Červen 2010

Domorodá Alice

Pavel Jacko

Během hodiny po příletu jsem byl se synem v bance v Alice Springs. Prohodil jsem, že za rok v Brisbane neuvidím tolik domorodců, jak za tu hodinu a on se jen pokrčil a pousmál. Peněžní záležitosti vyřízeny, Tomáš požádal bankovní úřednici, ať ukáže cizinci, tj. mně, své zařízení. Nějak jsem to nechápal, žádat mladé děvče, aby ukázala své zařízení během úředních hodin se mně zdálo i na takovou výspu civilizace, jako je Alice, příliš. Inu, jednalo se o voňavku v tlakové lahvičce, očím zákazníka skryté, kterou děvče aktivovalo v případě zákazníků domorodých. Jsa od přírody těžce chápající, chvíli mě to trvalo. A pak se čichové vzpomínky na můj předcházející styk s domorodci začaly vracet. Nejsem přílišná citlivka, byl jsem v buši s minimální zásobou vody týdny a vím, že nemytý člověk smrdí – zejména mytému. Nicméně, zápach staré moče, zkysaných pivních zvratků a čerstvých výkalů mně moc pod nos nejde. Vlastně jde, až přespříliš. Bankovní úřednice nemají možnost odejít, tudíž voňavka.

Bohužel, rasismus nerasismus, většina (upozorňuji, že ne všichni) domorodců smrdí zápachy, které by vlhký ručník snadno odstranil. Vody je v Alice dost. Je to možná poslední větší město na australské pevnině, kde není žádné omezení týkající se vody. Trávníky se zalévají ve dne v noci a je zajímavý kontrast mezi městskými suchými chodníky a zelení kypějícími soukromými keři, stromy a trávníky za plotem. Voda je podzemní, povodňová voda se ve 40°C brzy vypaří.

Syn, který žije v Severním teritoriu již nějaký čas a zná mě celý život, mě varoval - vyhýbej se domorodcům opilým nebo zfetovaným. Snadno se to řekne. Střízlivý domorodec je slušný a poměrně zdvořilý, ale jak já jej mám kde najít. Nevyhýbal jsem se tlupám černochů v Johannesburgu a budu se vyhýbat tlupám domorodců ve své vlastní zemi? Tomáš má strach, že jednou přes tu hubu dostanu. Domorodci úctu k šedinám nemají, jak se nám snaží tvrdit jejich omlouvatelé. V místních novinách, asi jediných v Austrálii, které jsou schopné popsat pachatele jako domorodce, jsem se dočetl o tom, jak skupina domorodců do krvava ztloukla a okradla starého pána v kolečkové židli. Tu mu rozbili. Útoky na bílé jsou téměř na denním pořádku. Zprávy o tom se do Sydney Morning Herald nedostanou.

Policie dělá vše, co je v její moci. Varuje. Centralian Advocate 30-10-09: Police have warned people to use common sense and not walk alone at night after thugs and bag snatchers attacked seven people in the past two weeks.

Alkohol

Labouristická vláda Severního Teritoria si je problémů vyplývajících z alkoholismu vědoma a bojuje typicky politicky správným způsobem. Proti všem. V Austrálii se neprodává alkohol v potravinářských obchodem, ale v tzv. bottle shops, někdy samostatných, ale po většinou přifařených buď k hospodám nebo potravinářským velkoobchodům jako Coles nebo Woolworths. Když jsem v Alice kupoval pivo na oslavu mého příjezdu a stál v dlouhé frontě, divil jsem se, proč to tak dlouho trvá a proč prodávající (byli tři) vedou se skoro každým dlouhé debaty. Když jsem se dostal blíž, zjistil jsem, že po všech chtěli nějakou identifikaci s fotografií. Pozorovat nevěřící tváře turistů předkládajících své pasy bylo zajímavé. Místní to ovšem znají a mají řidičáky připravené. Domorodci to také znají. Jeden domorodec nic nedostal, protože fotografie na nějakém jeho průkazu byla do nezřetelna poškrábaná. Jedna domorodá dáma pivo nedostala, neb její Social Security karta vypršela před třemi lety. Nevěděl jsem, že Social Security karty mají fotografie. Další domorodá dáma si dva láhve sherry spokojeně odnesla. Jeden úspěch ze tří není tak zlé.

