Květen 2010

Moudrost a vědění

Vladimír Cícha

Nemám dosti odbornosti, abych následující povídání mohl nazvat recenzí knihy. Ale mohu je nazvat dojmy a poznatky čtenáře, pozorného, pomalu čtoucího a snad i vnímavého.

Myslím, že mezi námi emigranty (stranou teď ponechávám ono rozdělení na skutečné exulanty a emigranty ekonomické) nežije ve svobodném světe mnoho lidí, jako je pan profesor J. Krupička, znalec moderních jazyků, významný a v Kanadě uznávaný geolog a autor několika knih kromě té, o které se stručně zmíním a které se právem nazývají filozofické; Renesance rozumu, Flagelantská civilizace, Zkouška dospělosti, Stará pevnost a Rozmanitosti života. A nedávno i českou vládou za své dílo a činnost oceněný.

Způsob, jakým autoři sdělují své myšlenky čtenáři, se různí komplikovaností či srozumitelností sdělovaného obsahu. Pro mne je největší z autorů ten, který i ty nejsložitější myšlenky dovede napsat srozumitelným jazykem. Klasickým příkladem může být Karel Čapek. Do této kategorie spisovatelů, kteří dovedou své myšlenky sdělit přesně a jasně, bez jazykového žonglérství, které mnohdy proměňuje čtenáře (možná je to jeho natvrdlost) v řešitele rébusu, rozhodně nepatří prof. Krupička.

V knize Kosmický mozek se zmiňuje snad o všem, co je dnes pro člověka, který se o to, jaké místo ve světě zaujímá a co jej možná čeká, důležité. Snad uvedené citace z některých kapitol přiblíží čtenáři zmíněnou knihu (vyšla v roce 2005 v nakladatelství Paseka).

V úvodní kapitole (Nejsme vesmírné nic) autor píše: „Trvalý hospodářský růst se stal heslem moderního světa. Každý den nás zavádí hlouběji do pasti neomezeného růstu. Dnes už si mnoho lidí uvědomuje nebo aspoň nejasně cítí, že dosavadní vývoj nemůže pokračovat po několik generací bez hlubokého, nepříznivého ovlivnění kvality lidského života. Neomezené pokračování procesu materiálního růstu povede ke krizi globálních rozměrů. Nedoje k ní náhlým kataklyzmatem, ale zhoršováním přírodního prostředí a houstnoucí atmosférou nejistoty. Některé důsledky cítíme už dnes, zvláště obyvatelé moderních megalopolí, mnohamilionových velkoměst. Dopravní kolapsy a zmatek rozehrávají denně nervy lidí a mohou symbolizovat tvář budoucího světa.“

Maně si připomenu svoje vlastní pocity při projížďce kolem ohromných parkovišť nových automobilů nebo v obchodě, kde třeba taková obyčejná věc jako jsou tenisky, se vyskytuje snad ve stovkách druhů. Nejsem si jist, zda prodavač odpověděl zcela popravdě na otázku, zda se vše před další dodávkou zboží prodá. Řekl, že ano. Ověřit si to samozřejmě nemohu.

J. Krupička píše: „Ve světě rostoucí složitosti musíme sáhnout hlouběji do zásoby lidské inteligence. Toto je základní úloha čekající na svět, především na liberální demokracie. Dnešní metoda vybírání kandidátů na politické úřady, převzatá z méně složité minulosti, nevyhovuje svou omezeností; zužuje okruh lidí ochotných vstoupit do politické arény. Kandidáti jsou vybíráni z příliš úzké základny.“

Jak snadno si člověk právě tuhle skutečnost může připomenout a uvědomit při sledování předvolebních bojů a tahanic, ať už v Kanadě, Spojených státech nebo i České republice!

Budoucnost bude potřebovat více politiky, přes opačný názor filozofie volného trhu, píše prof. Krupička. Bezohledný a bezhlavý hospodářský růst, vedený pouze vidinou zisku, vede nezbytně ke konfliktům. Je málo pochybností o tom, že růst zůstane hybnou pákou myšlení nastupující generace.“ A dále pak: „Jestliže se uskuteční vidina blahobytného, pro všechny lidi sociálně spravedlivého světa s maximem volného času pro každého, pak teprve vyskočí v plné síle otázka: Co v tomto ráji budou lidé dělat, čím vyplní svůj volný čas?“ Zde jsem si připomněl knihy A. Tofflera, který se o tomto problému také zmiňuje, ale jeho názor se mi zdá mírně optimisticko-naivní, mohu-li se toho na adresu slovutného autora takto opovážit.

