Červen 2010

Koruna nás před řeckou nákazou neochrání

Julie Hrstková, Petr Honzejk

Nesmíme dát finančním trhům záminku, aby s Českem provedly totéž, co udělaly Řecku, říká bývalý viceguvernér ČNB a národní koordinátor pro zavedení eura Oldřich Dědek. V rozhovoru oponuje názoru Václava Klause, že řeckou krizi způsobila společná evropská měna, hájí masivní pomoc zadluženému Řecku a vysvětluje, proč nás koruna před rizikem příliš nechrání.

HN: Jak moc nás má zajímat, co se dnes děje v Řecku? Jaký ekonomický, případně politický dopad to může mít?

Někteří ekonomové propadají iluzi, že když máme korunu, jsme izolováni a nemůže se nám nic stát. Což je ale velký omyl. To, co se děje v jižní Evropě, se k nám může rychle přelít. V Řecku mají nainvestováno zahraniční banky - německé, francouzské - a to jsou zase matky našich bank. Žijeme v provázaném světě, není radno podceňovat systémové riziko. Před ním není chráněn vůbec nikdo.

HN: Koruna oslabila, burzy spadly, jaké další negativní důsledky můžeme čekat?

Pokud by se řecká nákaza přelila do dalších zemí, může dojít k tomu, že řada evropských zemí zavede různá ochranářská opatření. A my jsme velmi exportně orientovaná, otevřená ekonomika, takže to by byl pro nás obrovský problém.

HN: Má ale vůbec cenu Řecko zachraňovat?

Samozřejmě. Myslet si, že stačí Řecko vyloučit z eurozóny a bude po problémech, to je naivní. Uvedu příklad: jako viceguvernér ČNB jsem čelil podobnému systémovému riziku - v době krize kolem IPB. Kdybychom tehdy nechali banku padnout, sesypala by se čtvrtina ekonomiky. V případě řecké krize je to podobné. Evropa je tak provázaná, že si nemůže dovolit zadělat si na hlubší riziko.

HN: Proč by nemohlo Řecko řešit problém návratem k drachmě a devalvací?

Otázka je, zda by se pak problém udržel jen v Řecku. To samo o sobě tvoří jen tři procenta HDP eurozóny. Ale tak razantní pohyb, jako je opuštění eura, by se okamžitě projevil v celé skupině ohrožených zemí. Od Portugalska přes Španělsko až po Itálii. A to už je čtvrtina HDP eurozóny.

HN: Vyvolal by odchod Řecka z eurozóny masivní útok na euro jako takové?

Investoři by určitě zareagovali panikou. Vždyť vůbec nevíme, co vlastně odchod z eurozóny znamená. To by se kolkovaly eurové bankovky? Pokud by panovala taková nejistota, efekt nákazy by se dramaticky zvýšil.

HN: Takže říkáte: Raději Řecku pomoci bez ohledu na to, kolik to bude stát?

Myslím, že se to zbytečně dramatizuje. Pomoc - to nejsou žádné dotace, to jsou regulérní půjčky. Pokud se situace stabilizuje, budou splaceny a země, které poskytnou peníze, ještě vydělají. Třeba Německo si samo půjčuje na trhu za tři procenta a Řecku naopak půjčuje na pětiprocentní úrok. To není prodělečná operace. Záleží ale samozřejmě na tom, jestli nedojde ke kolapsu. Další věc je, že pokud se Řecku podaří obnovit důvěru investorů, nemusí celý obnos pomoci vůbec vyčerpat.

HN: Jaký vliv bude mít kauza Řecko, na eurozónu? Povede to k utužení pravidel - pokud jde o rozpočty členských zemí?

Pokrok se vždy odehrává prostřednictvím středně velkých krizi. Dokud vše jakžtakž funguje, nikdo problémy neřeší, i když se o nich ví. Přesně to platí pro eurozónu. Od začátku bylo jasné, že v ní musí fungovat elementární disciplína. Ale nefungovala. Začalo to řeckým kreativním účetnictvím při vstupu do eurozóny, pak přišla diskuse o Paktu stability a růstu. Země porušovaly rozpočtová pravidla a nikdy je za to nikdo nepotrestal. Bylo to přitom možné - mohly třeba přijít o část peněz ze strukturálních fondů.

HN: Jak se tedy pravidla eurozóny do budoucna změní?

Německá kancléřka Angela Merkelová třeba navrhuje, aby země, které se prohřeší proti rozpočtové disciplíně, přišly o hlasovací práva. Mně připadá zajímavý návrh, aby země, které překračují kritérium tříprocentního deficitu, musely přispívat do Evropského měnového fondu. Z něj by se pak mohlo financovat řešení obdobných krizí. V každém případě by se něco mělo stát. Pokud k utužení disciplíny nedojde, bude to promarněná příležitost.

HN: Pokud se Česko nakonec rozhodne přijmout euro - bude to za tvrdších podmínek, než za kterých lze vstoupit do eurozóny dnes?

Kritéria se pravděpodobně zpřísňovat nebudou. Ale ta existující se budou tvrdě dodržovat. Už nebude například možné předkládat nedůvěryhodný konvergenční program, založený na nerealistických tempech růstu ekonomiky. Nebude stačit ujištění, že budeme šetřit, budeme muset ukázat, jak přesně to chceme udělat.

HN: Když vidíme, co se v eurozóně děje, proč bychom do ní vlastně měli chtít vstupovat?

