Červenec 2010

Bloumání Floridou pro případné zájemce

Otto Ulč

Započnu oklikou, totiž svým původním příletem do této americké země, v dávnověku roku 1960. Tehdy hned první den na Manhattanu se mi poštěstilo popíjet s velkým českým spisovatelem Egonem Hostovským, melancholickým přítelem a zdrojem báječných reminiscencí. Jednou se například zmínil o povzdechu, přiznání Hugo Haase, že nerad chodí do lesa, protože nikdo ho tam nezná. To tedy by byl jeden extrém. Jeho opakem byla reakce mé prima tety Marty, která v den svých osmdesátých narozenin v hrůze z této kalendářní pohromy uprchla do temných lesů, v nichž v žalu setrvala až do soumraku.

Týž osud časové nevyhnutelnosti mě teď v březnu 2010 postihl a zkrušen svým gerontsvím jsem v doprovodu manželky mínil podobně zareagovat zmizením do dálav, na zpravidla slunnou Floridu, do pustin Everglades v intimním sousedství aligátorů. Dotyčný stát pláží a pomerančů jsem navštívil již mnohokrát a čtenář, s tamější končinou obeznámený, ať toto mé povídání pomine. Snad by ale mohlo být k užitku českému našinci se záluskem se podívat tamním směrem.

Vstupního víza do USA již netřeba, peněz však ano. Zelených bankovek, našich churavých dolarů, bych sebou příliš nebral, daleko důležitější je kreditní karta, s ní platit skoro všechno - benzin, ubytování v motelu, pojedění v restauraci, nákup v supermarketu, vstupné do muzeí, k všemožným atrakcím. Pohybovat se autem pronajatým od firem, jichž je habaděj, nebo vypůjčeným od tamějšího kamaráda, což pak je jednodušší a lacinější řešení.

Výdaje: jednu zprávu dobrou, že na rozdíl od Evropy, benzin je značně lacinější, znicotňuje druhá zpráva o neméně značných vzdálenostech. U čerpadel, zásadně jen samoobsluhy, chvilku potrvá k potřebné orientaci. Dávat přednost mezistátním dálnicím (číslice na modrém pozadí). Dočítám se, že tento Interstate silniční systém je snad ten největší projekt veřejných prací, kdy podniknutý na této planetě. Kdysi v hodně menším se pokusili Římané, též Napoleon se snažil. Je to víc než veškeré pyramidy a dokonce i víc, než velká čínská zeď. Dobudovaná síť v délce 43 tisíc mil čili téměř 70 tisíc kilometrů, s logickým uspořádáním: sudá čísla pro silnice na trase východ - západ, mezi oceány, kdežto lichá čísla na trase sever - jih, od Kanady k Mexiku. Z New Yorku na Floridu buď po I-95 nebo I-81. Na žádné Interstate, na rozdíl od všelijakých Parkway či Thruway, se nic neplatí. Dálniční známky neznámé.

Při příjezdu do dalšího státu skoro vždy bývá WELCOME CENTER, vítací středisko. Tam zastavit a vejít do prostorů s přemnoha materiály k dispozici, vše gratis. Brožurky všemožných pamětihodností, včetně sličných publikací na křídovém papíře. Například jsem vyzvedl 2010 Official Travel Guide The Outer Banks of North Carolina, stran 140, či ještě tučnější Georgia Travel Guide - 100 free things to do with your family. Nutno se ale krotit a tak se vyvarovat pozdějšího zahazování mnoha kilogramů. Každopádně si vyzvednout mapu toho kterého státu. Kromě ní pak nejužitečnější, ve smyslu že nejúspornější, jsou dvě si konkurující publikace - Free Road Saver v zeleném, Free Travel Coupons v červeném, někdy až značného (100 stran) rozsahu a na každé straně v průměru nabídka šesti motelů - adresy, popis, mapka, jak tam dojet. Po příjezdu s vystřihnutým kuponem se sníženou cenou vejít a předložit. Všežravá inflace postihuje i tyto výlohy - tentokrát jsme platili něco kolem 50 dolarů s všelijakými daněmi. (Mám nutkání se o motelech zmínit extra textem.)

