Květen 2010

Přetrvávající magie čísel a zřetelné změny mravů

Otto Ulč

My lidé jsme všelijak pověrčiví. Černá kočka přeběhnout přes silnici – tuze špatné znamení, takže raději zpět domů a nikam se nejede. Máme černé pátky a potenciálně hrozivé třináctky. I v některých amerických novostavbách pominuto bývá třinácté poschodí. Hodně značný vliv se přikládá nadpřirozeným silám například v Thajsku. Nejen tam politici spoléhají na doporučení věštců. Nepříliš nábožensky založení a o to víc pověrčiví Číňané se pustí do výstavby multimilionového kolosu až po doporučení mistrů magie, kterým směrem a v jakou dobu zahájit.

Prozatím největší šanghajský mrakodrap o 88 poschodích rovněž potvrzuje náklonnost až posedlost Číňanů s číslicemi: osm („BA“ v mandarínské verzi, téměř se rýmující s „FA“, což znamená prosperitu) je šťastné, na rozdíl od jeho poloviny – čísla čtyři, připomínající smrt. K zahájení olympiády v Beijingu došlo 8. srpna čili osmého měsíce v roce 2008, v 8 hodin, 8 minut a 8 vteřin večer.

Čísla na automobilech - licence plates, oněch českých SPZ, rovněž čísla telefonního spojení mají svou váhu a to pak nezáleží, zda je to Nokia, Ericsson či Motorola. Nejlepší je mít několik osmiček za sebou. Není neobvyklé za něco takového zaplatit dvojnásobek, mnohonásobek. Dočetl jsem se, že v přístavu Xiamen, nám známém, jeden milující tatínek synovi za ekvivalent 2.500 amerických dolarů v aukci koupil mobil s číslem 8889988, obdarovaný se stal celebritou, společensky si značně polepšil. Vyhledávané je trojčíslí 168, značící „cestu k prosperitě“, ale jen v mandarínštině, ne v jiných dialektech.

Kvalitní je i šestka a ještě víc považovaná je devítka, značící „dlouhý věk“, jeho se dožít (longevity). Však proto 9. 9. 1999 byl ten nejpopulárnější svatební den v zemi.

Nutno se vyhýbat čtyřkám („SI“ neboli „smrt“ v mandarínštině). V kantonské verzi jazyka 14 či 1414 znamená „okamžitou smrt“. Takové mobily jsou téměř neprodejné. Obchody se jich zbavují pod výrobní cenu. Kdo by ale něco takového kupoval? Prý jedině jako dárek prarodičům, též k rozdávání v méně populárních příbuzenských kruzích.

Dívám se po lidech a vizuálně si ověřuji oprávněnost reputace šanghajských žen jako těch nejelegantnějších, nejnáramnějších pěknic v zemi. Majestátně promenují, případně klopýtají na tuze vysokých podpatcích. Sice už nastával podzim, vedřiny pominuly, nicméně k zahlédnutí byl nejeden belly button neboli pupík, nynější móda takto se prezentovat v citadele někdejšího puritánského řádění.

Krása, elegance, estetická přitažlivost se s maoistickým konceptem zářného budování zkrátka nesnášely. Zvlášť zakalení svazáci běhali s nůžkami po ulicích a ušmikávali dívčinám údajně feudální copy. Národ těchto štíhlých, neobézních stvoření byl vlastně nucen vypadat co nejošklivěji. Platilo pravidlo devítileté střídmosti: tři roky nové, tři roky obnošené, tři roky vyspravované, flastrované. Nezřídka se prý stávalo, že ráno za tmy rozespalý, do práce pospíchající manžel si na sebe hodil manželčin mundúr, a ona zase jeho blůzu a pantalony, nikdo nic nepoznal, nikdo nebyl odlišitelný, celý ten velenárod totožně naditý do modrého neforemného materiálu.

Zajímala mě soudružská etiketa, co že z ní dosud zbylo. Například správná forma pozdravu, zda měli nějakou tu svou Čest práci – což v anglickém překladu Labor be honored zní hodně nepřirozeně a v jazyce pilného čínského národa to třeba bude ještě směšnější.