Mezitím přišel Tomáš a uklidnil mě, takže jsem bez námitek, pouze se sarkastickými poznámkami, předložil svůj řidičák. Prodávající, postarší člověk, se omlouval. Je to zákon a to speciální jen pro oblast Alice Springs. Řidičák skenoval a chvíli se díval na obrazovku. Tomáš mi musel dát uklidňující ruku na rameno. Pak teprve mé peníze vzal. Když jsem řekl, že o tom budu psát, odpověděl, že to bohužel asi nepomůže. Dal mi letáček, zvaný We respect your privacy a přátelsky mrkl. Abych nebyl obviněn z přehánění, celou věc překládám.

Respektujeme vaše soukromí

Fotografický identifikační systém je iniciativa vlády Severního Teritoria zaměřená na snížení antisociálního chování zapříčiněného přílišným pitím. Každý, kdo kupuje alkohol v tomto obchodě, musí napřed ukázat fotografickou identifikaci jako řidičský průkaz, pas nebo jiný schválený průkaz. Systém zabraňuje osobám se soudními zákazy nebo jinými soudními omezeními kupovat alkohol. Také pomáhá monitorovat místní alkoholová omezení jako horní hranice na prodej portského nebo vína v krabicích. Další výhodou je, že systém může snadno a diskrétně sbírat informace vyžadované australskou vládou o prodeji alkoholu za $100 a víc.

Systém je ustanoven tak, že vaše soukromí je chráněno. Když je vaše karta skenována, personál na obrazovce pouze vidí, jestli vám může nebo nemůže alkohol prodat. Osobní informace jsou uloženy v systému pouze za třemi účely:

1. Pokud kupujete omezené zboží jako víno v krabicích nebo portské, vaše osobní informace a informace o koupi zůstanou v systému do půlnoci a pak jsou vymazány.

2. Pokud kupujete alkohol za $100 nebo více, australská vláda vyžaduje, aby se informace držely tři roky.

3. Jestli vám nařídil alkoholové omezení soud nebo parole board, soudní personál vloží detaily toho omezení do systému. Tyto informace nejsou přístupny personálu prodejny, ten po oskenování vaší karty pouze uvidí zprávu na obrazovce omezující nebo zakazující prodej alkoholu. Tyto informace jsou automaticky vymazány, když doba omezení skončí.

Vaše spolupráce při účasti na tomto systému vedoucímu k lepší a bezpečnější společnosti je oceňována. Komentáře netřeba, jen asi zbytečně dodám, že to naprosto nefunguje.

Omluvy a ochránci

Jeden omlouvatel toho systému, dr. Boffa, People's Alcohol Action Coalition štokrle (chair), sice tvrdí, že to začíná fungovat, poněvadž za tři roky aplikace bylo v Alice Springs o sedmnáct vražd míň, než za tři roky předcházející, ale nějak se nezmiňuje o tak řečené intervenci (Northern Territory National Emergency Response Act 2007). Tento federální zákon přišel v platnost v srpnu 2007 během posledních měsíců vlády koalice za povyku všech těch kovaných bojovníků za práva domorodců, od Spojených národů v New Yorku přes téměř všechny australské sdělovací prostředky až po místní samovolené domorodé vůdce. Obvyklé obviňování z rasismu trochu utichlo, když se začaly publikovat detaily z hlášení Little Children are Sacred a i hlášení jiných, jako ku příkladu Dr. Memmotta Violence in Indigenous Communities. To bylo drženo pod pokličkou tři roky, do 2001 a pak stejně ignorováno. Australský čtenář ví, oč se jedná, a neaustralskému tu nechutnou záležitost zjednoduším. Průzkum ukázal, že v jedné velké reservaci nebyla ani jedna holčička nad čtyři roky virgo intacta. Výskyt pohlavních chorob? 100% Veřejné mínění bylo jednoznačně pro intervenci, a po čase se i Labor opozice umírnila. Dokonce i někteří domorodí vůdci byli pro, včetně Noela Pearsona z Cape York domorodého výboru, který asi jediný nedává všechno zlo za vinu bílým.

Oč mělo jít? Stručně:

1. více policistů do postižených rezervací

2. omezení prodeje alkoholu a kavy

3. zavedení filtrů pornografie na státem placených počítačích

4. zabrání určených městysů (townships) ve správě domorodých výborů

5. více federálních peněz na společenské služby

6. zrušení aplikace domorodého zvykového práva a domorodých kulturních praktik ve věcech kaučních (bail applications) a trestních

7. dočasné zastavení systému návštěvních povolenek do rezervací pro bílé

8. zadržení části sociálních dávek osobám v určených rezervacích a zadržení všech sociálních podpor osobám, které se nestarají o své děti

9. zrušení Community Development Employment Projects

S převzetím vlády socialisty po volbách v prosinci 2007 se sice zákon nezrušil, ale začal se upravovat do ztracena, kromě, myslím, těch slíbených $587 miliónů, které se v Severním teritoriu ztratí později.

