Duben 2010

Masakr ve Swinemünde

Wilhelm von Gottberg

Dne 12. března 1945 se pomořanské přístavní město Swinemünde, ležící severozápadně od Štětína, stalo obětí útoku osmé US-americké flotily bombardérů. Při tomto útoku probíhajícím za denního světla, který začal v poledne kolem 12 hodin a trval pouze kolem 60 minut, nasadili Američané celkem 642 bombardérů. Terčem bombardování města Swinemünde byl přístav, nádraží a prostranství lázeňského parku. Pláž Baltského moře byla onoho dne v březnu 1945 plná utečenců z Východního Pruska, Danzigu, Západního Pruska a Zadních Pomořan. Většina z nich se sem předtím dostala přes moře a musela při tom absolvovat hrozné zážitky. S dosáhnutím pevniny ve Swinemünde sice útěk ještě zdaleka nebyl u konce, lidé ale žili v domnění, že už to nejtěžší přečkali. Unikli totiž sovětské Rudé armádě.

Bombardovací válka západních spojenců proti městům v západním a středním Německu byla lidem z východu známá jen nedostatečně. Většina z nich neměla v tomto ohledu žádné vlastní zkušenosti.

Američané a Britové byli s infrastrukturou poloostrova Usedom, ne jehož východním okraji Swinemünde leží, velmi dobře obeznámeni. Peenemünde, taktéž ležící na Usedomu, bylo díky tamní pokusné raketové základně důležitým vojenským cílem a proto v minulosti opakovaně zmapováno leteckými průzkumníky. Toto mapování se týkalo celého ostrova. Peenemünde bylo v letech 1942 – 1944 opakovaně bombardováno.

Prvním cílovým bodem bombardérů při denním leteckém útoku z 12. března 1945 byl přístav. Bylo potopeno šest velkých obchodních lodí, které byly od ledna nasazeny jako utečenecké lodě v kyvadlovém styku mezi Pillau a Danzigem do Swinemünde nebo Kielu. Některé z těchto lodí měly ještě na palubě „lidský náklad“. Loď Andros se od břehů odpoutala 5. března v Pillau s 2000 lidmi na palubě směrem k Dánsku. Rozbouřené moře však znemožnilo překonat trasu. Proto Andros neplánovaně 12. března 1945 zakotvil ve Swinemünde. Loď se dostala do krupobití z pum, zlomila se a šla zároveň i se svým „lidským nákladem“ ke dnu. V lázeňském parku města Swinemünde čekaly tisíce na svůj další transport směrem na západ. Značkovači leteckých svazů park přesně zakreslili. „Vyšel obzvlášť úzký náletový koberec, tak že nebylo kam uniknout. Američanům byla situace v lázeňském parku známa, pročež naložili dostatečné množství „stromobuchů“, pum vybavených dotykovými zapalovači, které detonovaly, jakmile se dostaly do kontaktu s větvemi, píše Jörg Friedrich (Der Brand, 2004, str. 172). Uprchlíci v lázeňském parku Swinemünde byli 12. března 1945 bezbranní a bez ochrany.

Američané věděli o následcích bombardování Swinemünde. Nálet byl zločinem, při kterém přišlo o život kolem 2 .000 lidí. Swinemündský masakr není v análech Osmé US-americké flotily zaznamenán jako masakr, stejně tak jako v análech soudobých dějin. US Air Force jej označila jako dopravní útok na seřaďovací nádraží (Der Brand, 2004, str. 176). Pro mrtvé ze Swinemünde bylo zřízeno na Golmu (vyvýšenina nacházející se západně od Swinemünde) náležité upomínkové místo. U mnohých vzbuzuje každoroční připomínání památky mrtvých 12. března na tomto místě znepokojení, protože historická pravda, tak jak je líčena v této zprávě, zůstává nevyslovena.

Das Massaker von Swinemünde

Wilhelm von Gottberg

Noch kurz vor Kriegsende wurde die von Flüchtlingen volle Stadt Ziel eines US-Bombenangriffs.

