Červenec 2010

Co bude po Pernesovi

Jaroslav Spurný

Jiří Pernes opustil post šéfa Ústavu pro studium totalitních režimů. Jak trefně poznamenal komentátor Mladé fronty Dnes, čerstvě jmenovanému řediteli instituce mapující naši minulost zlomily vaz temné stíny jeho vlastní osobní minulosti. Po odhalení jeho studia Večerní univerzity marxismu-leninismu a oslavné stati na komunistický puč ho definitivně zbavilo z křesla plagiátorství – opisy ze starých diplomových prací. Pro jednoho z akademiků ze sedmičlenné rady ústavu to už bylo moc, přešel na stranu Pernesových odpůrců a změnil v radě křehký poměr sil.

Teď je podstatné, co bude dál s ústavem i projektem Otevřená minulost, který rozjel jeho zakladatel a první ředitel Pavel Žáček. Projekt nám měl zpřístupnit dokumenty, které o nás vedla Státní bezpečnost a které nám měly pomoci orientovat se v naší minulosti. Prozatímně byl do čela ústavu jmenován Zdeněk Hazdra, sedmadvacetiletý historik, který nedávno ukončil školu. V posledních týdnech se zviditelnil hlavně tím, že byl jedním z iniciátorů petice mezi zaměstnanci ústavu, která podporovala Jiřího Pernese v čele ÚSTR. Na post byl katapultován z místa šéfa oddělení – je to podobné, jako by se mladý velitel roty stal rázem generálem vojska. Rada ústavu si jeho jmenováním evidentně chce zajistit pokračování pernesovské linie bez Pernese. Tedy omezit digitalizaci estébáckých spisů a tím omezit přístup veřejnosti k dokumentům a naopak – co nejvíce výzkumu a vědeckých výstupů, které by nám spisy nějak „vědecky“ vykládaly. Radu k tomu nevede nějaká touha zahalit totalitní minulost do oparu, ale přesvědčení, že minulost by měli spíše vykládat historici a odborníci na archivy, a nikoli laici z otevřených spisů.

O to se povede v budoucnu boj. Bude pokračovat dál zpřístupňování spisů, nebo budeme odkázáni na vědeckou dokumentaci minulosti? Zdeněk Hazdra je prozatímním řešením, rada bude muset v nejbližších měsících vypsat nové výběrové řízení na post ředitele. V logice uvažování rady a její podpory pernesovské cesty zřejmě bude favoritem zase nějaký odborník. Rada by ale měla překročit svůj stín. Boj uvnitř ústavu se vede mezi historiky, archiváři, laiky, politickými vězni, disidenty. Rada musí najít do čela ústavu osobnost, která bojové zákopy uvnitř ústavu i vně zahrabe a dá mu jasný impuls, jak dál. Není totiž problém nadále digitalizovat dokumenty a předávat je k dispozici veřejnosti i badatelům a zároveň přitom podpořit konkrétní vědecké práce. Samozřejmě v době krize, kdy je ústavu snižován rozpočet, se digitalizace zpomalí a vědeckých prací bude také omezený počet, ale fungovat by to mělo.

Problémy úřadu se tedy dají vyřešit. Z řady státních institucí, od Nejvyššího kontrolního úřadu přes antimonopolní úřad až třeba po policii víme, že jejich prestiž a výkonnost stoupá s renomé jejich šéfa. Rada by tedy měla začít vysílat signály, že hledá osobnost podobnou třeba ombudsmanovi Otakaru Motejlovi. Tedy názorově a morálně pevného člověka s přehlednou minulostí, který ustojí nejen politické tlaky na práci ústavu, ale také rozbroje expertů a malicherné souboje o peníze.

(Respekt, www.respekt.cz)