Červenec 2010

Topolánkovi pak začalo být všechno jedno

Daniel Kaiser

Rozhovor s prezidentem Svazu průmyslu a obchodu Jaroslavem Mílem.

LN Co by vás nejdřív napadlo, kdybyste měl bilancovat poslední čtyři roky?

Jak tu byl hned po volbách na půl roku zablokovaný parlament, ať to stojí co to stojí. Taky pád našeho evropského předsednictví.

LN To už je rok a čtvrt.

Je samozřejmě legitimní vládu shodit, ale teprve den po skončení předsednictví, nikdy ne uprostřed. To je prostě poškození zájmu a jména téhle země, to šlo za hranu. Nikdy byste si ve své firmě nedovolil, že byste ji připravoval na veletrh, a pak najednou uprostřed veletrhu všechno stornoval. Co ti zaměstnanci, kteří na tom pracovali a teď čekají, že prodáte jejich výrobky a bude na výplaty? To jim řeknete: Já jsem to stornoval, protože marketingový ředitel se nemá rád s generálním ředitelem? To prostě byla ukázka naprosté účelovosti. Víte, ať si každý volí, koho chce, ovšem lidi, kteří dokázali zvednout ruku pro takovou věc, by už veřejnou důvěru získat neměli.

LN V posledních letech se čím dál víc mluví o klientelismu. Je to vážný společenský problém?

No je, samozřejmě. Ačkoliv klientelismus najdete všude, není to specifikum ani naší éry, ani střední Evropy. Ani za bolševiků to v tomto směru moc rozdílné nebylo.

LN Jak se klientelismus vyvíjí? Slábne, nebo naopak posiluje?

Řekl bych, že prvních pět deset let po revoluci věci fungovaly zhruba tak, jak fungovat mají. Ať už jste přišel na úřad nebo kamkoli, tak přece jen bylo užší propojení mezi normálními lidmi a politickou reprezentací. Přece jen tehdy ještě převažovalo pozitivní vnímání politiků: Fajn, jsou tam a dělají to celkem dobře. Dneska jsme úplně jinde, vítězí nechci říct cynismus, ale získání zakázek a kontaktů, a to za každou cenu. Jde o to, vyjít vstříc té či oné straně, obchodní nebo vyloženě politické a vlivové skupině, jejím zájmům.

LN Myslíte, že od posledních voleb tento trend gradoval?

Takhle – myslím, že lámat se to začalo mnohem dřív. Už tak v roce 1995. Do té doby mezi lidmi převažoval pocit, že tohle je naše vláda a náš parlament. Pak se atmosféra začala měnit, teď už je to parlament těch a těch, vláda těch a těch. Pak přišla opoziční smlouva – teď ji nehodnotím, jen konstatuji – a najednou se část společnosti ocitla v situaci, kdy něčemu věřila, a najednou viděla, že to je jinak. Kolem roku 2000 se ta počáteční atmosféra nadšení změnila úplně. To začal Miloš Zeman částečně už v roce ’98 se svým třídním bojem a vyvoláváním třídní nenávisti. Rasová nenávist je trestná, je ale naprosto akceptovatelné, když někdo řekne: Hele, bohatej, tak mu ty prachy sebereme. Ačkoliv je to stejný princip. Přitom naprostá většina si ty peníze musela poctivě vydělat. Střední třída, jakou máme v republice, například na Slovensku není. Na Slovensku nebo v Rusku máte lidi hodně bohaté, ale střední třídu míň.

LN Jaké další zlomy k horšímu jsme prodělali?

Myslím, že k největší změně došlo ve chvíli, kdy odcházel Špidla, přicházel Gross a po něm Paroubek a s ním metody, které hranici možného posunuly ještě dál.

LN Paroubek představuje jinou kvalitu? V čem?

On umí ostatním vnutit svůj způsob vidění světa, sobě vlastní pohled na řešení problémů. Přitom vzešel z úplně jiného prostředí než naprostá většina všech politiků po roce ’90. Velká část lidí, kteří tu od revoluce seděli ve sněmovně a ve vládě, měla akademické zázemí. Byli to právníci, lékaři a podobně. Jiřího Paroubka formovalo prostředí Restaurací a jídelen a RaJ za bolševiků byla jedna z nejzkorumpovanějších organizací v Praze. Totálně nefunkční. Ať si každý, kdo před rokem ’90 zašel do jakékoli restaurace v Praze, vzpomene.

LN Máme i čtenáře, kteří si to pamatovat nemohou.

Ježíšmarjá. Hospody zavíraly v deset, to za prvé. Druhá věc je, jak to v těch restauracích vypadalo, od hygieny po chování obsluhy. Třetí věc: velká část provozních a dalších záležitostí fungovala na principu šedé ekonomiky, od přípravy jídla po prodej a účtování alkoholu a pití. Víte přece, že spousta lidí, kteří si po revoluci založili vlastní restauraci v domnění, že to je výdělečné podnikání, zkrachovala, protože jim to jejich zaměstnanci rozkradli. Jenže oni pouze pokračovali ve svých starých návycích. Prostě jste pracoval v jiném prostředí a jiné atmosféře než třeba Karel Dyba, Tomáš Ježek, Miloš Zeman, Martin Jahn, Jiří Rusnok. I pohled na svět a na dlouhodobé plánování byl v RaJ jiný. Žádné dlouhodobé plánování, hospodaření ze dne na den to bylo.

