Červen 2010

Zná Fischer Viktoriagruppe?

Jaroslav Spurný

Rusové se zřejmě snaží ovládnout ropné strategické zásoby Česka.

V posledních týdnech se zřejmě začala naplňovat předpověď expertů z tajných služeb, včetně BIS. Řada indicií naznačuje, že ruský ropný gigant Lukoil začíná v Česku ovládat stále více obchod s ropou. A tentokrát jde opravdu do tuhého. Lukoil by mohl během tohoto jara ovládnout deset procent českých strategických zásob ropy a patnáct procent nafty. Přesně řečeno těch zásob, které jsou určeny jako rezerva pro případ katastrof, válečných konfliktů nebo třeba zastavení ropných dodávek z Ruska. Zejména to poslední není žádný scénář žánru sci-fi, naopak, od poslední vážné hrozby, že to Kreml udělá, uběhly sotva tři měsíce.

Salámová taktika v ruském stylu

Správa státních hmotných rezerv (SSHR). Už jen přečtení těch čtyř slov navozuje pocit nudy. Přitom jde o státní společnost, která drží klíč ke skladištím nouzových zásob, jako je ropa, potraviny nebo třeba bavlna. A pokud jde o ropu, naftu či letecký benzin, naznačuje řada důkazů a indicií, že se správa chová, jako by šlo o majetek manažerů společnosti, a navíc jako by rezervy na časy nouze byly obyčejným obchodním artiklem. Ale poslední krok – pronájem nafty do rukou nečitelné německé společnosti – vyvolává vážnou obavu z ohrožení naší energetické bezpečnosti.

O co konkrétně jde? SSHR podepsala smlouvu s německou společností Viktoriagruppe, že uskladní v jejích německých zásobnících patnáct procent našich nouzových rezerv nafty. Zároveň se správa se společností dohodla, že jí dá do správy v Česku další zásobník, ve kterém se dá uskladnit deset procent českých zásob ropy. Proč ne, mezinárodní smlouvy takovou operaci umožňují. Problém je, když začneme pátrat po majitelích firmy Viktoriagruppe. Nejsou veřejně dohledatelní, skrývají se za anonymními akciemi. „Fakt, že se nouzové rezervy dávají do správy společnosti s neznámými majiteli, je porušením všech bezpečnostních zásad,“ říká bývalý šéf rozvědky Karel Randák.

Pátrání ve veřejných obchodních rejstřících ale jistou stopu o majiteli naznačuje. Německá Viktoriagruppe (firma má i svoji českou pobočku) vlastní 100 % část české společnosti obchodující s ropou Malluck. Tato firma se až do roku 2005 jmenovala Lukoil Prague. Ve všech společnostech najdeme navíc některá shodná jména. Konkrétní pátrání po majitelích Viktoriagruppe však naráží na problém: česká pobočka společnosti nesídlí na adresách uvedených v obchodních rejstřících. Není se koho zeptat, kdo je jejím majitelem a zda jím není – jak naznačují indicie – ruský Lukoil. Nakonec se nám přes prostředníky podařilo sehnat muže, který propojuje všechny společnosti. „Ke zveřejnění majitelů nemám svolení valné hromady,“ říká člen představenstva společnosti Viktoriagruppe Petr Malý.

BIS v loňské výroční zprávě varovala, že Správa státních hmotných rezerv patří vedle Lesů ČR a ČEZ mezi tři tuzemské státní instituce, které nejvíce podléhají vlivu lobbistů, a upozornila na její nejasné a podezřelé obchody. „Jsme přesvědčeni, že Lukoil má vazby na firmu Viktoriagruppe a že přes ni stále vlastní společnost Malluck. Jen změnili název a zástupce statutárních orgánů,“ říká důstojník BIS. Jako pravděpodobný důvod změny názvu uvádí policejní vyšetřování daňového podvodu při dovozu ropy v první dekádě, kvůli kterému byl obviněn Radovan Krejčíř. Ten koupil ropu právě od Lukoil Prague a Rusové, kteří nestáli o nějaký skandál, prý přepsali firmu na prostředníky.

