Srpen 2010

Armádu přízraků po 65 letech už nehalí tajemství

Michal Mocek

Byli na frontě, ale za celou válku nevystřelili snad jedinou ránu. K vítězství na západě však členové 23. zvláštní jednotky vrchního velení americké armády přispěli nemalým dílem. Jejich úkolem totiž nebylo střílet, nýbrž přesvědčivě klamat. Proto byla sama existence této jednotky přísně utajována, a to ještě půl století po II. světové válce – až do roku 1996.

Když němečtí generálové dostali do rukou záběry jejich tanků, letišť či vojenských základen, nebo když rozvědčíci wehrmachtu hlásili rachot jejich vozidel, splnili tito vojáci své poslání. K jednotce patřili herci, fotografové, malíři, zvukaři, maskéři, architekti, designéři – profese, jež se mezi frontovými vojáky často neobjevují. Vojáci byli verbováni na uměleckých akademiích, hereckých školách a v reklamních agenturách. Mnozí z 1100 příslušníků tajného oddílu přišli z Hollywoodu. Všichni museli mít IQ aspoň 119.

Gumová jednotka

„Řekli nám, že budeme používat nafukovací zařízení, abychom Němce zmátli a přesvědčili je, že jsme skutečné vojsko, zatímco jsme byli, řekl bych, jen gumovou armádou,“ popsal vše bývalý příslušník této jednotky.

Třiadvacátníci proto vyráběli a aranžovali stovky nafukovacích tanků, děl a letadel v místech, kde se útok rozhodně nechystal – ale kde měli Němci věřit, že přijde hlavní úder. Jejich „opilí důstojníci“ šířili nejrůznější fámy, které měly zmást nepřítele, zatímco falešné rádiové depeše měly upoutat pozornost německé rozvědky. Americké velení prý vytvořilo třiadvacátníky pod dojmem bitvy u El-Alamejnu, kde se maršálu Montgomerymu podařilo oklamat Němce pomocí tanků z překližky.

Před invazí na kontinent vytvářela 23. zvláštní jednotka klamné základny a letiště s cílem přesvědčit Němce, že k vylodění Spojenců dojde u Calais, v Norsku, v Bretani – prostě kdekoli jinde, jen ne v Normandii. Osm dní po vylodění v červnu 1944 byli její příslušníci posláni do Francie: vysílali klamné rádiové depeše, pomocí nafukovacích tanků a děl vytvářeli neexistující obrněné a úderné formace, dělali vše, aby Němci uvěřili, že tvoří třicetitisícovou armádu.

Používala se k tomu i nejmodernější zvuková technika s nahranými zvuky nejrůznějších druhů tanků, aut, pochodujících a brebentících vojáků, důstojníků štěkajících povely. „Dokázali tak vyvolat dojem, že se k útoku chystá mohutná brigáda,“ řekl americký filmař Rick Beyer, který o armádě přízraků natáčí dokumentární film.

Třiadvacátníci stavěli klamné umělé přístavy na plážích Normandie, aby na sebe upoutaly německou palbu a aby skutečná kotviště měla klid. Pomocí techniky přesvědčili německou posádku v Brestu, že obléhatelé jsou mnohem silnější, než byli – nehrozil tak žádný pokus pětatřicetitisícové posádky o průlom obležení.

Spíše než vojáci na druhé straně fronty byla jejich soupeřem zima, horko nebo tma. Ve tmě se totiž někdy podařilo postavit tanky s hlavněmi směrem od nepřítele. Slunce mohlo rozpálit vzduch v gumových letadlech tak, že se nafoukla a praskala jako dětské balónky – ovšem s daleko větším hlukem. Vojáky 23. jednotky často děsil i pohled na splasklé hlavně děl za chladného rána, kdy obvykle létaly německé průzkumné letouny.

Za největší úspěch třiadvacátníků je považována tzv. operace Viersen. Při ní tisícovka mužů předstírala existenci dvou divizí (asi 20 až 25 tisíc mužů), které pak bylo možné volně a tajně nasadit k překonání Rýna na jaře 1945. „Simulovali 30. a 79. pěší divizi a vyvolávali dojem, že obě divize tu nacvičují zdolání řeky a hromadí zásoby pro akci, zatímco skutečné divize se tajně přesouvaly na sever, kde provedly překročení Rýna,“ řekl Jonathan Gawne, autor knihy o tajném oddílu. Velitel 9. armády, na jejímž frontovém úseku operace Viersen probíhala, odhadl, že třiadvacátníci těmito klamnými aktivitami zachránili životy deseti tisíc vojáků.

Až donedávna měli vojáci 23. zvláštní jednotky zákaz mluvit o svém působení. Teprve nyní vzniká podle listu Daily Telegraph dokumentární film o jejich působení, který je založen na rozhovorech s 21 příslušníky této jednotky, a Michiganská univerzita o ní uspořádala výstavu.

(Právo)