LN Jak se to na Jiřím Paroubkovi podepsalo?

Třeba v tom absolutně účelovém chování. Účel světí prostředky, já si prosazuji svoje bez ohledu na následky. Ale takhle nemůžete řídit společnost. Úkolem politika je lidi spojovat. Ve chvíli, kdy Václav Klaus začal rozdělovat společnost, tak už ODS taky nebyla schopna ve volbách uspět. Jejího předsedu už totiž velká část společnosti vnímala kontroverzně.

LN Paroubek se asi chce v roce 2013 stát prezidentem. Nebude pak v jeho zájmu zabránit státnímu bankrotu, aby se z Hradu nedíval na rozvrácenou zem?

Státní kasa v roce 2013 ještě nemusí být rozvrácená. To se může projevit klidně teprve v roce 2014.

LN Před posledními volbami jste v jednom rozhovoru vyjádřil strach z návratu k metodám padesátých let.

Toho se obávám pořád. Dobře, nebudu říkat padesátá léta, abych nebyl zavádějící. Ale přece i dnes vidíte, že je policie najednou využívána k věcem, ke kterým být využívána nemá. Policie nemá fungovat na mítincích politických stran. Sorry, ať si to politické strany zaplatí. Já si přece taky na svou party doma nepozvu policii, aby tam zajišťovala pořádkovou službu, kdyby se něco semlelo. A na druhou stranu – což je vážnější – policie nefunguje, kde by měla. Gripeny byly zkorumpované v Rakousku, ve Švédsku, v Anglii. Jen v zemi, která je kupovala, se nekorumpovalo? To je ukázka absolutní nevůle cokoli řešit.

LN Mirek Topolánek před čtyřmi lety sliboval, že se korupční kauzy začnou šetřit – a nic.

Ano. Ale vy asi chcete slyšet, jak hodnotím Topolánkovu vládu. Její hlavní zásluhy vidím v ekonomice, kde dělala hodně rozumných věcí. Podařilo se jí provést základní změny parametrů, snížit vedlejší náklady práce. A velice dobře zvládli i přípravu na předsednictví a minimálně po ty tři měsíce dobře předsedali. Po pádu vlády jsem měl pocit, že Topolánkovi už je všechno jedno. Jako kdyby to najednou úplně vypustil. Taky se bohužel některých hodně kontroverzních ministrů zbavoval pozdě.

LN Myslíte Aleše Řebíčka?

Třeba. A ještě jedna chyba – oni přistoupili na metody a slovník soupeře, dospěli k závěru: na hrubý pytel hrubá záplata. Jenže pokud jste veřejný činitel, tak nastavujete parametry normálního chování.

LN Vadil vám u Topolánka Marek Dalík? Přítel s místností na úřadu vlády, majitel malé firmičky, který se kdoví proč objevuje ve společnosti velkopodnikatelů.

Jít do minulosti, objevili bychom asi u některých politiků daleko kontroverznější postavy. Já z vlastní zkušenosti vím, jaký je to obrovský rozdíl, jestli jste v nějaké organizaci dvojka, nebo jednička. V tu chvíli čelíte strašnému nervovému vypětí. Ten tlak je násobně větší, než dokud jste jen zástupce. Jako premiér musíte předpokládat, že se k vám dostávají účelové informace. Potřebujete někoho, komu absolutně věříte, aby vám informace verifikoval. Podívejte se, jak to řešil například Vladimír Špidla. Zavřel se v místnosti a studoval zprávy BIS. No a to můžete dělat do chvíle, než vám někdo ty účelové informace začne vkládat do zpráv BIS. Pan Topolánek věřil a věří Marku Dalíkovi, bez ohledu na to, jestli ho to mohlo poškodit. Ale je to jeho svobodné rozhodnutí.

LN Před deseti lety jste řídil ČEZ. Souhlasíte s bonmotem, že nejsme Česká, ale ČEZká republika? Že to nejsou politici, kdo řídí ČEZ, ale ČEZ, kdo řídí politiku?

Za mne to tak nebylo. Já vám odpovím jinak. Podle mě v jedné chvíli stát jako majitel řekl, že chce drahý proud, aby byly vysoké zisky a mohlo se rozdělovat hodně peněz z dividend. Nejhorší možný způsob.

LN Kdy se stát takhle rozhodl?

Nepředstavujte si, že by se dotyčný ministr zvedl a řekl: Teď. Ale to rozhodnutí padlo za pana Urbana (Milan Urban byl za ČSSD ministrem průmyslu a obchodu v letech 2003 až 2006 – pozn. red.). A přitom základní zájem měl být spolehlivá, bezpečná a cenově přijatelná energie. Potom se stát – za povzbuzování Evropské unie – rozhodne, že chce vybudovat solární elektrárny jako podnikatelský sektor, který dá práci desítkám tisíc lidí. Tak proč se stát najednou tomu boomu diví? Vždyť to chtěl. Distribuční společnosti si stěžují, že musejí doplácet na výkupní ceny solární energie, a ČEZ staví desítky fotovoltaických elektráren. Neboli stát, který kritizuje výstavbu, sám staví. Mně to přijde absurdní.