„Dnešní život původních domorodých společností Severní Ameriky, Austrálie a Sibiře poskytuje velmi názorné příklady následků vynucené nečinnosti v nasycených tělech bez zdravé duševní potravy. Řádí zde alkoholismus, rodinný život bývá hluboce nahlodán a sebevražednost stojí vysoko nad národním průměrem.“

Nemám v úmyslu citovat tady více pasáží z knihy Kosmický mozek, které si to, dle mého názoru, plně zasluhují. Na to zde není místo. Takže už jenom několik ukázek z knihy, která rozhodně stojí za přečtení. Shrnuje velmi mnohé z toho, co třeba i sami víme, je to ale učiněno s přehledem a obšírnou znalostí. A objektivností pohledu, jak plyne kupř. z této citace: „Chci zdůraznit fakt, že v obecných, sociálních lidských vztazích většina dnešní světové společnosti vysloveně pokročila proti všem stadiím minulosti. Obecnost této změny ji dělá téměř neviditelnou, zvláště pro mladší generaci, která ji bere jako samozřejmost. Srovnání sociálních poměrů s jakoukoli minulou epochou mluví samo za sebe - pokud ovšem o té minulosti vůbec něco vím. Neškodilo by, kdyby si dnešní mladí přečetli některý z velkých evropských románů devatenáctého století (Dickens, Hugo, Dostojevskij); u většiny z nich však k tomu sotva dojde. Líčení sociálních poměrů chudiny je v těchto dílech otřesné.“

Nemohu vynechat kratičkou pasáž o diktatuře, neboť nejednou, když pozoruji reakce svých dnešních spoluobčanů na to či ono, podobná myšlenka mě napadá. „Tvrdí-li občané starých demokracií při posuzování a odsuzování širokých vrstev obyvatelstva v komunistických režimech že ,u nás by se něco podobného nemohlo stát, máme za sebou staletou výchovu ke svobodě´, pak se šeredně mýlí. Diktatura sovětského nebo československého lidově demokratického typu by lámala charaktery v Anglii, Americe nebo Kanadě právě tak, jako je lámala v komunistických zemích.“ To je autorova domněnka, doufám, že nenastane v Kanadě takovou situace, aby se její oprávněnost také zde projevila.

Nemohu uvést citace z každé z devíti kapitol knihy, ač nabízí se jich velmi mnoho. Autor se zmiňuje o terorismu a říká, že tím vlastně může být i válka, která dostala určitá pravidla aspoň v civilizovaných zemích (nepochybuji, že autor zde má na mysli civilizované země, které byly napadeny a chopily se zbraně. Dnes máme co činit s poněkud jiným fenoménem stejného zločinu).

„Dnešní islámský terorismus je však sui generis něco nevídaného jak svým provedením, tak světovostí svého rozsahu. Dosud nikdy nebylo k dosažení cíle použito sebevrahů v takovém měřítku a zabíjení nebylo samo o sobě základním účelem. U palestinských pozemních útoků proti Izraelcům existuje jasný konkrétní cíl: získání národní nezávislosti. Avšak mezi pachateli newyorského masakru v září 2001 nebyl ani jediný Palestinec. Tam už vládla jediná vášeň, jediný cíl: zabíjet pro zabíjení samo. Nenávist se stala sama sobě účelem... Vyjednávat, vyjednávat, vyjednávat!“ je heslo pacifistů; při dobré vůli se vždy východisko i z nejbeznadějnější situace najde. Jak ovšem vyjednávat, když není s kým a není o čem? Když jediným cílem jedné strany je vraždit a zase vraždit? Má se snad jednat o přijatelném, udržitelném počtu mrtvol?

Teď si ale dovolím přejít ke kapitole, která snad může s počtem mrtvol souvislost jen zcela vzdáleně a nepřímo - Intelekt a inteligence. Krupička píše: „Pojem inteligence v mém pojetí zahrnuje i svědomí a morálka je jeho základní součástí. Emociální inteligence je právě tak důležitá pro umění žít jako složka racionální (intelektuální). Pro nejdůležitější věc v našem životě, pro kvalitu styku s druhými lidmi, bývá často rozhodující. Zde se také ukazuje nedostatečnost běžných testů inteligence. Tyto testy měří intelekt, nikoli inteligenci, a měly by se podle toho také nazývat. Písmenko I ve zkratce IQ značí ve skutečnosti intelekt... Intelekt, schopnost řešit jednotlivé problémy, musí být v kritických situacích podřízen inteligenci, schopnosti vidět a cítit v širším, celkovém rámci... A přece byli a jsou lidé s IQ blížícím se úrovni genia, jejichž všeobecná znalost lidské společnosti, zvláště celosvětové, je blízká úrovni průměrného středoškoláka; jejich názory na problémy společnosti jsou směsí naivity a předpojatosti. Vysoký stupeň intelektu sám o sobě nepomáhá nalézt rozumnou orientaci ve zmatcích světa, který je nesrovnatelně složitější než nejnapjatější situace na šachovnici, nejtěžší diferenciální rovnice nebo konstrukční problémy v zemětřesných oblastech.“

Mohl bych v citacích ještě pokračovat. To ale není mým záměrem, je ním doporučení váženému čtenáři nějak si knihu prof. Krupičky Kosmický mozek a stejně tak i další z jeho shora jmenovaných děl opatřit. Objednávka může být jednou z užitečnějších věcí, jaké vážený čtenář může udělat, dle mého názoru.