Minulý rok byla vydána s podporou daňových poplatníků, jak jinak, kniha Black Politics v edici jisté Sarah Maddison. Je to sbírka statí, jejichž pisatelé si vzali za úkol dokázat, že myšlenka, že domorodci jsou nebo by měli být zodpovědni za svou budoucnost je špatná, rasistická a vůbec nechutná. Chudák Noel Pearson, který je černější než všichni ti autoři dohromady, to odskákal nejvíc. On je ten zrádce největší, protože je černý a říká a píše, že strkání peněz do zkorumpovaných organizací vůbec černým nepomáhá. Například 23. ledna t. r. napsal v Australanu, že o jednu přibližně 1200člennou komunitu na Cape York se stará víc než 400 z naších daní placených service providers, když by možná míň než 100 stačilo. Celou tu hrůzu popsal jako like maggots engorged on a roadside carcass. Není divu, že jej nemají rádi. Bílý by to ovšem takhle napsat nemohl. Přirovnávat domorodé společnosti ke zdechlině?

Byl jsem na něčí oslavě narozenin. Obrovské prase na rožni, alkohol tekl proudem a podle mého mírně heinekenem ovlivněného součtu bylo tam asi 60–70 lidí. Nebyl to zřejmě reprezentativní vzorek, ale všichni, se kterými jsem mluvil, byli do menší či větší míry politicky nesprávní. I Indové a domorodci – Indů možná sedm, domorodců pět. Federální intervence? Dobrý začátek, škoda, že to tak dopadlo. Indové nepili vůbec, domorodci velice málo, rozhodně míň než bílí. Netvořili separátní skupinky a já zíral. Bývával jsem totiž kdysi na podobných shromážděních lidí městských vzdělaných a politicky správných. Členové Labor Party, univerzitní učitelé. Já byl ta jediná černá ovce. Černá? Žádní černí, hnědí nebo žlutí tam nikdy nebyli. Ale já byl ten jediný rasista. Obyčejní lidé v Alice Springs, převážně nižší střední vrstva, jsou méně rasističtí, než ti pseudovzdělaní pokrytci. Ti nemohou pochopit, že dělat dobro je něco jiného než se dobře cítit.

Soulad s přírodou

Střední Austrálii zdevastovali domorodci po svém příchodu z Indonésie bezohledným vypalováním pralesů. Toto tvrzení je sice politicky nesprávné, ale pravdivé. [University of Queensland Biodiversity Series paper No. 3 - Country in Flames.] Mýtus primitivních lidí žijících v souladu s přírodou přetrvává ve vědomí těch, kteří nikdy neviděli, jak primitivní lidé žijí, a když náhodou viděli, obvinili bílé kolonizátory a politiku konzervativních vlád.

Poměrně nedávno jsem byl v oblastech, kam bílí lidé nesmějí. Ne, že to někdo kontroluje, ale nějaké riziko tady je. Z důvodů, o nichž se nechci rozepisovat, byl jsem v autě, které tam „může“. Není třeba jezdit daleko. Domorodá střediska tzv. communities (společenské celky, výraz zřejmě přijatelnější než rezervace) nejsou zas tak daleko od dálnic, pardon, té jediné dálnice, a tudíž od hospod. Kdysi jsem někde četl, možná, že to bylo v Danielssonově knize Bumerang, že když člověk neví kam, má si vybrat tu cestu, která je nejvíc lemována plechovkami a lahvemi od piva. Inu, napsal to někdy v letech šedesátých. Doporučuji pravý opak. Když jsou plechovky u cesty, tamtudy nejeďte, neboť cesta vede k domorodcům. Ne, že po vás budou házet oštěpy, to by bylo moc práce, ale budou vás obtěžovat žádostmi, čím dál tím víc naléhavějšími, o cigarety, peníze, alkohol. Co není přivařené, vezmou, s úsměvem, přátelsky. Když se jim nelíbíte, nasypou do nádrže písek a vypustí pneumatiky.