Na mapách jsou označeny rest stop, kde zastavit, dojít či doběhnout na WC, odpočinout, v terénu u stolů usednout. K dispozici jsou automaty, do nichž strkat mince k získání tekutin či pár maličkostí na zub. K nákupu něčeho podstatnějšího je nutno zamířit k výjezdu EXIT, jemuž předchází označení o blízkých benzinových stanicích, restauracích a motelech - jejich loga a též přesná vzdálenost, vesměs jen zlomky mílí.

Tam jsme již v jižanských státech, s větším procentem černochů, vesměs se netvářících nepřátelsky. Nezřídka byli ochotni odpovědět na dotaz. Neméně nezřídka tak činili v řeči nám málo srozumitelné. K jednomu supermarketu jsme jeli nikoliv pár kroků, ale deset kilometrů - celonárodní kolos Wal-Mart, se stotisíci zaměstnanců, největší výběr, nejnižší ceny s metastází do všemožných větví podnikání: prodej a opravna automobilů, pojišťovna, banka, možnosti finančních transakcí hned na místě, turistická kancelář, sice ne vše pod jednou střechou, ale v jednom prostoru. Příznivci totalitního uspořádání života aby souhlasně přikyvovali.

Na rozdíl od českých - a ovšem nejen českých - dálnic zákon zakazuje hyzdit tyto Interstate reklamními billboardy. Jenže pár metrů od dosahu zákona se tyčí vysoká velikánská sdělení a vábení. Na Floridě si potrpí na nabídky druhu VASECTOMY - NO SCALPEL, žádný šmik šmik a přesto bude po plodnosti. Nabídky LEGAL SERVICES se slovem INJURED, s otazníkem. Cítíte se poškozeni? Volejte číslo znamenitého advokáta - supa, lháře specialisty, s nímž se pak o lup podělit.

Projíždíme Severní Karolínou, státem s dosud nevymýcenými tabákovými plantážemi. Mamutí billboardy nabízející cigarety za podstatně nižší cenu než je tomu v jiných státech Unie (ministr zdravotnictví varuje, ministr financí děkuje, že ano). V dohledu moderní továrna, automobilka HONDA, jeden z dalších důkazů prosazující se globalizace.

Ve Fayetteville jsme se minule stavěli ve Fort Bragg, na bázi proslulé 86. a 101. parašutistické divize, s níž se český divák aspoň seznamoval ve filmu Nejdelší den při invazi do Normandie. Tentokrát rovněž odoláváme puzení to vzít odbočkou podél Atlantiku po tzv. Outer Banks, 100 mil dlouhém, úzkém pruhu, místy jen pouhá nudlička, s níž hurikány občas zacloumají a přeorají . Též je to končina hodně krvavých střetů, zejména, byť ne výlučně za občanské války v devatenáctém století, trosky proslulého plavidla U.S.S. Monitor k spatření, jakož i hřbitov britských námořníků z torpedované HMS Bedfordshire za druhé světové války. Příliš ponuré, raději končinu pomineme. Stejně tak historický Charleston v sousední Jižní Karolíně, vstoupit do odvátých časů. Zrovna se tam konala celonárodní soutěžní výstava moderních sochařských výtvorů. První palmy na obzoru, sdělení velkým písmen, že opouštíme tento stát, který nám děkuje za projevenou naši pozornost.

Příjezd do dalšího státu - toť Georgia - stát broskví (Peach State) jakož i olympiády (Atlanta, 1996). Historické město Savannah, zde již hodně Deep South, jehož půvabu leckdo dovede docela bez obtíží odolat. V nevelké vzdálenosti doporučuji nahlédnout na jinou pozoruhodnost již neexistujícího světa - Jekyll Island, výletní sídlo, někdejší oblíbená adresa multimilionářů s jmény jako Goodyear, Gould, Morgan, Pulitzer, Rockefeller, za nimiž tam dojížděli prezidenti kalibru Teddy Roosevelta. Dočítám se, že začátkem 20. století členové tamějšího klubu vlastnili jednu šestinu všeho bohatství světa. Po druhé světové válce jejich dědicové se majetků vesměs zbavili, z luxusní oázy se stal státní park. Bedlivě jsem končinu kdysi prosmejčil, do takové minulosti nahlížel.

