Červenec 2010

Režimu se postavil jako agent chodec

Petr Blažek

Ve věku sedmaosmdesáti let zemřel ve čtvrtek (10. 06. 2010 - pozn. red. CS-magazínu) spisovatel a bývalý politický vězeň Otakar Rambousek. Jednou ze svých knih objevil pro Čechy příběh bratrů Mašínů.

Otakar Rambousek se narodil v Praze 21. ledna 1923 v rodině legionáře a sokola, který provozoval malé instalatérství. Nejdříve kráčel v otcových stopách, vyučil se stejnému řemeslu. Nacistická okupace však přinesla v jeho životě zvrat. Byl totálně nasazen a poslán do Německa. Ještě před koncem války se mu naštěstí podařilo získat potvrzení o zdravotní neschopnosti. Vrátil se do Prahy a získal práci jako osvětlovač u filmu. V květnu 1945 se zúčastnil bojů o budovu rozhlasu. Od června 1945 nastoupil vojenskou službu u Pohotovostního pluku NB. Službu u jednotky, kde již hráli hlavní roli komunisté, ukončil za necelý rok a vrátil do Prahy. Nastoupil k Československém zpravodajském filmu jako osvětlovač. Oženil se a narodil se mu syn.

V tomto období také vstoupil do Národně socialistické strany a netajil se nechutí k politice KSČ. Již 25. února 1948 byl jako „politicky nespolehlivý“ propuštěn ze zaměstnání. Rozhodl se odejít za hranice, které překročil 27. června 1948. V uprchlickém táboře začal spolupracovat se skupinou bývalého slovenského poslance Michala Zibrína, který pro americkou tajnou službu vytvářel v Československu zpravodajskou síť. Na několik měsíců se stal „agentem chodcem“, jak se tehdy říkalo kurýrům, kteří ilegálně překračovali hranice a dopravovali oběma směry zpravodajské informace.

Hranici přešel čtrnáctkrát

Byl to velmi riskantní podnik. Přes hranici často chodili nezkušení mladíci, kteří v řadě případů skončili za mřížemi již při své první cestě. StB se do odbojového prostředí snažila pronikat pomocí agentů, společnost začal ovládat strach a postupně se také zhoršovaly podmínky na státních hranicích. Historik Prokop Tomek spočítal, že v první polovině padesátých let bylo jen z kurýrů americké tajné služby zatčeno okolo 200 osob, z nichž bylo následně sedmnáct popraveno. Rambousek přešel hranici celkem čtrnáctkrát, než ho opustilo štěstí (při vyšetřování přiznal pouze čtyři cesty). Dne 12. listopadu 1949 byl u jednoho ze svých kontaktů, kde přespával, zatčen. Obžalován byl z velezrady a vyzvědačství podle proslulého zákona č. 231/1948 Sb. s návrhem na trest smrti. U Státního soudu v Praze vyvázl 27. května 1950 s doživotím. Dalších jeho dvanáct spoluobžalovaných dostalo celkem 148 let.

Za mřížemi strávil necelých patnáct let. V roce 1955 mu byl amnestií snížen trest na 25 let. Velké amnestie, při nichž byla v letech 1960 a 1962 propuštěna většina politických vězňů, se ho však netýkaly. V dochovaném vězeňském spise je na průvodní kartě poznámka „nebezpečný“. Deset let strávil v leopoldovské věznici, kde pracoval jako zámečník. Desetkrát zde dostal kázeňský trest, například v září 1955 za účast na kolektivní hladovce politických vězňů strávil 10 dnů na samotce. Teprve 21. dubna 1964 byl podmíněně propuštěn z Valdic se zkušební lhůtou sedmi let (v případě porušení zákona ho čekalo za mřížemi zbylých 10 roků, 6 měsíců a 22 dnů). Musel podepsat prohlášení o „naprosté mlčenlivosti“, za jejíž porušení mu hrozilo trestní stíhání.

Tvář K 231

Po propuštění se vrátil do Prahy, kde bydlel u své matky. Později získal s obtížemi byt čtvrté kategorie. Byl to předělaný sklep, který se zapsal do dějin pražského jara. Dne 26. března 1968 se zde totiž konala schůzka, jejímž výsledkem byl zrod Klubu 231. Rambousek se stal členem jeho vedení a vedl dokumentační komisi, která sbírala svědectví o zločinech komunistů.

Stal se také známou tváří K 231, k čemuž přispěl televizní pořad, kde usvědčoval jednoho z bachařů z násilí na vězních. StB proti němu následně na pokyn vedení KSČ zahájila v květnu 1968 dehonestační kampaň v tisku. Rudé právo mu věnovalo velký článek s nadpisem Kdo chce mluvit jménem politických vězňů. Rambousek v něm byl označen za zrádce národa, který „protistátní činnost“ dělal pro americkou tajnou službu jen pro výdělek.

Po srpnové okupaci odešel opět ilegálně za hranice Československa. Usadil se v USA. Pomohl připravit k vydání Zprávu dokumentační komise K 231, která patří mezi důležité prameny o komunistické zvůli. Pražský režim o něm na oplátku natočil dezinformační televizní dokument Muž dvou stínů. Rambousek se stal členem Rady svobodného Československa, stál u zrodu exilového K-231 a přispíval do Rádia Svobodné Československo. Začal psát povídky, které odpovídaly jeho naturelu. Zachytil v nich přímočarým způsobem napínavé a často tragické příběhy lidí, kteří se dostali do konfrontace s totalitním režimem. Jako první napsal knihu povídek Krochnu s sebou, kterou v roce 1978 vydalo nakladatelství manželů Škvoreckých. Přiblížil v nich osudy několika agentů chodců.

Do veřejného prostoru vnesl téma odbojové skupiny bratří Mašínů. Přestože měl rukopis Jenom ne strach, na kterém pracoval několik let společně se Ctiradem Mašínem, hotový již v roce 1988, jeho vydání se dočkal až v polistopadové Praze. Josef Škvorecký, s nímž byl už domluven, se nakonec obával reakcí komunistického režimu na syrové svědectví o třetím odboji a knihu nevydal. Vyšla až v roce 1990 zásluhou redakce pražského časopisu Revolver Revue ve velkém nákladu a měla mimořádný ohlas.

Definitivně za hranicí

V roce 1996 se Ota Rambousek definitivně vrátil do rodného města. Napsal další tři knihy, včetně svých pamětí. Dne 11. září 2001 zažil velkou rodinnou tragédii, když při teroristickém útoku v New Yorku zahynul jeho vnuk. Poslední léta většinu času pobýval již jen ve svém bytě. Do společnosti přicházel spíše výjimečně, trápily ho problémy se zrakem.

Ve středu 3. června 2010 jsem po poledni společně s přítelkyní Olgou Bezděkovou nesl Otovi Rambouskovi knihu Cesta na severozápad, kterou právě přivezli z tiskárny. Jedná se o pozoruhodné vzpomínky bratří Mašínů a Milana Paumera na jejich odyseu do Západního Berlína, které společně napsali na konci padesátých let. Těšili jsme se oba, že mu ukážeme jeho fotografie a dopisy, které jsou otištěné v příloze. Personál v pečovatelském domě, kde Ota Rambousek strávil několik posledních měsíců, nám však oznámil, že jejich pacient před několika hodinami překročil hranici, zpoza které se už nikdy nevrátí.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)