Austrálie je suchá, ale podzemní voda zatím ještě je. Jestli se někdy obnoví, tj. za našich životů, je pochybné. [Lance Endersbee – A Voyage of Discovery, 2005] Přijeli jsme do rezervace, která vypadá jako smetiště a nikde nikdo. Větrný mlýn pohánějící pumpu vesele běžel. Všechny nádrže byly plné a přetékaly. Dobrá pitná voda se ve velkých loužích vesele vypařovala. Nedalo se poznat, jak dlouho. Týden? Měsíc? V horku se voda vypařuje rychle. S jistými potížemi jsme pumpu zastavili – někdo se ji pokoušel rozbít. Nedaleko byl další vrt, tentokrát to byla jen díra do země. Bylo vidět, že tam docela nedávno (zbrusu nové šrouby a matky ležely kolem) byla pumpa, poháněná zřejmě dieselovým motorem. Betonový základ zbyl, jinak nic. To neodmontovali domorodci, na ty by to bylo moc práce. Zřejmě dovolili někomu, tuším za alkohol, pumpu a motor odvézt. Daňový poplatník zaplatí novou. Ztracená voda? Můj syn udělal fotografie pro své hlášení. To skončí na něčím stole v Darwinu. Říká, že na podobné věci nikdy nikdo z jeho nadřízených nereagoval. Důtku na štěstí zatím nedostal.

Příživníci

Příkladů je mnoho, ne na článek, ale na knihu. O $80 miliónech, které daňový poplatník dá pseudodomorodým příživníkům za možné hlášení o miliónu velbloudů jsem psal v Alice a velbloudi.

Ayers Rock. O marxisticko-dialektickém přejmenovávání, a nejen zeměpisném, možná někdy, jestli budu mít chuť, napíši, ale nyní si nemohu odpustit odbočku. Moderní název Uluru pro Ayers Rock nepoužívám. Přestože některé turistické brožurky tvrdí, že domorodci nazývají tu skálu Uluru již 22 tisíc let, což samo o sobě je hloupost do nebe volající, dá se zjistit, i když ne příliš snadno, že domorodý kmen nyní zvaný Anangu, přišel do oblasti Ayers Rock někdy koncem dvacátých let minulého století. Kmen, který se tam pohyboval předtím, konečně Anangu vyhubili mezi první a druhou světovou válkou. Připomínám, možná zbytečně, že domorodci byli kočovníci a žádná trvalá sídla před stykem s bílými neměli. Kniha domorodých místních názvů, první vydání 1967, žádné Uluru nemá. Podezírám, bez důkazů, že nějaký bílý ochránce to těm nově přistěhovalým domorodcům navrhl někdy v sedmdesátých letech minulého století a popletl si to, jak mají marxisté ve zvyku, s uhuru. To je původně semitské slovo, které skončilo ve svahilištině a bylo přejato jako heslo ve smyslu „svoboda“ Kenyattovými bojůvkami v Keni. Tak zpátky do svobodného Severního Teritoria.

Ayers Rock, velký pískovcový (hodně živce) balvan, trčící 340 metrů nad povrchem okolní pouště nějakých 450 kilometrů na jihozápad od Alice Springs, je velká turistická atrakce. Ročně se na něj přijde podívat více než 400 tisíc turistů z celého světa, hlavně v zimě. Vyhlídka je znamenitá, zejména za svítání nebo za soumraku. Před několika měsíci náš federální ministr životního prostředí, bývalý rockový zpěvák Peter Garrett, slavnostně přestřihl pásku na nové vyhlídkové plošině. Stála australské daňové poplatníky pakatel - $21 miliónů. O jejím umístění rozhodli tzv. traditional owners, původní vlastníci. Jejich místní znalost je tak dobrá, že si neuvědomili, že po dva dlouhé zimní měsíce s plošinky nebude slunce vůbec vidět. Když na to místní turistické agentury poukázaly, mluvčí soudruha Garretta řekl, take a walk (projdi se, v angličtině to zní mnohem hůř). Alternativní plán úpravy vyhlídkové plošiny, připravený místní firmou, zřejmě bez těch politicky správných styků, měl stát včetně úpravy příjezdové cesty $181,960.

Ve všech novinách Severního Teritoria se pravidelně objevuje poměrně velký inzerát, kde se Commissioner for Public Interest Disclosures (Komisař pro odhalování ve veřejném zájmu?) ptá - Seen corruption? (Viděli jste korupci?)

Ne, kdepak.