Srpen 2010

Velká polská tragédie se mění ve velkou blamáž

Rostislav Matulík

Ani zveřejnění děsivého záznamu černých skříněk z polského vládního letounu, který 10. dubna havaroval u Smolenska, neodhalilo vše o příčinách katastrofy. Jedenačtyřiceti stránkový přepis posledních chvil letounu Tu-154, v jehož troskách zahynul polský prezident Lech Kaczyński, jeho manželka a dalších 94 lidí, nicméně svědčí o fatálním selhání posádky. Ta podle deníku Gazeta Wyborcza musela dokonce „přijít o zdravý rozum“, stejně jako autoři konspiračních teorií o příčinách pádu.

V sestupu do mlhy nezabránilo pilotům ani dvojí vážné varování ruského dispečera, jedno z polského letounu, který dosedl dříve, a posádka úplně ignorovala i 16 výstražných signálů v kokpitu, že je země nebezpečně blízko. Letoun klesal dvakrát rychleji, než měl, a na ranvej mu chyběl téměř kilometr.

Záhad přesto zbývá dost, a dokud budou v záznamu nečitelné výroky, doporučují experti zdrženlivost. Třeba je zde mlčení kapitána, který vůbec nereaguje na výkřik druhého pilota „vypadněme odsud“, a do konce záznamu už neřekne ani slovo. Poslední minuty navíc v kabině trávili generál Blasik a šéf protokolu Kazana, od nichž se piloti pár minut před koncem dozvěděli, že „mají problém“ a že „někdo bude naštvaný, když...“ Na Kaczyńského přesto nelze ukázat prstem a ani by se to neslušelo. Okolnosti pádu však zbavují katastrofu nánosu nacionalistické mytologie, která uvedla hlavu státu do panteonu největších synů národa. Pilot nejspíše nadřadil snahu zalíbit se či obavy o kariéru normálnímu pudu sebezáchovy a takto mučednictví skutečně nevypadá.

(MF DNES)