Duben 2010

Přišlo to jako nezasloužený dar

Jan Gazdík

Nejudivenějším Čechem nad rozhodnutím Svatého stolce o novém českém arcibiskupovi je paradoxně právě ten, kdo jím byl jmenován - Dominik Duka.

* Minulou sobotu jste se stal českým metropolitou, tedy lidmi asi nejvíce vnímaným představitelem katolické církve. Měl jste tuto ambici, když jste se stal knězem?

Ale kdepak. Jsem kněz dominikán a velmi jsem toužil studovat v zahraničí. A ze všeho nejvíc v Jeruzalémě na biblické škole. Což se mi za totality nepodařilo a musel jsem se jako samouk vzdělávat tak trochu kuchyňsky. Samozřejmě s velkorysou pomocí katolických či evangelických profesorů. Když jsem byl dělníkem ve Škodovce, moc mi tehdy pomohl profesor Jan Heller. Dokonce ho kvůli tomu vyšetřovala tajná policie, protože zjistila, že jsem si od něj půjčil zakázanou literaturu. To byly jediné ambice dominikána Duky. Vše ostatní -tedy i pro mne dost nečekané jmenování českým metropolitou - přišlo navíc jako nezasloužený dar.

* Zdá se, že lidé jsou v poslední době „přejedeni“ politikou i politiky. Jsou více než kdy jindy otráveni mírou korupce. Není to vhodná doba pro církevní „generály“, aby přišli s alternativní nabídkou? Alespoň při návštěvě Svatého otce byl podle mne patrný hlad lidí po idejích, které by je naplnily.

Takový „hlad“ mezi lidmi opravdu je. To je bez diskuse. Nejenom mezi mladou, ale i střední generací. Církev se ocitla tak trochu mezi dvěma mlýnskými kameny. Určitě by měla nabízet lidem odpovědi na otázky, které je trápí. Ale na druhé straně se nemůže začít tvářit jako jedna z dalších politických stran. Už proto, že naši věřící jsou organizováni v mnoha politických stranách a také z různých i pragmatických důvodů volí různé politické strany. Málokdo třeba ví, že církev má vypracovanou sociální nauku, která se věnuje rodině, lidské práci, životu společnosti, mezinárodním vztahům, ale i ochraně životního prostředí. V pomoci a službě bližnímu ji velmi zdatně církev rozvinula v oblasti charity. Na druhé straně často o sociální nauce hezky mluvíme, neumíme ji však používat v životě. A když se o to pokusíme, zabředneme do nesrozumitelných žabomyších válek.

* Média a možná i politici se vás teď asi ptají na priority nového arcibiskupa - českého metropolity. Jistěže je tu majetkové vyrovnání, spor o katedrálu, stále odkládaná smlouva Česka s Vatikánem. Ale máte svou osobní prioritu? Svůj sen?

Je to opravdu jen sen. I když krásný a možná i velmi těžko uskutečnitelný. Já bych si totiž moc a moc přál, aby se k sobě lidé po celý rok chovali stejně hezky jako o Vánocích. Vánoce - to je takový lakmusový papírek, že to jde. Všichni chtějí být najednou lepší, přejí si udělat druhým radost... a úplně jinak, ohleduplněji, se chovají v trolejbuse či autobuse. Mým snem je přispět k vytvoření takové celoroční vánoční atmosféry, která by měla být pro křesťanství vlastní.

* Od vás se očekává, že sjednotíte rozpolcenou českou společnost ohledně majetkového vyrovnání. Jen připomínám, že jde o třiaosmdesát miliard korun a s úroky dvě stě sedmdesát miliard. Nabídnete všem přijatelný - možná měkčí - kompromis?

U diskusí kolem majetkového vyrovnání církví a českého státu jsem od počátku. Nic ve zlém, ale proč bych měl teď podle vás najednou měnit názor? A hlavně: nemohu dělat účet bez hostinského! Nejde totiž o vyrovnání s jedinou katolickou církví. Pro mne je důležité, že stát je stále ochoten se s církvemi dohodnout.

* Jen se ptám na vaši strategii, když se ta předešlá ocitla u ledu.

Způsob dohody není dogma. Když budu upřímný, tak těch dvě stě sedmdesát miliard je podle mne utopie. Vždyť kdo může dnes zaručit, že je český stát bude vyplácet po šedesát let! Kdo nám zaručí existenci tohoto státního systému po tak dlouhou dobu? Když se arcibiskup Graubner ptal tehdejšího ministra financí Kalouska, zda mu ty splátky může garantovat, tak mu pan Kalousek odpověděl: „Jako ekonom na deset let a jako Kalousek vám řeknu, že nevíme, co se může stát zítra.“ A to řekl ještě před ekonomickou krizí.

* Co dalšího by ještě mohlo majetkové vyrovnání zkomplikovat?

Když jsme to pak s arcibiskupem Graubnerem probírali, tak jsem mu řekl. „Podívej, Jendo, podepsali jsme dohodu v roce 1900 s císařem Františkem Josefem. Pak přišel rok 1918 a Rakousko-Uhersko najednou nebylo. Byl tu naopak nový stát Československo. A hned nato první měnová a pozemková reforma. A pak rok 1938 a 1939 - rozpad Československa. A co rok 1948 s komunistickým převratem? No a v roce 1960 komunisté uzákonili socialistickou republiku. A stále jsme v těch pouhopouhých šedesáti letech. Kdo ví, co tu bude za dvacet třicet let? Dvě stě sedmdesát miliard bylo položeno na stůl jako džentlmenská dohoda. Navíc si myslím, že smyslem té dohody nebyly peníze - i když se ta částka pověsila na billboardy.

* A co tedy bylo jejím smyslem?

Aby se majetkové vztahy mezi církvemi a státem narovnaly. A stejně tak je nutné říci, že výnosy z církevního majetku dosahují tří a půl miliardy ročně, které jdou do státního rozpočtu či rozpočtů měst a obcí. Z toho pak církve od státu dostávají jednu miliardu dvě stě milionů. Můžeme s klidným svědomím říci, že církve podporují stát.

* Řešením je tedy naprostá majetková odluka církve od státu?

Bylo by velkou chybou ten systém překotně rozbourat, aniž bude jasné, čím ho nahradíme. Vyrovnání je dobré i z jiného důvodu: církevní majetek totiž vytváří problém - pro města, obce i podnikatele. Pro ně může někdy být velkou ekonomickou brzdou. Mnozí z nich se totiž obávají, že o ten majetek, na němž hospodaří, mohou přijít. Říkají si: Nač do něj investovat? Nevezmou nám ho teď církve? Takže my jen chceme, aby se to rozseklo. Aby ten majetek přinášel tomu, kdo na něm hospodaří, zisk a nebyl blokován. A majetkové vyrovnání je konečně dobré i proto, že církve musí mít možnost financovat svůj provoz i z vlastních prostředků. Ta dohoda musí vést ku prospěchu obou stran.

Dominik Duka. Původním jménem Jaroslav Duka, narodil se 26. dubna 1943 v Hradci Králové. Před týdnem byl jmenován 36. arcibiskupem pražským a primasem českým. Dříve byl provinciálem České provincie dominikánů (1986 až 1998), 24. biskupem královéhradeckým (1998 až 2010) a apoštolským administrátorem litoměřické diecéze (2004-2008).

(zkráceno)

(MFDNES)