Červenec 2010

Matematika je jako špenát - čím víc, tím hůř

Kateřina Perknerová

České děti se propadají ve znalostech matematiky, odborníci se přou, jak to změnit. Většina je pro povinnou maturitu.

Z bodu A do bodu B rychlostí 80 km jede první auto. Druhé startuje z bodu B do bodu A o třicet minut později a jede 90 kilometrů za hodinu. Na kolikátém kilometru se vozy potkají? Probouzí vás ze spaní podobné úlohy ještě třicet let po skončení povinné školní docházky? Pak je několik možností. Zaprvé: Jste matematický antitalent. Zadruhé: Měl jste neschopného učitele. Zatřetí: Neměl jste správnou motivaci.

Když se ptáte odborníků, shodnou se, že správná je druhá varianta. „Hodně záleží na kantorech, když je učení nebaví, není to k ničemu. Já třeba sázím na humanizovanou matematiku, kdy během hodiny k číslům přidávám i něco z historie oboru a další souvislosti,“ říká Dag Hrubý, ředitel Gymnázia v Jevíčku. Myslí si, že nechuť k tomuto královskému předmětu se rodí na nejnižších stupních základní školy. „K počtům musíte umět dítě přitáhnout, ale zároveň nelze rezignovat na objem znalostí. V reformě se hodně zdůrazňuje, že nejdůležitější je naučit žáky myslet, ovšem v té hlavě musíte něco mít, aby bylo o čem přemítat,“ upozorňuje Hrubý. Podle něj se pokles akcentu na vědomosti promítá i do neúspěchu českých dětí v mezinárodním srovnání.

Podle reprezentativních mezinárodních výzkumů TIMSS a PISA se naši školáci v matematických dovednostech stále propadají. Zatímco v roce 1995 žáci 4. tříd ZŠ skončili šestí, před dvěma lety podle TIMSS sledovaných států z 36 vyspělých zemí obsadili 24. místo. První tři stupínky patří Japonsku, Singapuru a Tchaj-wanu. „Toto zhoršení je největší ze všech evropských zemí a výsledkům průzkumu členských států OECD,“ uvádí v komentáři k ministerstvo školství.

Z hlediska pedagogického je ale ještě smutnější, že čeští žáci nemají matematiku rádi. „Největší pokles její obliby byl pozorován v Anglii, Česku a Slovinsku,“ uvádí se ve studii. Což je špatná vizitka pro učitele.

Ondřej Šteffl, který řídí společnost na testování vědomostí SCIO, matematiku vystudoval a také učil. Už před dvanácti lety varoval, že láska k tomuto předmětu z nebe do školních lavic nespadne. V zahraničí se za rozvinutí tohoto milostného vztahu pořádají promyšlené kampaně. Řešením ale podle Šteffla rozhodně nemůže být větší počet hodin matematiky. „Když děti nemají rády špenát, nezměníte to tím, že ho budou jíst povinně a ve školní jídelně ho dostanou na talíř pětkrát týdně. Chutnat jim začne v okamžiku, kdy se kuchařky naučí nové recepty a budou ho připravovat lépe,“ pomáhá si příměrem Šteffl. I on si je jistý, že zakopaný pes je na prvním stupni základních škol. „Když se nenaučíte násobilku, dál už jste ztracený a nedoženete to. Jenže český kantor není zvyklý zastavovat se, vracet se a vysvětlovat.“ míní Šteffl.

Prvním krokem k řešení podle něj je, aby učitelům někdo nahlas a jasně řekl: „Vaší povinností je pomáhat těm, co zaostávají!“ A tím někým musí být stát, tedy ministr školství, který má zároveň sehnat peníze na podporu pedagogů.

Šteffl míní, že kvůli akademickému pojetí výuky matematiky, které v českých zemích přetrvává od 1. republiky, děti často vlastně nechápou, proč se ji učí, a pak je těžké čekat, že budou počítat s nadšením. „Receptem ale rozhodně není povinná maturita. Tím se to jen všechno zhorší a matematiku budou nenávidět svorně všichni. Nehledě na to, že by z ní museli skládat zkoušky třeba kadeřnice nebo kominíci,“ uzavírá Šteffl.

Mezi matematiky je však ve svém názoru osamocený. Na dubnovém semináři, který pořádala ministryně školství, byli pro povinnou státní maturitu z matematiky, kromě Šteffla a profesora Milana Hejného z Karlovy univerzity, úplně všichni. Stejně jako pravděpodobný budoucí premiér Petr Nečas.

Ředitel pražské ZŠ Londýnská Martin Ševčík učí matematiku dvacet let a minulý týden měl důvod k oslavě. Jeho páťáci se umístili ve srovnávacím testu SCIO z mezi deseti procenty nejlepších.

Proč české děti nemají rády matematiku?

Protože ji neumíme učit. Úlohy, které jim zadáváme, by měly odrážet jejich zkušenost. Například naši deváťáci v rámci malých maturit řešili volbu mobilního operátora podle nabízených ceníků. Tedy věc, s níž se běžně setkává každý odběratel této služby.

Jste tedy zastáncem typu úloh, které třeba nabízí SCIO ve svých testech všeobecných znalostí?

Jsem příznivcem jakékoli metodiky, která dokáže matematiku udělat přitažlivější. Když se probírají desetinná čísla, neměl by jim učitel složitě vysvětlovat teorii, ale ukázat jim, jak zaplatit účet za večeři při daném kurzu eura vůči koruně.

Podle mezinárodního výzkumu TIMSS se čeští žáci za posledních dvanáct let rapidně propadli ve znalostech matematiky. První příčky jednoznačně obsazují žáci z východoasijských zemí. Proč?

To vyplývá z odlišnosti našich etnik. Houževnatost Asijců je pověstná. Proto i v matematice se tam uplatňuje tvrdý dril. To v Evropě nefunguje.

Ale dá se bez určitého drilu a numerických schopností v matematice něco dokázat?

Záleží na tom, o jaké děti jde. Žáci víceletých gymnázií pochopitelně musejí mít jinou výuku matematiky než ti na základní škole. Jedna věc je učit děti, které se díky přísné selekci a motivaci rodičů sešly na gymnáziu, a druhá stoupnout si před různorodý kolektiv. Základní škola musí pracovat i s dětmi, které nemají podnětné rodinné zázemí a nejsou třeba v danou chvíli studijně naladěny.

Co má kantor udělat, když si dítě neví s určitou pasáží v látce rady?

Učitel si musí najít k dítěti cestu. Matematika je v tomto smyslu nejzhoubnější. Pokud vznikne mezera, je nezacelitelná. Dítě, které v šesté třídě nezvládne zlomky, je v deváté odsouzeno k pasivnímu opisování čísel z tabule. Marná sláva, když žák nepochopí láčkovce, může excelovat v houbách. Když ale neporozumí zlomkům, nemůže jít dál.

Jste pro povinnou státní maturitu z matematiky?

Ano. Jsem přesvědčen, že stát má garantovat úroveň středoškolského vzdělání. Musí ho samozřejmě odstupňovat dle zaměření školy. Ovšem i absolvent konzervatoře by si měl umět spočítat náklady na bydlení, výhodnost hypotéky, výši úroků. Má si umět založit firmu, aniž musí mít nad sebou dohled. Stát by ho tedy měl v tomto smyslu matematickým minimem chránit.

(www.denik.cz)