A za pár hodin se dalo dojet do OKEFENOKEE NATIONAL WILD REFUGEE u řeky Swannee, téměř 400.000 akrů bažin. Kdo by po takové zkušenosti hodně bažil, lodičky tam jsou k dispozici, k několikadennímu pádlování, s přáním permanentně nezabloudit. Kdysi jsem tam fotografoval laňky a méně sličné krokodýly. A právě v těchto dnech došlo k vyhlášení legální likvidace pythonů - hroznýšů, a to na celém území USA. Překvapivé množství Američanů, mezi nimi i nepochybných úchyláků, je adoptovalo jako domácí mazlíčky. Časem ale leckoho omrzeli, jiní se svévolně odplazili, na svobodě se začali pářit, rozmnožovat, jejich počet se nyní odhaduje na povážlivých sto tisíc. Vítězí v boji s ledajakou zvířenou, dovedou zardousit i ztepilé aligátory. Neomezený lov tedy započal. Rozhodně se nebudu hnát do souboje s tak mohutnými plazy.

Za řekou St. Maris končí Georgia a vjíždíme do státu Florida. Prozatím jsme ujeli necelé dva tisíce kilometrů. WELCOME CENTER pořádného rozsahu, k mání veletucty informačních materiálů, rovněž pomerančová šťáva v patrně neomezeném množství. Na parkovišti již plno camperů, trailerů, maringotek s všemožným moderním vybavením a s mohutnou spotřebou benzinu.

Z České republiky na Floridu téměř dvojnásobné velikosti (140.000 proti 78.800 čtverečním kilometrům) leckterý našinec míří, ba i nemovitosti nakupuje. Tak již například učinil pozoruhodný Stanislav Gross, z ajznboňánka se vyšvihnuvší do funkce předsedy vlády, premiéra postkomunistického státu, poté zplzenštěn v jurisprudenta a kulminující jako zázračně instantní milionář.

Většina návštěvníků ze severu spěje k mořskému břehu. Vlevo u atlantického oceánu mají k dispozici 930 kilometrů pláží, vpravo podél mexického zálivu je jich ještě víc. Vpravo dominuje metropolis Tampa - St. Petersburg, vlevo metropole dvě – Miami úplně na jihu a Jacksonville jen několik málo kilometrů od našeho hraničního Welcome Center. Měřeno americkým metrem, historie Jackonville je starodávná: tam v roce 1562 začali francouzští hugenoti, dřív než se Angličané pustili do budování Jamestownu ve Virginii a Španělé do svého St. Augustina na Floridě, kterou si celou přivlastnili a po dvou stoletích držby ji prodali Angličanům. Ve vnitrozemí Floridy vévodí Orlando, končina nejturističtější – její Disney World, SeaWorld, Science Center, Universal Studios, další a další.

Jak Orlandu, tak Jacksonvillu jsme se mínili vyhnout. Opouštíme dálnici I-95 a pelášíme prázdnotou s občasným baráčkem, částečným zemědělstvím a značným dobytkářstvím, tam víc skotu než pomerančů. Málo vábné městyse, tam si zázračný Gross nic kupovat nebude, ač bych mu to upřímně přál.

Měl jsem namířeno do Gainsville, města univerzitního, zoufale rozcouraného, z něho hned pelášit dál do oázy s jménem Paynes Prairie Preserve State Park, sice prcek v porovnání s bažinami Okefenokee, ale fotogenická lahoda, zásluhou obrovitých stromů, z nichž vlaje moss, což anglicko-český slovník překládá jako mech, lišejník, dokonce i jako rašeliniště. Ani jedno, druhé či třetí, tvrdím já nebotanik, diletant. Ony vlající, jakoby melancholické hávy, i v mírném větříku připomínající ladné tanečnice, mnohé Isadory Duncanové, aby poetu ponoukly, přiměly, aby si zabásnil. Skoro bych si troufal tvrdit, že Hugo Haas, jakkoliv do lesa on nerad, poněvadž ho tam nikdo nezná, v tomhle prostředí by udělal výjimku. Hodně jsme pobyli, ptáčkové, veletucty jich, pípali, k poslechu i k spatření byly houfy dusajících divokých koní, co se tam před časem usadili a stále se jim tam líbí.