LN Je ČEZ na českou ekonomiku příliš velký?

Relativně. Republika samozřejmě potřebuje velké společnosti, potřebovala by pět takhle velkých firem, na které se pak naváží stovky středních a menších firem. Ekonomiku drží malé a střední firmy, nicméně těch pět největších vždycky dokáže ustát největší výkyvy.

LN Vadilo by vám, kdyby Temelín dostavoval ruský Atomstroj, který je mezi nejvážnějšími uchazeči?

Já osobně si neumím představit, že by se Česká republika zavázala na příštích šedesát let k závislosti na ruské de facto státní společnosti. Tady nejde jen o výstavbu, ale taky o provoz, o řešení odstávek, dodávky náhradních dílů, technologickou garanci a přenos know-how. Čili: vyhrát může pouze ten, kdo jednak aspoň zčásti využije domácího průmyslu, někdo, u koho víte, že svou pozici nezneužije k ovlivňování společenského, hospodářského a politického vývoje. Rusové posledních pět šest let dávají brutálně najevo, jak budou přes energetiku a produktovody ovlivňovat vývoj v okolních zemích. To je od nich strašlivá chyba.

LN Ohrožuje nás úpadek technických oborů?

Nejen nás, takřka celou Evropu. Věřím ale, že postupně se to začne měnit. Bohužel jsme udělali řadu chyb, počínaje zrušením povinné maturity z matematiky, konče tím, že jsme mladým ročníkům nedokázali prodat budoucnost techniků na pracovním trhu. Být dnes dobrým projektantem je neuvěřitelně dobře placená živnost. Nám v naší inženýrské firmě před rokem a půl jiná firma z Ostravy přetahovala projektanta, nabízeli mu 100 tisíc měsíčně. A nebyl jediný. Příliš dlouho se u nás vytvářela představa, že úspěšní budou jen právníci a finančníci.

LN Vy jste vrchní lobbista průmyslníků.

Ale naše zem je přece postavená na zpracovatelským průmyslu! Naše HDP stojí na strojírenství, na průmyslu obecně a především na zpracovatelským strojírenství. To nezměníme. Nikdy nebudeme centrem finančních služeb, to je hloupost. To je dané jazykem, historií, legislativou, vymahatelností práva. Obávám se, že pokud jde o technické vzdělání, o organizaci vědy, minuli jsme ten správný čas někdy před deseti lety.

LN Co tu pokazili politici?

Nezavedlo se školné. Dobře nastaveným školným bychom na školy dostali i sociálně slabé, jakkoliv to na první poslech zní absurdně. Taky jsme měli z jedné z existujících technických škol udělat skutečnou technickou univerzitu, tedy včetně výzkumu a vývoje. Propojit například ČVUT daleko víc se základním výzkumem, s aplikovaným výzkumem a průmyslem, tak ta škola do deseti dvaceti let poskočí ve světovém žebříčku o desítky míst. My jsme to navrhovali při diskusích na ministerstvu školství a nejen tam. Jenže vždycky narazíte na otázku, která škola by to měla být. Logicky je tu jedna, která k tomu má nejlepší předpoklady, jen by to chtělo odvahu se rozhodnout.

LN Ještě k euru. Vy jste jménem průmyslu na vlády neustále tlačil, aby už stanovily termín jeho přijetí a pak k tomu termínu pracovaly. Co teď, kdy se eurozóna ocitá v takových potížích?

Ale já si pořád myslím, že euro přežije, protože Němci z pocitu viny za druhou světovou válku v sobě pořád mají syndrom, že je jejich povinností zachraňovat Evropu. A i když ten pocit sice krok po kroku začíná mizet, myslím, že příštích pět let ještě určitě vydrží. No a jestli se EU a eurozóna nevzpamatují a nezačnou řešit příčiny dnešních potíží, tak potom může vzniknout dvourychlostní Evropa, která se ale nebude skládat ze zemí stávající eurozóny proti zemím mimo eurozónu. Spíš to může být ta střídmější, racionální severní část versus ta jižní.

LN A o Češích si myslíte, že patří do té severní.

Zcela určitě. Souhlasil bych s názorem, že v takovém případě tu místo eura nebo koruny prostě budeme mít měnu, kterou se v té době bude platit v Německu.

Jaroslav Míl, vyučený elektrikář vystudoval později ČVUT a od roku 1985 pracoval na různých pozicích v Českých energetických závodech, kde byl v letech 2000 až 2003 generálním ředitelem. Je prezidentem Svazu průmyslu a dopravy ČR, na sklonku roku 2008 nepřijal nabídku tehdejšího premiéra Mirka Topolánka, aby se stal vicepremiérem pro ekonomiku. Míl, ročník 1958, je ženatý a má dvě děti.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)