Červenec 2010

Hainan s ambicí přetrumfnout Riviéru

Otto Ulč

Člověk míní, počasí mění. Tak se mi na moři přihodilo už aspoň dvakrát. Před pár roky loď Rotterdam VI kvůli příliš divokým vlnám neuskutečnila plánovanou zastávku na Falklandských ostrovech, dějišti války Velké Británie s Argentinou v roce 1982. Teď nedávno (listopad 2009) se na lodi Valendam téže rejdařské společnosti Holland America, vinou blížícího se tajfunu zhatila návštěva ostrova Hainanu. To mi vadilo značně víc, než pominutí pinguinů a místního obyvatelstva skotského původu v miniaturním počtu tří tisíc na prázdných, pustých, notnými vichry téměř stále trýzněných Falklandech v dálavách jižního Atlantiku.

Hainan v jižním čínském moři na opačném konči světa je velikosti Belgie, též zhruba poloviny České republiky, ale s větší hustotou obyvatelstva (přes 8 milionů). V sousedství s Vietnamem, značně z ruky, taková to jejich Sibiř s tropickým, nezřídka hanebně vlhkým klimatem, s pravidelnou sezonou monsunů. Ostrov poskytoval úkryt pirátům, a azyl, nedobrovolný exil, pro nepopravené zločince a zostuzené vládní úředníky. Míval pramálo průmyslu a značnou pověst typu Wild West. Pragmatik reformátor Deng Xiaoping prosadil, obšťastnil ostrov povýšením do kategorie tzv. Special Economic Zone s přilákáním zahraničních investorů, s výrobou produktů výlučně pro export. Koncem osmdesátých let se Hainan stal tou SEZ zcela největší. S udělením „tří svobod“ – pohyb kapitálu, cizinců a zboží tam i ven – nabyl podobu jakési enklávy kapitalismu, s předzvěstí a vbrzku i realitou hodně bezuzdého kapitalistického počínání. Tam se začali hrnout podnikavci z všemožných koutů země.

Tam za větrem se místní papaláši pustili do bezuzdého podnikání na vlastní pěst, pořádně předělat svou zanedbanou provincii. Tamější nomenklatura využila všemožných daňových a celních výhod, nikoliv však pro oficiálně předepsané investice a plánovaný rozvoj, ale na dovoz luxusního zboží, které pak se značným, až 300 procentním ziskem prodávala v oblastech s normálních finančním zatížením. Z New York Times, (12. 11. 1985) jsem se dozvěděl, že během čtrnácti měsíců, místní činitelé vydali povolení k prodeji importovaných 89.000 automobilů včetně luxusních mercedesů, 2,9 milionu televizorů s barevnou obrazovkou, 122.000 motocyklů, velkého množství kosmetiky, potravy a hraček. Do přístavu Sanya dorazilo víc automobilů než do zbytku celé země dohromady. Téměř 900 institucí, organizací, úřadů, se pustilo do byznysu s prodejem automobilů. Rovněž došlo k machinacím s valutami, k největšímu černému obchodu v historii země.

Velmi čile si počínala redakce novin Hainan Ribao, ostrovního Rudého práva. Jenže na rozdíl od korupčních, tolik populárních praktik dnešních dnů, tehdejší neortodoxně si počínající podnikavci většinou nekradli do vlastních kapes, ale činili tak ve prospěch tamějšího veřejného blaha. Došlo k zatčení pouze tří funcionářů včetně šéfredaktora hainanského Ruďase. Jak altruistické, vlastně i dojemné bývalo takové šizení! Doba teď již natolik pokročila, že všeobecně platným principem a praxí se stalo personální a rodinné obohacování. A hrozba řízného postihu, ba ani střílení provinilců, pramálo pomáhá.

Na Hainanu hlavní prioritou tamějších budovatelů se teď stal turismus, jehož již dosažené úspěchy potvrzuje neutuchající výstavba hotelů. Písčité pláže s pěkným koupáním jsou leckde k dosažení, ne však v zimních měsících, kdežto na tropickém ostrově nemrzne a proto se tam valí rostoucí množství zkřehlých turistů, aby pookřáli.

Hainan, v horkém vlhkém létě obtížně snesitelný, se pak z někdejší pověsti Sibiře přetváří do nynější lahodné podoby Riviéry.

Přesně na Silvestra, 31.prosince 2009, čili pár týdnů po mém, tajfunem zaviněném pominutí ostrova, čínská vláda vydala memorandum, jímž Hainan pověřila úkolem docílit rozvoje, schopného konkurence s nejpopulárnějšímí středisky turistického zájmu. Dohnat a co nejdřív i předehnat Monaco, Las Vegas, Hawaii.

Tři měsíce poté se v americkém domově dočítám o již bujícím rozmachu (NYT, 30. 3. 2010): On China’s Hainan Island, the Boom is Deafening, tvrdil reportér Edward Wong. Tedy „ohlušující“ rozkvět, který vyvolává „směsici úcty, úžasu, závisti a znechucení.“ (Celý článek je připojen pod čarou.)

