Červenec 2010

Když lidé padají jako kuželky

David Vondráček

Bouřlivý a rozporuplný ohlas u nás i za humny vzbudil můj dokument o poválečném vyhánění a vraždění českých Němců Zabíjení po česku, který odvysílal druhý program České televize 6. května 2010. Recenze a rozsáhlé komentáře přinesla vedle českých i německá média. Jelikož se o uvedení Zabíjení po česku Českou televizí vyrojilo plno různých fám, dovolím si několik poznámek.

V dokumentu, o jehož natočení jsem byl před půl rokem požádán dokumentaristickou sekcí ČT, prakticky nepřináším nic objevného. Už dávno bylo historiograficky a publicisticky zpracováno, že při takzvaném divokém odsunu umíraly tisíce civilistů, často žen a dětí. Nakonec v Česko-německé deklaraci je vyslovena lítost nad utrpením nevinných lidí.

Byl jsem velmi opatrný, abych se ve filmu nedopustil věcných chyb a zároveň abych zařadil tragické poválečné události do souvislostí, které nelze psychologicky objasnit bez toho, aniž se vysvětlí, co „válce“ po válce předcházelo: nacistické zločiny, které do té doby lidská civilizace nepoznala.

Pozadí pomlouvačné propagandistické akce Vojenského historického ústavu a ČTK, zpochybňující pravdivost některých fakt uvedených ve filmu a spuštěné ještě před premiérou filmu, rozebírá analytický pořad ČT24 Věřte nevěřte (pořad stejně jako dokument Zabíjení po česku je k dispozici ve website ČT, takže si každý může utvořit vlastní názor).

Přívlastek „po česku“ v názvu dokumentu jsem použil proto, že etnická čistka na starousedlém německém obyvatelstvu měla svá ryze česká specifika: v prvních měsících po válce byla páchána většinou na bezbranném civilním obyvatelstvu. Několik tisíc lidí bylo zabito, nejčastěji příslušníky československé armády a revolučními gardami.

Dokument v ČT prošel stejně jako desítky jiných pořadů schvalovací procedurou, které se účastní profesionální dramaturgové České televize, u nichž jsem se nesetkal s nějakou snahou po ideologické cenzuře. Je naivní si také myslet, že o všem takzvaně kontroverzním ví vedení ČT či že nějak do obsahu dokumentů zasahuje. Fakt, že dokument vzbudil tak rozporuplné emoce, je podle mého způsoben opět emocemi. Diváci nevěřícně hleděli na vzácný archivní materiál, jak se lidské postavy kácí jako kuželky při bowlingu. Sugestivita rozmazaného obrazu vraždění německých Pražanů na pozadí euforie z konce války vytvořila emoční šok – nikdy v životě ještě neviděli in natura situaci, kdy vítěz bez soudu vraždí bezbranné.

Rozruch kolem dokumentu není podle mého způsoben novými objevnými fakty, ale expresivitou archivního filmového obrazu, který zachytil smrt v přímém přenosu, a sugestivním vyprávěním pamětníků, kteří se stali třískami v době, kdy se kácely celé lesy.

(MFDNES)