Červenec 2010

Průlom do mimosoudních rehabilitací?!

Miloš Šuchma

České a slovenské sdružení v Kanadě (ČSSK) si po řadu let klade za cíl, aby byl přijat nový zákon o občanství umožňující mít dvojí občanství a odstranit některé další nedostatky současného zákona. Rovněž tak je připraven zákon o korespondenční volbě, který ale leží ve Sněmovně již dlouhou dobu, aniž by byl projednáván. Proč asi? V souhlasu s Dočasnou komisí Senátu pro posouzení ústavnosti KSČM žádáme, aby existence a ústavnost této nereformovatelné strany byla Nejvyšším správním soudem posouzena. V neposlední řadě je to otázka restitucí, které jsou předmětem tohoto článku.

V ČSSK se restitucemi dlouhodobě zabýval Jan Sammer, člen výkonného výboru ČSSK, který ale na podzim minulého roku zemřel. Jeho odkaz ale nebyl zapomenut. Naše organizace a já jako předseda ČSSK i jako člen Konzultativní rady Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí jsme si uvědomovali, že zvrátit všechny neuspokojené restituční nároky je za současného politického uskupení v České republice politicky nemožné. Důvodem, je skutečnost, že ti kteří procesem o mimosoudních restitucích prošli, buď uspěli nebo jim nároky nebyly přiznány včetně všech odvolacích stupňů, ať již předpojatostí soudců nebo realitou současného právního systému. I když v demokratickém státě by restituční nároky měly být přiznány osobám i bez českého státního občanství, zákon o mimosoudních rehabilitacích trvá na této podmínce. To pochopitelně ovlivnilo situaci hlavně těch amerických občanů, kteří v době účinnosti zákona neměli české občanství hlavně z důvodu smlouvy z roku 1928, kde byla podmínka jen jednoho občanství mezi Spojenými státy a Československem. I když smlouva byla zrušena, američtí občané, kteří potom nabyli české občanství již nemohli uplatnit své restituční nároky, protože zákon v té době již pozbyl účinnosti.

Senátní komise se tímto problémem několikráte zabývala a až díky iniciativě senátora Tomáše Grulicha bylo docíleno toho, že dne 7. května 2010 tento zajistil souhlas 32 senátorů ODS (více než je ústavně třeba), aby mohl být podán návrh k Ústavnímu soudu ke změně. Návrh senátorů specificky mimo jiné říká:

"Smyslem podaného návrhu je docílit toho, aby občané České republiky (a v minulosti občané Československé republiky), kteří nebyli držiteli českého (československého) státního občanství v době, kdy probíhaly restituce podle zákonů, jejichž některá ustanovení jsou napadána, mohli být alespoň dodatečně účastni těchto restitucí, neboť jejich vyloučení z restitucí považujeme za protiústavní svévoli zákonodárce, která dosud nebyla korigována. Zejména v důsledku legislativního vývoje v oblasti státního občanství České republiky byli tito občané vyřazeni z možnosti nabýt majetek, o nějž protiprávně přišli v období komunistického totalitního režimu. Domníváme se, že se jedná o diskriminaci jsoucí v rozporu s ústavním pořádkem České republiky i mezinárodněprávními smluvními závazky České republiky.

Není možné v této souvislosti nezmínit zákon č. 119/1990 Sb. o soudní rehabilitaci. Tento zákon, spolu s trestními rozsudky, zrušil rovněž vedlejší tresty propadnutí majetku, čímž mělo dojít k obnovení vlastnictví nespravedlivě odsouzených osob. Obnovení vlastnictví tohoto majetku však řeší (řešil) zákon o mimosoudních rehabilitacích, který k uplatnění nároku stanovil podmínku trvalého pobytu (zrušenou později Ústavním soudem z důvodu protiústavnosti) a podmínku státního občanství Č(SF)R, čímž de facto nároky založené zákonem o soudní rehabilitaci negoval. Zákon o mimosoudních rehabilitacích tak dle našeho názoru protiústavním způsobem a v rozporu s principem legitimního očekávání zúžil okruh osob, jimž se vrací majetek protiprávně propadlý na základě zrušených trestních rozsudků.

Rovněž nelze pominout mezinárodní kritiku, která podmínku státního občanství v zákonech č. 87/1991 Sb. a č. 229/1991 Sb. považuje za rozpornou nejen s principy právního státu, k nimž se současná Česká republika hlásí, ale i s mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, které jsou součástí právního řádu a které je nutno s ohledem na nález Ústavního soudu publikovaný pod č. 403/2002 Sb. považovat za materiální součást ústavního pořádku. Podmínka státního občanství byla mnohokrát označena Výborem Spojených národů pro lidská práva za porušující článek 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Přijetím Mezinárodního paktu o občanských a politických právech Česká republika uznala kompetenci Výboru pro lidská práva vyšetřovat stížnosti na porušení tohoto paktu. Výbor OSN pro lidská práva rozhodl v řadě případů v neprospěch České republiky.

Navrhujeme proto (pouze), aby Ústavní soud zrušil vyjmenovaná ustanovení dotčených zákonů, která stanovují lhůty pro uplatnění restitučních nároků, a otevřel tak opětovně možnost domáhat se neprávem odňatého majetku těm občanům České republiky, kteří nemohli o majetek žádat v původně stanovených lhůtách, protože v té době nebyli držiteli státního občanství České republiky."

Návrhy skupiny ODS senátorů byl tedy 7. května 2010 poslán k posouzení a rozhodnutí Ústavnímu soudu. Doufejme, že Ústavní soud s racionálními důvody senátorů bude souhlasit, protože se jedná o evidentní nespravedlnost a nerovnost před zákonem, kdy určitá skupina občanů je diskriminována.

Píši tento článek specificky pro Americké listy, které zajišťují informovanost především Čechoameričanů, z nichž mnozí jsou současnými českými zákony diskriminováni. Doufejme také, že pro ty, kteří jsou ve Spojených státech k volbách do Sněmovny nerozhodnuti to dá také důvod volit ODS, která svými senátory návrhy nároky Čechameričanů podpořila a k nimž se žádná jiná česká politická strana ani nepřiblížila.