Ostrov začaly hyzdit billboardy s nabídkami nemovitostí s jmény jako Miami a Bahamas. Během jednoho měsíce – února, toho nejkratšího v roce, ceny pozemků ve dvou největších městech, Sanya a Haikou, vzrostly o padesát procent.

Wu Lei, mluvčí realitní kanceláře, oznámil prodej bytů s mořskou vyhlídkou – 885 dolarů za čtvereční stopu - cena porovnatelná s drahotou na Manhattanu. Pětihvězdičkový hotel účtuje 1.500 dolarů na noc. Budují se luxusní bytové jednotky spolu s hotelem předem již ohodnoceným sedmi hvězdičkami.

Privátní klub The Visun Royal Yacht Club, zcela největší v celičké Číně, inzeruje své ambice dostat se do Guinnessovy knihy světových rekordů výstavbou 220 vil, každé s vlastním plaveckým bazénem jakož i vlastním komorníkem. Již 80 členů zaplatilo 92.000 USD za právo zaparkování své jachty (právo, jež po 23 letech vyprší). Členové klubu budou mít k dispozici vlastní helikoptéru. Superboháči se tam již hrnou. „Přijel magnát, otevřel zavazadlo napěchované bankovkami. Tady máte zálohu, hned beru dvě vily,“ tak referoval Sun Valley Golf Resort generální manažer Raymon Hau. Dodobně zásoben se tam ke golfu dostavil nynější prezident Kazachstánu. Jedním slovem EXCESS - nestřídnost, přemíra, přehánění, nebetyčné kontrasty. A svědky jsou ony mnohé miliony původních obyvatel.

Číňané, na rozdíl třeba od Indů, nejsou nijak zvlášť nábožensky založení. Hodně jsou ale pověrčiví a silnou jejich slabůstkou jsou sklony k hazardním hrám. Posedlost takovým rizikem je endemická. Sází kmáni a o to víc pak páni, však mnohokrát jsem byl svědkem. (Manželka se jednou prořekla, že strýc, tedy bratr jejího otce a mého tchána, místo aby dokončil studia v Cambridge jako jeho ostatní bratři, většinu času trávil v Monte Carlu, kde v průměru prohrával jednu vesnici za večer.)

Vláda této vášni nepřeje, legálně se smí provozovat jen v Macau, bývalé portugalské državě, a Hainan teď tuze usiluje o tento lukrativní monopol ji připravit. (Na Macao mám bizarní, dost nemilou vzpomínku, z hodně již dávné domy, ze začátku sedmdesátých let. Bydleli jsme v hotelu Lisboa, rotundě barvy pomerančové, ve stylu jakoby staročínském a současně západním. S velikánským kasinem na avenidě, která tehdy nesla jméno. Dr. Oliveira Salazara. Při posledním vstupu do herny mi přes rameno visel kazetový magnetofon. Přistoupili ke mně dva pochopové, s prstem k upozornění na zdi, že fotografování je zakázáno. Marně jsem vysvětloval, že magnetofon není fotoaparát. Drapli mě a vyrazili z otočných dveří do tropické noci a já se pořádně rozplácl na Salazarově avenidě.)

Investoři, podnikatelé se svými konexemi a ostrými lokty, se s domorodci v cestě nemazlí. Například razantně naléhají na rodiny tisíce rybářů, aby jim odprodaly jejich skrovné chýše, smést je pak z pozemků s vidinou milionových zisků – teď však s mizernou nabídkou pouhých 20 dolarů za čtvereční stopu. Lakotní zájemci stále víc nafukují spekulativní bublinu.

Bez tajfunů bych se tam rád jednou přece jen podíval, až bublina praskne a splaskne. S dopadem pak ještě dramatičtějším, než cokoli v režii přírodních živlů.

On China’s Hainan Island, the Boom Is Deafening

by Edward Wong

SANYA, China — One developer is building what he calls Asia’s largest hotel, with space for a casino and a greyhound racetrack.

The Visun Royal Yacht Club, China’s largest, plans to buy a helicopter for the use of its members. A golf course that charges $180 per round is opening 220 villas, each with its own butler, swimming pool and spa — “I want to get it into the Guinness Book of World Records for the most spas anywhere,” the manager says.

Then there are the property speculators flying to this resort town from across China with bagfuls of cash, to buy apartments whose cost per square foot rivals parts of Manhattan. Five-star hotels during the recent Lunar New Year holiday charged $1,500 or more per night; one company charged $80 just to camp out in a tent.

In the last two months, Hainan, an island the size of Belgium in the South China Sea, has become a potent symbol of China’s economic vitality — or, perhaps, its excesses. Even in a country where new wealth spawns new tales of luxury living every day, Hainan is viewed with a mix of awe, envy and disgust.

