Srpen 2010

Český letec v Británii byl zpočátku žebrák

Luděk Navara

Letci se po příchodu do Anglie potýkali s finančními problémy. Museli krást benzin a neměli ani na to, aby si došli k zubaři.

Ano, vyhráli válku. Českoslovenští letci se stali bezprostředně po porážce hitlerovského Německa hrdiny. Málokdo však ví o tom, jak těžce v Anglii začínali. A příliš se o tom nemluví ani dnes, 65 let po skončení války: Čechoslováci ve službách Královského vojenského letectva byli zpočátku velmi chudí.

Ta zpráva o krádežích benzinu se objevuje v hlášení velitele 311. československé bombardovací perutě z 16. září 1941. Důvod? Chybějící peníze a touha dostat se ze základny do města, což jinak než autem nejde. „V těchto skutečnostech – nedostatku peněz a osamocenosti stanice – tkví lidské odůvodnění pro řadu krádeží leteckého benzinu, které se u peruti staly,“ píše velitel Josef Ocelka.

Především na začátku jejich působení v Anglii, tedy po útěku z Francie, se objevuje mezi letci množství stížností na nízké výplaty, které musí řešit přímo až exilový prezident Beneš. Letci za předchozí bojové nasazení ve Francii nedostali zaplaceno, jsou zadlužení, nemají ani na oblečení. A někteří jsou na tom ještě hůř: od jara 1939 jsou v emigraci, na útěku, ani se pořádně nenajedí. Trpí parodontózou, jenže nemají ani na to, aby v Anglii zašli k zubaři.

Podle historika Ladislava Kudrny z Ústavu pro studium totalitních režimů, který postavení československých letců v Británii popsal ve své nové knize Odhodláni bojovat, je však i tato kapitola součástí dějin, a je proto třeba o ní hovořit. „To není nic, co by jejich hrdinství snižovalo, naopak. To, v jakých podmínkách začínali, přece ukazuje, jak silná byla jejich touha bojovat,“ říká Kudrna. Podle něj je potřeba otevřeně ukázat, že českoslovenští letci byli také obyčejní lidé se svými starostmi a problémy. A některé věci je dokázaly pořádně vytočit. Třeba když v době tahanic o dlužné peníze dostali „nabídku“ od exilové vlády, že místo hotovosti dostanou bony a za ně si peníze vyberou až v budoucí osvobozené republice. Samozřejmě jen ti, kteří přežijí. „Což ti páni v Londýně tak čekají na to, abys honem složil svoje kosti, aby ti nemuseli nic dát?“ napsal si ironicky do svého deníku jeden z letců, nadporučík Stanislav Fejfar.

I když se exilová vláda potýkala s finančními problémy, Beneš si brzy uvědomil, jak důležité jsou výsledky letců pro jednání s Brity. Takže nakonec vojáci dlužné peníze dostanou. I jejich postavení se zlepší. Jsou placeni stejně jako britští kolegové – jejich situace je však přece jen jiná. K britskému letectvu chodili zejména před válkou mladíci z lépe postavených rodin a ty je během války podporovaly. Čechoslováci takové zázemí nemají.

A už vůbec nelze srovnávat, jak se ke svým hrdinům obě země zachovaly po válce. Komunistické Československo poslalo letce ze Západu do koncentračních táborů.

(MFDNES)