhodno. Zlobíš se, občane, že ti na chodníku kakají psi? Pozor, aby sis něco nevykoledoval! Čubičky a pejskové kakají, tak je to správně, zapiš si to za uši! Ale promiňte, vidím, že jsem se dal svést k šprťouchlatům. I když bych řekl, že z některých květů politicky korektního myšlení je věru obtížné si netropit šprťouchlata.

Ale i bez všech vězeňských kobek a řetězů si všimněme, jak daleko už postoupil diktát politické korektnosti. Co všechno už po nás vyžaduje, čím vším si lze vysloužit nálepku rasisty nebo aspoň populisty, co všechno je neřádné a diskriminační, o čem všem je radno hubičku držet, kolem čeho opatrně obtancovávat nebo přinejmenším užívat okrasnějšího názvosloví. Zatím nejsou nositelé kacířského názoru upalováni, ani dáváni do klády a vplétáni do kola. Jen takovému nikdo řádek neotiskne, knížečku nevydá, k veřejnému vyjádření nepřipustí, ne že by s ním nikdo tak úplně nesouhlasil, ale že se bojí. A odváží-li se nevhodného výroku osoba veřejná – stává se, že tu a tam některé ujedou nervy, takže vysloví ne co by měla, ale co si myslí – konec kariéry, konec nadějí na poslanecké či jiné takové křeslo, neopatrný smělec je umístěn do oslovské lavice politiky, tam, kde sedávají populisté. Než je vyvržen z rozhodování o věcech veřejných úplně.

Vytvořila se nám dvojtřídní společnost, o jaké ani dědouš Marx nesnil: na jedné straně hlučná, rozkazovačná, nedůtklivá, sama sebou najmenovaná a vší posvátnou pravdou vybavená menšina, na straně druhé většina sice dosti široká, ale ostýchající se ceknout. Něco se mění. Jak čas jde, ubývá páry v korektním kotlíku, nedaří se vše udržet pod pokličkou. Vycházejí najevo plytkosti a povrchnosti, účelné lsti, překrucování faktů i holé švindle, a majitelé posvátných pravd zjišťují, že se pohybují na čím dál tenčím ledě. Zamlčovací taktika už nefunguje jako dřív, doposud konsternovaná veřejnost se začíná vymaňovat z uhranutí, k neschválenému názoru se začínají hlásit široké občanské vrstvy a někdy i většiny, jest obtížno posadit do oslovské lavice přes polovinu populace. Ba ne, už nepostačí jen tvrdit a hlásat, politicko-korektní dogmata bylo by třeba podepřít fakty, čísly, analyzami padni komu padni, jenže touto zbrojí jsou prokletí kacíři vybaveni líp. A ustoupit nelze, už se kolem korektního pravověří vytvořilo příliš mnoho kariér, vlivu, moci, příliš mnoho bohatě dotovaných institucí veřejných i tzv. nezávislých, příliš mnoho a přemnoho milionů, ba miliard se už točí v tom kšeftu.

Kdo se cítí ohrožen, rád přecházívá do protiútoku, i nedivil bych se nikterak, kdyby přitvrdilo. Kdyby si nekorektní šťouralové koledovali nejen o nálepku populisty či pravicového extremisty, ale kdyby se jim postupně začínala uzavírat ta či ona povolání. Kdyby se opět zakládaly kádrové materiály s černými čárkami pro nezbedníky, kdyby neochota mašírovat v nařízeném směru znovu byla poukázkou na gumáky a lopatu. Neposloucháš – poletíš. Spásné věrouky si málokdy vymyslí něco nového. Povíte mi asi, že vidím budoucnost příliš černě… no, uznávám, jen poopravuji: černě, ne však nereálně. A mohlo by být za určitých okolností ještě černěji, ale tu alternativu si nechám na jindy.

Co říci na závěr… znemožnil se nacismus i komunismus před tváří lidstva, na jejich troskách však vyvstala další, inteligentnější a tím záludnější ideologie politické korektnosti se všemi svými odnožemi. Neboť ideologie jsou jako potkani, hub je jak chceš, pokaždé z některého kanálu vyleze jiná. Co s tím můžeme dělat, my skeptici a pochybovači… snad jen hned předem a s ušima sklopenýma neustupovat. Nestydět se za názor neodpovídající přikázanému dogmatu, nebýt takovými těmi, co sice leckam něco napíší, ale vždy s dovětkem – autor si nepřeje být jmenován. A nevyhánět čerta ďáblem, nevolat po zákazech, byť se týkaly jakkoli odpudlivých figur. Možná bychom se přechodně zbavili oživlých duchů nacismu či bolševismu, ale otevřeli bychom tak vrátka, jimiž nám nalezou do chaloupky strašidla čerstvější a mnohem méně primitivní. Už teď je s nimi nesnadno bojovat. Kdo nechceš, aby na tebe vystoupil zlý džin, nech ležet zašpuntované lahvičky.