Duben 2010

The Diplomat, “diplomat” a vůbec

Pavel Jacko

Kdysi dávno jsem narazil v knihovně na časopis The Diplomat. Prohlédl jsem si, půjčil, přečetl a vzpomněl na dobu, kdy se Kevin Rudd probojovával trním queenslandského laboristického zákulisí a snažil se být zvolen do federálního parlamentu. Za tím účelem mívával před volbami stánek na bleším trhu v předměstí Cannon Hill, který jsem poměrně pravidelně navštěvoval s Pavlem Formanem. Rudd neprodával blechy, knížky nebo ojetá trička, ale sebe. Snažil se zavést debatu s kolemjdoucími, hlavně na téma rozšíření brisbanského letiště. Proti němu bojoval ze všech sil a peněz své manželky, kterýžto boj pak coby ministerský předseda úspěšně korunoval schválením jeho rozšíření. On prý ne, on jen nařídil plešatému zpěvákovi Garrettovi, ministru pro životní prostředí, zřejmě z pádných ekologických důvodů, to rozšíření, které Howardova vláda ekovandalů neschválila, schválit. (Leftipedia to popírá.)

Chtěl jsem s Ruddem debatovat o jiných věcech než přistávacích drahách, ale všiml jsem si, že jistí dva kolemjdoucí vůbec kolem nechodí, ale naopak. Postávali poblíž, jakoby nic a když se náhodou některý opravdový kolemjdoucí volič Rudda něco nepohodlného zeptal, jeden nebo druhý odpověděli, agresivně a někdy i urážlivě, za něj. Rudd se jen omluvně usmíval, já nic já diplomat. Na přátelské dotazy reagoval sám. Pavel Forman, můj pravý opak, co se paranoidy týče, mně to potvrdil. Ti dva ochránci byli tetovaní hromotluci, nepříliš výřeční, zato hlasití, a o politice věděli jen to, že, co strana činí, dobře činí. Tuším, odboroví předáci Waterside Workers Federation. Tehdy mě napadlo, že Rudd bere svou kariéru velice vážně, když již v té fázi investuje do své ochrany. V té době jsem nevěděl, že jeho manželka Theresa Rein je multimilionářka (dnes 60 miliónů čistého), která zbohatla rychle (za dvacet let) a zázračně ze své pracovní agentury Ingeus, která dodávala pracovní síly queenslandské laboristické vládě Wayna Gossa a také vládě federální. Však také jedním z ředitelů je bývalý hlavní šéf všech federálních veřejných zaměstnanců. Schopná to žena a pomluvy, že její počáteční kapitál přišel z Číny, si nedovolím opakovat. Naše ASIO to již zcela určitě uspokojivě vyšetřilo.

Z čtení prvního tj. pro mne prvního čísla Diplomata jsem měl dojem, že jej Theresa koupila Kevinovi jako dárek k vánocům. Tenor byl – Austrálie je na tom špatně, potřebuje vůdce nebo alespoň ministra zahraničí zkušeného v diplomacii, jináč od nás Čína přestane uhlí a rudu a vůbec všechno kupovat. Kupodivu tam také byl moudrý článek zrovna na toto téma sepsaný naším bývalým diplomatem v Číně, Kevinem Ruddem. Od té doby se stalo mnohé, Kevin se stal ministerským předsedou a nějakým zázrakem, přes jeho veškeré diplomatické snahy, Austrálii zatím ještě nikdo nevyhlásil válku. Mimochodem, s jeho údajnou znalostí mandarinské čínštiny, v době volební kampaně tak oslavované, to také není tak horké. Sám to nemohu posoudit, ale jedna známá rodilá Číňanka mně řekla poté, co jej slyšela, že nějaké lekce možná měl. Podle jeho oficiálního životopisu jich měl mnoho a na Australian National University to vše vystudoval. Na ANU se ovšem dá vystudovat ledasco. Komunističtí Číňané jeho mandarin chválili, dokud jim okamžitě nedal, co žádali (Rio Tinto nebo celý důlní průmysl, takovou nějakou maličkost) a pak údajně utrousili, že jeho školní čínštině se nedá rozumět. Nižším úředníkem v diplomatické službě byl Kevin sedm let, převážně ve Švédsku a pak i v Číně. Pak, ve zralém věku třiceti let diplomacie nechal a šel sloužit labouristickému premiérovi Queenslandu Gossovi coby Director General of the Office of Cabinet. Nejmocnější byrokrat v Queenslandu možná konflikt zájmů s Ms. Rein neměl. Tak tohle o “diplomatu”.