Am 12. März 1945 wurde die pommersche Hafenstadt Swinemünde – nordwestlich von Stettin gelegen – Opfer eines Angriffs der achten US-Bomberflotte. Bei diesem Tagesangriff, der mittags gegen 12 Uhr begann und nur rund 60 Minuten andauerte, setzten die Amerikaner 642 Bomber ein.

Zielpunkte für die Bombardierung Swinemündes waren der Hafen, der Bahnhof und die Kurparkanlagen. Das Ostseebad war an jenem Tag im März 1945 voller Flüchtlinge aus Ostpreußen, Danzig, Westpreußen und Hinterpommern. Die meisten kamen über See und hatten Schreckliches durchgemacht. Mit dem Landgang in Swinemünde war zwar die Flucht noch nicht zu Ende, die Menschen meinten jedoch, das Schlimmste überstanden zu haben. Sie waren der Roten Armee der Sowjets entronnen.

Der Bombenkrieg der Westalliierten gegen die Städte in West- und Mitteldeutschland war den Menschen des Ostens nur unzureichend bekannt. Diesbezüglich eigene Erfahrungen hatten die allermeisten nicht.

Die Amerikaner und Briten waren über die Infrastruktur der Halbinsel Usedom, an deren östlichem Ende Swinemünde liegt, bestens informiert. Peenemünde, ebenfalls auf Usedom gelegen, wegen der dortigen Raketenversuchsanstalt für die Alliierten ein wichtiges militärisches Ziel, wurde immer wieder durch Luftaufklärer ausgespäht. Diese Aufklärung erstreckte sich auf die ganze Insel. Peenemünde wurde in den Jahren 1942 bis 1944 wiederholt bombardiert.

Erster Zielpunkt der Bomber beim Tagesangriff am 12. März 1945 war der Hafen. Sechs große Handelsschiffe, die seit Januar als Flüchtlingsschiffe im Pendelverkehr zwischen Pillau und Danzig nach Swinemünde oder Kiel eingesetzt waren, sanken. Einige der Schiffe hatten die „Menschenfracht“ noch an Bord. Das Schiff „Andros“ war am 5. März in Pillau mit 2000 Menschen in Richtung Dänemark in See gestochen. Stürmische See behinderte die Überfahrt. Unplanmäßig legte die „Andros“ am Morgen des 12. März in Swinemünde an. Das Schiff kam in den Bombenhagel, brach auseinander und ging mitsamt seiner „Menschenfracht“ zugrunde. Im Kurpark von Swinemünde warteten Tausende auf ihren Weitertransport nach Westen. Die Markierer der Bomberverbände hatte den Park genau gekennzeichnet. „Der Bombenteppich fiel besonders eng, so dass es kein Entrinnen gab. Die Lage im Kurpark war den Amerikanern bekannt, weshalb sie reichlich ,Baumkrepierer‘ geladen hatten, Bomben mit Berührungszündern, die detonierten, sobald sie mit Ästen in Berührung kamen“, schreibt Jörg Friedrich („Der Brand“, 2004, S. 172). Die Flüchtlinge im Kurpark Swinemünde waren am 12. März 1945 wehr- und schutzlos.

Die Amerikaner wussten um die Folgen der Bombardierung Swinemündes. Der Angriff war ein Verbrechen, bei dem rund 23 000 Menschen zu Tode kamen. Das Massaker von Swinemünde steht in den Annalen der achten US-Flotte nicht als Massaker verzeichnet, ebenso nicht in den Annalen der Zeitgeschichte. Die US Air Force verbuchte es als Verkehrsangriff auf Rangierbahnhöfe („Der Brand“, 2004, S. 176). Für die Toten von Swinemünde wurde auf dem Golm – ein Höhenzug westlich von Swinemünde gelegen – eine würdige Gedenkstätte geschaffen. Das dort jährlich am 12. März stattfindende Totengedenken erzeugt bis heute bei vielem Unmut, weil die historische Wahrheit – wie in diesem Bericht geschildert – unausgesprochen bleibt.

(Preußische Allgemeine Zeitung)