Červenec 2010

Alibismus poukazování na kontext

Ondřej Štindl

Nezapomeňte na kontext, je mantra, která se ozývá skoro vždycky, když někdo cítí potřebu obhajovat nebo relativizovat odsouzení skutků, s jejichž obhajobou by jinak mohla být potíž. Například minulý týden (06. 05. 2010 - pozn. red. CS-magazínu), kdy ČT vysílala dokument Zabíjení po česku o zločinech na německých civilistech po konci války. Publikum bylo nabádáno, aby nezapomnělo na kontext - na vraždy a zločiny, jichž se v masovějším měřítku dopouštěli Němci.

Nejde ale jenom o ten jeden konkrétní případ. Odkaz ke kontextu bývá po ruce, když je potřeba dovést čtenáře či diváka k ohromujícímu poznání, že - jak se rádo píše - „věci nejsou černobílé“. A ony skutečně nejsou. Možná by ale stálo za úvahu, kdybychom tuhle pravdu přijali za dostatečně známou, považovali ji spíš za samozřejmý rámec úvah o dějích minulých i současných než za znělou pointu.

Skoro nikdy věci nejsou černobílé, a vždycky existuje nějaký kontext. Problém je ale zčásti v tom, že ohledy na něj jsou často používány dost selektivně. Argumentace kontextem někdy může také působit přezíravě vůči publiku - při diskusi o násilí na německých civilistech se snad dá předpokládat, že diváci si jsou vědomi toho, čeho všeho se nacisté dopustili.

Především ale poukazování na kontext může ty, jejichž skutky jsou takto hájeny, svým způsobem degradovat. Nikdo nejedná ve vzduchoprázdnu. Redukovat ale lidi na otroky kontextu znamená připravit je o důležitý atribut lidství - schopnost svobodně volit. Tu volbu udělali nacističtí zločinci i čeští „mstitelé“: opatrnost a zaklínání se kontextem při pohledu na věci, jež se v téhle zemi po válce dály, vede k důsledkům až paradoxním. Z excesů skupiny lidí dělá pomalu pilíř národní identity, která by se snad - kdybychom o českých poválečných ukrutnostech začali otevřeně mluvit - rozpadla či co. To je ovšem nesmysl. Nakonec i v poválečném kontextu jednali různí lidé různě, nebyl jenom z řetězu utržení členové revolučních gard, ale i Michal Mareš nebo Přemysl Pitter.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)