Červen 2010

O Češích, kteří smrdí

Fabiano Golgo

Kromě nevalné hygieny vadí člověku, který pochází z většiny západních zemí, že Češi, kteří pracují ve službách, se vůči zákazníkům chovají chladně a nezdvořile (v obchodech, v restauracích a na úřadech); vadí jim, že Češi do zaměstnání chodí v sandálech, že se jejich vlasů nedotkl hřeben, že kouří v uzavřených prostorách, že neustále bijí děti, vadí jim široce rozšířený alkoholismus, xenofobie a drobné krádeže na pracovišti.

Češi mají velmi daleko k hygienickým normám západního světa - když jsem poprvé přijel do České republiky, reklama v metru varovala cestující: existuje 77 procentní pravděpodobnost, že obtěžujete osobu vedle vás anebo ona obtěžuje vás. Tolik lidí v ČR nepoužívá pravidelně deodorant. Od té doby se ty počty dramaticky změnily, ale pořád je běžné vidět spolupracovníky, jak nosí celý týden tentýž oděv (a to dokonce i kuřáci!).

Je ostudně běžně nutné vysvětlovat turistům, proč je v tramvajích smrad; proč jsou na lidech tak často vidět lupy. Většina českých mužů nepečuje o své vlasy a nehty. O zubech raději ani nemluvím.

Tohle všechno je něco, čeho si průměrný Čech vůbec nepovšimne. Ten právem považuje svůj národ za evropský v západním slova smyslu; považuje ho jen za mírně zpožděný, protože Sověti jej po několik desetiletí drželi mimo jeho přirozené místo na civilizované mapě. Problém hygieny českého obyvatelstva je však většině cizinců natolik zjevný, že dokonce i známé turistické příručky jako Fodor's varují, že návštěvníci Prahy zažijí smrad v tramvaji, anebo že bude smrdět prodavačka v obchodě. Vzpomínám na jednoho svého přítele hudebníka, který přijel hrát do Prahy a musel odejít ze směnárny, protože dáma za pultem tak smrděla, že se nedalo vydržet být s ní v té malé místnosti. Tyhle skutečnosti jsou daleko běžnější, než nakolik je průměrný místní člověk ochoten tyhle věci přiznat. Ani se to netýká jen určité společenské třídy, neboť jsem tolikrát musel jednat s českými novináři, kteří smrděli, že už to ani nepočítám. Dokonce i ta dívka, která pracovala v internetové kavárně, kam jsem chodil během prvního roku, kdy jsem bydlel v Praze, nás vždycky trestala svým smradem, i když se dobře oblékala.

Češi obyčejně reagují na takovéto stížnosti na svou adresu (a od cizinců jsou skutečně časté) tím, že je ignorují – není to pro ně důležité. Přitom však není nezvyklé najít v ČR lidi, kteří se myjí pouze třikrát nebo čtyřikrát týdně.

Když zacházejí s Australanem v restauraci nebo na cizinecké policii špatně, když po něm chce český policista úplatek anebo když musí platit vyšší nájem než místní lidi, instinktivně reaguje vůči Čechům přesně tak, jak normálně reagují Češi vůči Romům. Považuje je za méně civilizované, než je on sám. Ten Australan Čechy pohrdá.

Děje se to každý den u stovek turistů, kteří jsou okrádáni ve směnárnách v centru Prahy, nebo od taxíkářů (říká se, že taxíky řídí ruská mafie, ale všichni řidiči jsou Češi) anebo když nemohou v normální restauraci či v normálním hostinci za clonou cigaretového kouře najít stůl.

Mimochodem, co se týče těch úplatků: mám s tím množství osobních zkušeností. Mám v ČR na automobilu „cizineckou“ poznávací značku. Je to, jako bych nosil na rukávu červený trojúhelník. Loni mě policisté zastavili padesátkrát. 90 procent policistů ode mne chtělo získat 1000 Kč, jen aby mě „nechali odjet“. Jen jednou jsem se skutečně dopustil přestupku, ve všech ostatních 49 případech mě policisté zastavili bezdůvodně, jen aby prý „zkontrolovali“ mé dokumenty.

(zkráceno)