Byť částečně zmámen podivným půvabem, jedeme dál - a zpět jakoby do končin Třetího světa s lajdáckým silničním označením. Nějakou dobu se motáme téměř dokolečka, než nalezneme kýženou Interstate-75 a po ní pak svištět směrem k oné dvoumetropoli Tampa – St.Petersburg , aniž bychom dychtili se pustit downtown do tamějších ulic. V Tampě, z neznámého mně důvodu, sídlí značně vysoké velitelství armádních složek, dost dirigující jejich počínání v dálném Iráku a Afghánistánu. V St. Petersburgu žil Waldemar Matuška a dosud tam bydlí jeho pozůstalá rodina. Naposledy jsem tou končinou jel v pátrání po muzeu Salvatora Dalího, jež se mi kupodivu podařilo najít.

Mraveniště jsme tedy úspěšně pominuli, spějeme dál, podél končin s jmény Sarasota (náramná muzea, solidní množství kulturních příležitostí), Bradenton, Venice, Naples. Hodně příležitostí k luxusnímu pobývání, oblíbené to adresy nejednoho českého zbohatlíka, tuneláře, mafiána současného sametového věku.

Nelze přehlédnout zlověstné silniční nápisy EVACUATION ROUTE, kudy kam se spěšně pohnout, když se blíží hurikán, jejichž sezona řádění zpravidla trvá od léta do podzimu. K němu dlužno připočítat hurikán ekonomický – onen dopad hospodářských potíží. Na ostrově Cape Coral (100.000 obyvatel) míjím opuštěné vilky, pěkné na pohled. Po prasklé spekulační bublině, kdy ceny nemovitostí nehorázně stoupaly - za falešného předpokladu jejich dalšího růstu, však na rozdíl od prostoru lidí stále přibývá, že ano – zájemci se zadlužovali a banky milerády půjčovaly. Načež došlo ke kolapsu, pádu cen, nižších než hypotéka původního majitele. Nejeden pak kapituloval a od nepovedené investice se do neznáma ztratil.

Tento ostrov Cape Coral spojuje s pevninou dlouhatánský most , za mostem velké město Ft. Myers, kde měli svá zimní sídla dva významní vynálezci Thomas Edison a Henry Ford. Hodně Evropanů, zejména Němců, tam teď přilétává, non-stop spojení z Düsseldorfu.

Za další hodinku jízdy, naše I-75 se mění v příhodně nazvanou Alligator Alley, jíž bychom se za další hodinu dostali k opačnému břehu u Atlantiku. My ale pokračujeme dál na jih po silnici 41, s jménem Tamiami Trail – odvozeno ze slov oněch dvou výchozích bodů – Tampa a Miami.

Musel to být pořádný výkon, něco takového v tamějších bažinách vytvořit. To jsme si ověřili v Collier Seminole státním parku, kde hned u příjezdu trůnilo monstrum, 25 metrů do výšky a hodně víc metrů do délky, výrobek z Michiganu, s označením Walking Dredge – kráčející rypadlo, exkavátor, jimž se hloubily, vytvářely kanály a získaným materiálem se zasypávalo, kde bylo potřebí. V mysli si mi přihlásila reminiscence ze závěrečných zkoušek z marximu-leninismu na právnické fakultě Karlova učení, když examinátor mínil zjišťovat mou znalost o kráčejících exkavátorech sovětských budovatelů a já pramálo věděl.