Nicméně, časopis, který se prodává ve stáncích, nemůže být úplně jednostranný a někdy se něco zajímavého najde, hlavně ve sporech mezi různými frakcemi socialistů. Půjčoval jsem si jej tedy z důvodů seznámení se s myšlením mně nesympatickým. Čtu celé spektrum, což dnes v podstatě znamená od levice k extrémní levici. Druhé číslo minulého roku, tj. 2009 se mně dostalo do rukou teprve nyní. Jen tak prolétl a odložil, ale později si uvědomil, že je tam několik článků na témata, o kterých jsem psal před časem. Třeba o chorobách ve světě. Oni Global disease factor, já Karantény pro kočky. Dozvěděl jsem se, že navíc k tuberkulóze, úplavici, malárii a AIDS bychom také měli uvažovat o obrně, která se rapidně šíří v Afganistanu, Pákistánu, Indii a Nigérii. Možná, že není třeba se strachovat, poněvadž Velká Británie, Německo a hlavně Gates slíbili jednu miliardu dolarů. Víme, že když jednou Gates něco před televizními kamerami slíbí, problém přestane existovat.

Choroby a migrace jdou ruku v ruce. Napsal jsem Migrénu migrace a o několik let později se v Migration blues Peter Cusron ptá, “are Asia-Pacific governments aware of the security implications of large-scale migration?” Jsou? Austrálie těžko. Článek má mapy se šipkami a statistiky Spojených národů. Ty jsou vždy zajímavé. Neříkám, že věrohodné. Z Afganistanu (viz obrna výše) odešlo v roce 2007 víc než 2,1 miliónu tzv. uprchlíků. Celkem tam je Afghánců 28 miliónů (CIA odhad 2007), a teď jich možná odchází víc, takže, při troše štěstí a přitažení za vlasy, za čtrnáct let tam zbude akorát americká námořní pěchota. Mimochodem, CIA World Factbook se také zmiňuje o tamější rozšířené vzteklině, ale to se mně nechce věřit. Kde se tam vezmou psi nebo lišky? Nebo že by se hrdí mohamedánští vlastenci, psů nesmíce, kousali navzájem?

Autor se o různých problémech, jako je terorismus, prostituce, drogy a infekční nemoci zmiňuje, ale má problém v tom, že za každou cenu musí být politicky správný. Migrace musí být správná a tak píše o finančním přínosu – podstatný příliv kapitálu a zdroj laciné pracovní síly. Přínos? Jak komu. Tabulka ukazuje tok peněz od emigrantů do mateřských nebo macešských zemí v roce 2007. Indie vede s US$ 26,5 miliardami (v textu je to 36,5), těsně následovaná, asi nepřekvapivě, Čínou. To jsou ovšem jen peníze oficiální. Těm neoficiálním převodům, přibližně stejného rozsahu, říkají Číňané fei ch'ien (létající peníze) a muslimové hawalas. My bychom to asi nazvali daňový únik.

Možná, že ty levicové pseudointelektuální časopisy to mají popletené. Podívám se raději po té blahodárné přistěhovalecké laciné pracovní síle v něčem pro obyčejný lid, jako třeba City South News, který nám házejí na trávníky zadarmo. Vedle titulku Glad to be an Aussie se na mě usmívá Súdánec Butrus. Deset let údajně pracoval v Súdánu jako tesař (tudíž v immigrační kategorii “skilled labour”) a nyní, po třech letech residence v Austrálii si požádal o tesařský výcvik. Inu, já jsem také do práce moc nespěchal. Teprve třetí den po příjezdu do Brisbane jsem nastoupil jako svářeč v General Motors Holden. Omlouvá mě možná trochu, že jsem přijel v pátek a o víkendech byla automobilka zavřená. Napřed se ale stane australským občanem a dostane pas. Je mu 42 let, ženatý, s pěti syny mezi dvěma a osmnácti lety. Autorka článku si pochvaluje, že jako správný Australan jezdí jednotunovou dodávkou, o víkendech pozoruje sportování svých synů a že po třech letech usilovného studia angličtiny nepotřebuje tlumočníka při svých návštěvách Centrelink.

Poznámka: Je možné, že s Diplomatem neměla Terezka (sama se píše Thčrése) nic společného. Byl založen údajně v Tokiu roku 2002, krátce po tom, co se Rudd stal stínovým ministrem zahraničí. Od srpna 2009 je jen v internetu. Nicméně, papírové číslo uvádí jako adresu poštovní schránku v Sydney a jako vydavatele Diplomat Media Pty Ltd. Společnost je stále registrována pod ACN 098 755 232. Možná, že nějaký čtenář obětuje pár dolarů na ASIC průzkum a že se něco dovíme. Příliš pravděpodobné to není.