Co oslovení Soudruh? Dozvídám se, že tento dřív nepominutelný, všude slyšitelný TONGŽÍ (tongzhi v anglické transkripci), již pominul, ale dodýchával pozvolně. V autoritativním zdroji etikety z roku 1979 to ještě byla předepsaná univerzální forma oslovení. Deset let poté, ve vydání z roku 1989, významném na události nejen v Evropě ale i v Číně (Tiananmen), se objevila revize „běžná forma oslovení v socialistických zemích.“ Revize prozatím nejposlednější z roku 1999 vypadá takto: „nyní v éře reforem soudruh již není jedinou formou oslovení. Tradiční výrazy (pan, paní, slečna) se navrátily jako vyjádření respektu a cordiality (vřelosti, upřímnosti).“ Dostalo se mi ujištění, že tento čínský „soudruh“ už zcela pominul jako trapný anachronismus.

Rovněž jsem zabažil dozvídat se o změnách v počínání, v mravech a pokud možno i nemravech národa. Dozvěděl jsem se, že už před řadou let se začaly beztrestně objevovat požadavky typu „Socialismu je vždy třeba krásy!“ Znovu došlo k zavedení soutěží krásy, zatracovaných místními konzervativci s nemenší vehemencí, než jak činí hodně zarputilé feministky na Západě. Začal vycházet časopis Šanghajské nevěsty.

Sex byl tabuizován, vládnoucí strana postavila pornografii mimo zákon. Nicméně nahotinky již pronikají na stránky časopisů. Ještě začátkem nového tisíciletí cenzurou v časopisech a novinách neprošly fotografie nedostatečně oblečených modelek. Poté však došlo ke Grass-root sexual revolution, slovy Annie Wang, autorky nezakázaného pionýrského díla The People’s Republic of Desire v anglickém překladu – Lidová republika žádostivosti, dychtivosti by to bylo česky. Stát takové opovážlivosti začíná přehlížet, s plným však soustředěním na projevy nevhodného politického aktivismu. Státní tisková agentura Xinhua na svých webových stránkách smí beztrestně uveřejňovat portréty nejpěknějších nejen samiček, ale i svalnatých samců.

Žurnalistka jménem Lili (též známá jako Muzi Mei) se na svém blogu vychloubá svými výkony v posteli, víc než stovku milenců už zvládla. Po ní se ozvali jiní a jiné, s vlastním chvástáním – toť v zemi, kde ještě v předchozí generaci se vyžadovalo úřední povolení k sňatku a po jeho docílení i ke kontrolovaným praktikám antikoncepce. Zatímco výzkumníkům Čínské akademie společenských věd se v roce 1989 pouze 15 % respondentů přiznalo k předmanželskému pohlavnímu styku, v roce 2005 podíl přiznavších už stoupl na 70 procent. Třetina mládeže nemá problém s eventualitou manželské nevěry.

V Kantonu (Guangzhou) se konal Sex Culture Festival, s přehlídkou adult toys, sexuálních pomůcek, oněch robertků, tvarem některé připomínající palcáty Žižkových kališníků. Velmi populární design pro ženy – tzv. erotický motýlek. Čína se stala jejich naprosto největším výrobcem na světě. V Šanghaji jeden obchod dokonce začal prodávat kondomy v balení s Mao Ce-tungovým portrétem.

To už tedy jde příliš daleko, leckdo se tak strachuje a připomíná dobu dekadence dynastie Ming, kdy i intelektuálové při čajových dýcháncích debatovali o svých extravagantních sexuálních praktikách. Přibývá pohlavních nákaz, potratů a rozvodů (roční vzrůst 20 %).

Prozatím se ale v Číně nesmí, co se v Praze smí: VAGINA MONOLOGY na divadelní scénu ještě nesměl dorazit. Taková překážka se časem jistěže vyřeší vhodnou sémantickou úpravou, povýšením genitálií třeba na paláce rozkoše, omamné tůně, takto v osvědčené čínské tradici.