Pídím tam po stromech, sice míň krášlených oním mossem, jak jsem na předchozí zastávce velebil, ale přibývalo jejich druhů. Mahagon se v angličtině přetváří v mahogany a na místě se dočítám o plundrování tohoto cenného materiálu dychtivci z Evropy, dodavateli výrobcům nábytků. Že tato odrůda vzácného dřeva je k nalezení jen v některých státech Střední Ameriky a pak právě zde na jihu Floridy. Je snadno rozpoznatelné: po dešti peň takového stromu důkladně zčerná.

Seznamuji se s hierarchií přežívání a vzájemného požírání v tamější přírodě: bobcat (americká odrůda rysa) konzumuje hady, ti konzumují žáby, ty zas luční kobylky, jimž pak zbývá jen listí, pokud se dožijí.

Jedeme dál, přibývá silničních varování PANTHERS CROSSING, pozor na pardály nám v cestě. Žádné nápisy CROCODILES CROSSING. Posléze u informačního centra se o těchto šelmách dozvídáme, že v dospělosti jsou až dvoumetrové (6 stop) a váží 80 liber čili téměř 40 kilogramů. Zejména požírají divoká prasátka. Tvorové to jsou nokturnální a také se pohybují jak za svítání, tak za soumraku. Od řidičů se vyžaduje ohleduplné snížení rychlosti. Nicméně dochází k překvapivě častým kolizím s tímhle druhem zvířeny. Cestou nás zaujalo oznámení INDEPENDENT INDIAN BAPTIST CHURCH.

BIG CYPRESS NATIONAL PRESERVE, naše další zastávka. Téměř tři čtvrti milionu (729.000) akrů prostoru, částečně pod vodou, s písčitými ostrůvky. Na rozdíl od většiny druhů stromů, cypřišům se vodě dobře daří a pokračují v růstu. Naše seznamování s aligátory, pořádně vypasenými ještěry: líně se povalují až do okamžiku, kdy se vymrští a ledacos, vesměs rybího, chňapnou a bleskurychle pozřou. Čteme varování aligátory nekrmit, nedráždit, nezlobit. Slůvko harassment – ono v české verzi a jiné souvislosti s oblibou používané, však nepoužito ani jednou.

Nezahlédnut ani jeden python - hroznýš, tento druh potvor, jež lze legitimně utrácet. Nebažím ovšem po takovém střetu, žádného bych přece nepřepral. Zejména jsme si dávali pozor nepotkat se s hady jedovatými, jichž tam je šest druhů a tzv. diamands back rattle snake je ta nejnebezpečnější odrůda. Nejen jedovatí hadi, ale i jedovaté stromy, dva jejich druhy – jednak poisonwood, jednak cosi jménem manchineel neboli death apples - tam mohou ublížit. Se soustředěním na takové eventuality ona lamentovaná záležitost mých neodvratitelných osmdesátin přestávala být tou nejakutnější prioritou. Toť tedy v EVERGLADES NATIONAL PARK, jeden a půl milionu akrů, z toho polovina pod vodou, to vše v rozsahu 45 x 30 mil neboli 72 x 48 kilometrů. Prý zcela největší zbývající subtropická divočina na světě. Na hlavami nám poletovalo, případně skřehotalo 350 druhů ptactva – stvoření s jmény egrets, heros, ibis, jejich české pojmenování mi neznámé. Cormorant neboli náš kormorán jedinou výjimkou.

Do Everglades se většinou vjíždí v blízkosti města Homestead, sice s vojenskou bází americkou, ale s převážným dojmem hispánského, mexikánského živlu a prostředí. V lajdácky fungujícím, podezřele aromatickém motelu, s personálem v recepci téměř nemožno se anglicky domluvit. Pocit vetřelců v cizí zemi zaháníme vstupem do vlídné čínské restaurace bez jazykové bariéry.