Podle našeho informátora z BIS mají aktivity společnosti Viktoriagruppe ruský rukopis. „Ruské společnosti používají při investicích v Česku salámovou metodu a nastrčené firmy,“ tvrdí. Zjednodušeně řečeno, kdyby ruská firma chtěla koupit v Česku přímo nějaký strategický podnik, narazila by na odpor vlády (jako to bylo třeba s prodejem ČSA, kdy vláda vyřadila z bezpečnostních důvodů ruský Aeroflot). Proto nakupují jen malé části a přes firmy, které sídlí v zahraničí a jejich majitelé nejsou čitelní nebo známí. Ví tedy BIS, kdo Viktoriagruppe vlastní? „Já to nevím,“ říká náš informátor. A oficiálně se to z BIS samozřejmě nedozvíme, ani to, jestli předali informace o majitelích vládě.

Kdo jsou ti lidé?

Jsou tu ještě další možnosti, jak se ujistit, že předání strategických zásob tajuplné společnosti Viktoriagruppe neohrožuje bezpečnost Česka. Poslanci mají možnost požadovat od vlády informace a vysvětlení jakýchkoli pochybností. A operacemi Správy státních hmotných rezerv se dnes zabývají hned dva členové dolní komory – místopředseda vlivného kontrolního výboru Libor Ježek (ODS) a jeho kolega z hospodářského výboru Miroslav Váňa (ČSSD). Oba dva během posledních dvou měsíců interpelovali premiéra Jana Fischera. Nešlo sice přímo o pronájem nafty společnosti Viktoriagruppe, ale interpelace prokazují, že podezřelé transakce SSHR už mají tradici.

Váňa a Ježek se začali o obchody SSHR zajímat na základě mediálních informací o pronájmu rezervních pohonných hmot nebo zásobníků soukromým firmám. Oba poslanci se pustili do vlastního pátrání a zjistili, že tyto pronájmy jsou velmi nevýhodné pro stát a mohou státní pokladnu připravit o stamiliony korun. Třeba ropu nebo naftu není možné nechat ležet v zásobnících léta, zásoby se musí pravidelně každý rok obměňovat. To měli na starosti soukromí správci zásobníků, kterým to podle poslanců přinášelo obrovské zisky na úkor veřejné kasy. Soukromé společnosti si SSHR najímala často bez výběrového řízení.

Oba poslance také zaujalo, že SSHR předala správu nad nouzovými rezervami leteckého benzinu společnosti Lukoil Aviation Czech. „To považuji za velké bezpečnostní riziko,“ říká Ježek. A samozřejmě oba zaujalo, že část hmotných rezerv by měla být uložena v Německu a spravována firmou Viktoriagruppe.

Premiér Jan Fischer podal na jejich interpelace formální vysvětlení: policie nikoho neobvinila, neexistují důkazy o tom, že by stát reprezentovaný správou na obchodech tratil, a uložení nouzových zásob v Německu umožňuje mezinárodní smlouva a není to v Evropě žádná výjimka, vysvětlil poslancům. Ani jeden interpelační dotaz se však netýkal identity majitelů společnosti Viktoriagruppe; Váňa s Ježkem totiž netušili, že jde o anonymní osoby. „To je skandál,“ říká na tu informaci Miroslav Váňa. „Připravím další interpelaci a budu žádat, ať premiér majitele oznámí. Zatím odpovídal vyhýbavě, ale jestli je ve hře Lukoil, tak budu požadovat vyčerpávající odpověď,“ dodává Ježek.

Pan ředitel nemůže

Zjistit názor premiéra Fischera bez čekání na možnou budoucí interpelaci je v tuto chvíli vyloučeno. „Premiér je příliš zaneprázdněn, jednání vlády, návštěva Obamy a Medveděva, v pátek odlétáme na týden do Spojených států, nebude možné, aby si zjišťoval takovou informaci,“ říká jeho mluvčí Roman Prorok s tím, že z hlavy nedokáže premiér na otázku po majiteli Viktoriagruppe odpovědět. „Obraťte se na SSHR, ti s premiérem mluvili,“ dodává.

Tisková mluvčí správy Irena Široká nejprve slibuje setkání se šéfem instituce Ladislavem Zabo, pak jej ale kvůli nevolnosti pana ředitele ruší a slibuje odpověď po e-mailu. Z ní se sice dozvíme, že obchod proběhl „podle všech předpisů“, ale majitele společnosti Viktoriagruppe tam nenajdeme. Opakovaná žádost už zůstává zcela bez odpovědi.

Nicméně naději na rozmotání rébusu, zda jde o předpisovou akci, nebo naopak obchod ohrožující bezpečnostní zájmy republiky, můžeme získat brzy. V těchto dnech probíhá na Správě státních hmotných rezerv kontrola NKÚ, která se zabývá právě obchody se soukromými společnostmi, včetně toho s Viktoriagruppe.

(Respekt, www.respekt.cz)