The boom here, unfolding as much of the world grapples with a recession, is fueled by a first-of-its-kind edict from the nation’s top leaders: On Dec. 31, the State Council, the Chinese cabinet, issued a memorandum that said Hainan had been designated a “test case” in developing an “internationally competitive tourist destination.”

Investors are interpreting that as a no-holds-barred effort to remake Hainan into the Chinese equivalent of Monaco, Las Vegas and Hawaii. While there is no clear indication that the authorities will permit the introduction of licensed casino gambling, some are betting that Hainan could overtake Macao, the former Portguese colony that is now under Chinese sovereignty, as China’s preferred island of iniquity.

“It’s as if they’ve injected a growth hormone into the economic development here, and people are wondering how it will all turn out,” said Xie Xiangxiang, the head of the Sanya Tourism Association.

The Hainan gold rush is the buzz across China. One American businessman in Beijing, Christopher Reynolds, said a group of Chinese artists told him to invest in Hainan real estate. Chinese couples on dates in Beijing restaurants chatter about it. In February, the average sales price of property in Sanya and Haikou, Hainan’s two main cities, showed a 50 percent increase over the same month last year, five times the national rate, according to the National Bureau of Statistics.

“People are coming with entire bags full of cash,” said Raymond Hau, general manager of the Sun Valley Golf Resort, which is building the 220 luxury villas. “I’ve seen this myself. A man had a bag and unzipped it. Boom. ‘Here’s the deposit,’ he said. ‘I want two apartments.’”

Mr. Hau shook his head. “It’s crazy. It can only happen in China.”

The golf resort is popular with the privileged. The president of Kazakhstan shot a hole in one here. And on a recent afternoon, when an attendant opened the passenger door of a black sport-utility vehicle that had just pulled up, a pile of large-denomination Chinese bills fluttered to the ground.

Billboards across Hainan advertise property for sale in developments with names like Miami and East Bahamas. The face of Zhang Ziyi, one of China’s most popular actresses, is plastered on some of the advertisements. The most prominent development is a series of four luxury apartment towers and a “seven star” hotel on Phoenix Island, a spit of sand off the coast that was created by the provincial government as a cruise ship dock.

The apartments — sweeping sea views, bathtubs on balconies and sofas wrapped in velvet — are being pre-sold for an average of $885 per square foot, comparable to New York prices, said Wu Lei, a spokeswoman for the real estate company.

The hype over Hainan has inspired criticism from many quarters. In an interview, Han Han, China’s most popular blogger, expressed contempt for the investment pouring into the island. Last month, People’s Daily and China Youth Daily, both official newspapers, ran editorials lamenting the rising housing and hotel prices. The editors appeared concerned that the stratospheric prices could highlight, for many Chinese, the growing class divide in this country.

“How can we create a stable and harmonious living environment if the island’s ordinary residents do not have the ability to buy housing?” wrote the editors of People’s Daily. Even officials in Hainan seem worried. In mid-January, the provincial government announced a temporary halt to new commercial development projects. Gambling is another uncertainty. Some officials have said only modest forms of betting will be allowed, while others say Hainan could push the limits.

At the moment, gambling is banned across China, except in Macao.

The history of Hainan in the 1990s offers a cautionary tale. Early that decade, after the Chinese government had designated Hainan one of the country’s “special economic zones,” property speculators flocked to the island. Some of China’s most successful real estate magnates, including Pan Shiyi of Soho China and Feng Lun of the Vantone Group, made their first fortunes on Hainan. Across China, the island’s freewheeling capitalism became synonymous with corruption. The bubble burst after a few years, and the island stagnated.

Now, in Sanya, even those benefiting from the current boom say property and hotel prices have reached absurd levels. “There’s no real economy,” said Lin Mingkun, the manager of the yacht club and a condo owner. “It’s a bubble economy.”

Some residents say they are being priced out of housing options. On the west side of the yacht marina, there is a neighborhood where more than 1,000 fishermen and family members live in cramped alleyways.

The families have lived here for generations, but local officials and the real estate company that owns the yacht club, Hongzhou Group, are trying to persuade them to move off the land. Four women sitting outside one home said the Hongzhou Group was offering less than $20 a square foot as compensation.

“If we get kicked out, there won’t be a house for the next generation,” said one, Ms. Shi, 48, who agreed to speak on the condition that only her last name be printed.

Mr. Lin said the Hongzhou Group was building an apartment complex across the harbor for the families and would pay them more than $40 per square foot for their property. The fishing boats would be moved into another bay, he said.

The Hongzhou company, with its gleaming Times Coast condominium development by the marina, is in the vanguard of Hainan’s transformation. The yacht club already boasts more than 80 members who have each paid $92,000 for the privilege of parking their boats here for 23 years.

“In China, Sanya will be the leader in luxury leisure,” Wang Dafu, the owner of Hongzhou, said one afternoon while cruising the bay in his 72-foot Pershing yacht.

He puffed on a Cohiba cigar. “The reason you earn money,” he said, “is to spend it.”