Hlavně kvůli exportérům, na kterých závisí budoucnost naší země. My jsme vysoce otevřená ekonomika, bytostně závislá na zahraničních trzích. A osmdesát procent podniků chce zavést euro co nejdříve. Euro také chtějí i zahraniční investoři, stačí se podívat na Škodu-Volkswagen. Je ale pravda, že je nutné vrátit projektu eurozóny důvěru trhů.

HN: Není ale teď lepší, že euro nemáme? Alespoň se nemusíme podílet na záchraně Řecka.

Tyhle úvahy jsou hodně provinciální. Navíc, jak už jsem řekl, ona pomoc nejsou nějaké bezplatné granty. Je to normální úročený úvěr. Na pomoci se dá i vydělat.

HN: Co říkáte na názor Václava Klause, že řecké problémy způsobilo euro?

Já mu nerozumím. Jestli to myslí tak, že euro způsobilo dluh Řecka, tak je to nesmysl - obrovský dluh Řecko nabralo dávno předtím, než vstoupilo do eurozóny.

HN: On to spíš myslel tak, že kdyby Řecko mělo drachmu, mohlo by devalvovat o 40 procent a mělo by po problémech.

To je otázka. Kdyby zdevalvovala drachma, dostalo by to do obrovských problémů okolní země. Třeba Bulharsko by bylo zavaleno levným řeckým zbožím. A kdybychom takhle hypoteticky uvažovali třeba o Španělsku, zkuste si představit, co by na devalvaci pesety řekla Francie. V době krize by byl její trh najednou zaplavený levnými španělskými auty, což by likvidovalo francouzský tamní automobilový průmysl. Devalvace znamená vždy obrovské napětí. Je otázka, jestli by vůbec přežil jednotný evropský trh, kdyby existovaly národní měny a dramaticky by mezi sebou měnily hodnotu.

HN: Takže s osudem eura je spojen osud evropské integrace?

Představa, že návrat k národním měnám je jen nějaké technicistní cvičení, že se jen bankovky s jedněmi obrázky nahradí bankovkami s obrázky jinými, je hluboce mylná. Při pádu eura by dezintegrační tendence šly velmi hluboko. Určitě by musela být zavedena omezení pohybu kapitálu, aby se zabránilo masivnímu spekulativnímu útoku. Tím by padla jedna z klíčových svobod EU - volný pohyb kapitálu. A kdoví, co by se stalo dál.

HN: Jak se díváte na snahu o vyšší regulaci finančních trhů? Tak aby nemohly poslat do kolen celou zemi?

Jeden čas byla populární takzvaná Tobinova daň, tedy v podstatě zanedbatelné zdanění každé kapitálové transakce. Tím, že transakcí je obrovské množství, vytvářel by se fond použitelný na řešení situací podobných řecké krizi. Debata tímto směrem ale nepokračuje. Problém je v tom, že aby regulace byla účinná, bylo by potřeba ji zavést v celosvětovém měřítku. Jinak si kapitálové toky okamžitě najdou kanál, kudy lze regulaci obcházet. Pokud by byla zavedena regulace jen v rámci EU, nebylo by to účinné. Navíc svoboda kapitálového trhu je znakem vyspělosti evropských zemí.

HN: Pomůže regulace známá jako Basel 3, která bankám zdraží investice do rizikových produktů?

Taková regulace má smysl. Pokud je banka definovaná tím, že přijímá peníze od vkladatelů a pak je půjčuje do ekonomiky, proč by je měla používat k nákupu vysoce spekulativních instrumentů? Osobně zastávám názor, že vklady běžných občanů vyšší ochranu zasluhují. Nevidím důvod, proč by běžné ústavy měly fungovat jako investiční banky, které nakupují složité prostředky, kterým navíc skoro nikdo nerozumí.

HN: Jakou roli sehrály v případě řecké krize ratingové agentury? Mnozí jim vyčítají, že poklesem ratingu problémy jen zvětšily.

Netroufal bych si tvrdit, že to ratingové agentury dělat neměly. Na druhou stranu ale měly snížit hodnocení Řecka podstatně dřív. Obecně to opět ukazuje, jak málo jsme schopní cokoli v ekonomice předvídat. Kolik ekonomů dovedlo třeba předpovědět hlubokou hospodářskou krizi? Pokud se zdálo, že to někdo dokázal, bylo to jen proto, že neustále dokola tvrdil, že ke krizi dojde. Je to jako ve vtipu o jednom známém americkém ekonomovi, který úspěšně předpověděl "všech pět ze tří devalvací". Když prostě dokola opakujete nějakou prognózu, pak se občas trefíte. Ale to je tak všechno.

HN: O problému Řecka, o jeho zadlužení se vědělo dlouhodobě. Proč přesto nikdo nedokázal hloubku krize předpovědět?

Finanční trhy jsou nevyzpytatelné. Řecko bylo zadlužené, ale jeho ekonomika vykazovala slušný růst, do země tekly zahraniční investice. A tak se poněkud pozapomnělo, že se řecká vláda zadlužuje a nesplácí. A jednoho dne prostě vybouchl Papinův hrnec. Pro Česko z toho vyplývá, že se musíme chovat hodně obezřetně. Nesmíme si myslet, že se nás podobný scénář netýká. Bylo by velkou chybou odhadovat, o kolik se ještě můžeme "bezpečně" zadlužit. Naopak se musíme snažit, abychom nedali finančním trhům jakoukoli záminku k akci řeckého typu. Od začátku bylo jasné, že v eurozóně musí fungovat disciplína. Ale nefungovala, země porušovaly pravidla a nikdo je za to netrestal.

(www.ihned.cz)