Květen 2010

Každý den odvahu

Pavel Kovář

Je to další silný příběh, jímž lze pádně odpovědět všem, kteří popírají existenci holocaustu. Jeho hrdinkou je Polka Irena Sendlerová (1910–2008), jež zůstává poněkud ve stínu světově proslulých zachránců židovských občanů – Oskara Schindlera či Nicolase Wintona.

Německý obchodník Oskar Schindler zachránil před smrtí zhruba tisíc židovských občanů, britský bankovní úředník Nicolas Winton odvezl vlakem z Československa 669 židovských dětí. Polská sociální pracovnice Irena Sendlerová se postarala o záchranu dvou a půl tisíce dětí z varšavského ghetta – od kojenců až po školáky. Jak se jí to podařilo?

DĚTI V KRABICÍCH

Pocházela z nežidovské lékařské rodiny, vystudovala pedagogiku a krátce před druhou světovou válkou začala pracovat na sociálním odboru varšavské radnice. Tady se také věnovala pomoci chudým židovským rodinám. Když byla tahle péče Němci zakázána, ona v ní pokračovala, a navíc se stala členkou ilegální skupiny. Po uzavření varšavského ghetta v roce 1940 si sehnala propustku a docházela tam jako zdravotnice; přinášela peníze, potraviny i léky. Zpočátku zde žilo čtyři sta tisíc lidí, kteří postupně umírali hladem, nemocemi, byli popravováni a posléze byli také odváženi do koncentračních táborů.

Kvůli zmírnění jejich utrpení vznikla za podpory nežidovských i židovských organizací ilegální Rada pro pomoc Židům (Żegota). Irena se stala vedoucí dětské sekce: nejdříve vyjednávala s rodiči souhlas s útěky dětí na svobodu, aby poté záchranu sama organizovala či prováděla. Nemluvňata byla vynášena v krabicích od bot či vyvážena v bedýnkách pod sedadly tramvaje; vozovna sousedila s ghettem. Větší děti byly po obalení novinami házeny v pytlích přes zeď nebo odváženy v autech s odpadky či špinavým šatstvem. Sendlerová jezdila do ghetta také jako údržbářka a na korbě malého náklaďáku měla psa vycvičeného tak, aby při kontrolách u brány štěkal a Němci nemohli slyšet z auta žádný podezřelý zvuk.

KARTOTÉKA VE SKLENICÍCH

O dětech, jež byly předávány do různých rodin či klášterů, vedla paní Irena kartotéku ukrytou v zavařovacích sklenicích a zakopanou na zahradě. Když ji v roce 1943 zatklo gestapo, při výsleších navzdory mučení nic nevyzradila. Smrti unikla díky tomu, že organizace Żegota podplatila bachaře. Ti ji zapsali na listinu popravených a současně umožnili její útěk. V odboji pak působila až do konce války.

Většina z dvou a půl tisíce dětí, které se svými spolupracovníky zachránila, se dožila konce války. Přitom jen ona sama jich na svobodu riskantně převezla či přenesla čtyři stovky. V roce 1945 byly děti identifi kovány podle seznamů ze sklenic, ale ve většině případů jejich rodiče již nežili.

V NEMILOSTI REŽIMU

Po nástupu komunismu v Polsku k moci byla Sendlerová jako členka Żegoty a účastnice varšavského povstání považována za příslušnici západního, tedy nekomunistického odboje. Kvůli tomu ji vyšetřovala tajná policie. Po jednom z výslechů předčasně porodila mrtvé dítě. Zůstala pak v nemilosti režimu: její děti nesměly studovat, o jejím válečném příběhu se nesmělo psát. Dalších třicet let pracovala v tichosti jako sociální pracovnice ve varšavských sirotčincích a domovech seniorů. Když jí bylo roku 1965 v Izraeli uděleno prestižní vyznamenání Spravedlivý mezi národy, osobně se nemohla zúčastnit převzetí, protože od komunistické polské vlády nedostala povolení k výjezdu.

NÁVRH NA NOBELOVU CENU

V Polsku i ve světě se o jejím příběhu začaly objevovat první zevrubnější zprávy až v roce 1989. Nicméně Řád bílého orla, nejvyšší polské státní vyznamenání, obdržela až roku 2003! O dva roky později vyšel knižně její životopis Matka dětí holocaustu a v roce 2007 byla dokonce nominována na Nobelovu cenu míru. Tu však získali bývalý americký viceprezident Al Gore a Mezivládní panel za snahu šířit povědomí o klimatických změnách a opatřeních proti nim. Zpráva o nominaci na Nobelovku však skromnou, osmadevadesátiletou paní vůbec nezaskočila. S úsměvem řekla, že ji to nezajímá a že důležitější je pro ni paměť lidí. Půl roku nato, 12. května 2008, zemřela na zápal plic a pochována je na nejslavnějším varšavském hřbitově – Cmentarz Powązkowski.

Jméno Ireny Sendlerové nesou desítky polských škol, jejichž učitelé a žáci si nedávno připomněli její nedožité sté narozeniny.

(Reflex)