Po dalších pár kilometrech jižním směrem, kde Florida končí, český návštěvník nechť nezmešká unikátní zážitek seznámením se s řetězcem ostrůvků Florida Keys. Dál pokračovat 181 kilometrů přes 42 mostů, z nichž ten nejdelší je téměř čtyřkilometrový, až se z Key Largo přes Marathon dojede k úplně nejposlednějšímu Key West, jedné z někdejších adres spisovatele Hemingwaye. Tam lze vsednout na loď, s ní se vypravit na Dry Tortugas, ještě další ostrůvky, jimž vévodí mohutná tvrz Fort Jefferson. Tam, pokud si dobře pamatuji, krušná léta nedobrovolně trávil lékař, který měl smůlu, že ošetřil prchajícího vraha prezidenta Lincolna. V tamějších vodách daleko později bádal český geolog Vladimír Jindřich, disertaci napsal, americký doktorát získal a po zkušenostech s pobytem na Filipínách a Nové Guineji trvale přesídlil do Třeboně.

Jsme tedy úplně na konci, co nejjižněji a dlužno započít s obratem a návratem k našemu dosud sychravému severu. Před námi značná dálka, napřed se proklestit metropolí Miami, vypořádat se s agoniemi hektického předjíždění a kličkování, dopravní špička jakoby vrcholila každou hodinu dne a třeba i noci, vzdálenosti k Fort Lauderdale k zbláznění, snad jako z Prahy do Plzně a možná že až do Rozvadova. Za volantem jsem si oddychl až teprve v oblasti West Palm Beach, ultraluxusní adresy celebrit včetně rekordního podvodníka Bernie Madoffa, jenž své židovské soukmenovce tak úspěšně ohlupoval a olupoval, nyní na doživotí zamřížován.

Míříme ke Kennedy Space Center, kde už od roku 1962 expedují astronauty do kosmu. Už jsem tam dlouhou řadu let nebyl, končina se rozrostla a změnila k nepoznání. Za pouhý jeden den se to tam zvládnout určitě nedá. Další nepříjemností je jednak její popularita, značné davy zájemců, mnoho z nich zahraničních, jednak i výše vstupného. Například 38 dolarů za vstup do autobusu, odjezd v patnáctiminutových intervalech,

Kdekoliv vystoupit a setrvat a pak pokračovat podle libosti. Space Station Center, Apollo/Saturn V Center, LC-39 Observation Gantry a přemnoho dalšího.Vertikálně si lze zažít Shuttle Launch Experience, posadit se, připoutat, zažít autentické pocity se vším třasem a hlomozem, dokonalá prý nádhera.

Odolal jsem a rozhlížel se po okolí s raketami gigantických dimenzí, postřehl nápisy Restricted Area a také stále mi nepříjemná písmena KSC, i když takto bez háčku. Že by do těchto končin dosáhl nejen Gross, ale i Marx, Grebeníček, takoví? Žádné takové strachy, konečně mi to došlo: neblahá zkratka KSC přece znamená Kennedy Space Center.

Vítané rozptýlení jsem našel v Astronaut Hall of Fame. Tam jsem zakoupil pár memorabilií, mezi nimiž se mi poštěstilo nepřehlédnout speciální balení suché zmrzliny (Freeze-Dried Ice Cream – Chocolate-Vanilla-Strawberry – Space Food Ready To Eat, No Refrigeration Needed) , přesně takové, jakou se krmili k měsíci pílící astronauti. Lahodu jsem koupil pro vnoučka pražských přátel, ať se s tím spolužákům pochlubí. Na obalu všelijaké údaje, všeho všudy 110 kalorií, z toho vnouček neztloustne.

Odjíždíme, začíná poprchávat, déšť se přivalil, živly začaly běsnit s rostoucí wagneriánskou intenzitou. V rádiu marně lovíme povětrnostní informace, leč k mání jen commercials, ty pokud možno nejpitomější reklamy, a náboženská kázání nejiné kvality.

V oblasti Daytona Beach viditelnost se zmenšila na pár metrů, až se zcela vytratila. Zastavit, vypotácet se z I-95, vlézt do prvního motelu k dispozici. Tam nás televize informuje, že jsme o fous unikli hodně ničivému tornádu. Takto nám končila Florida, poskytnuvší příležitost pozapomenout, na jiné myšlenky přijít při oslavování či truchlení oné hanebné nevyhnutelnosti osmdesátin. Celkem ujeto 3.145 mil, 5.060 kilometrů.