Srpen 2010

Hádanice o blokádě

Otto Ulč

V posledním májovém víkendu 2010 se v naší rodné zemi uskutečnily volby do poslanecké sněmovny. Jejich průběh s lahodným výsledkem Paroubkova debaklu tehdy devalvoval mediální dopad incidentu, k němuž došlo v pondělí 31. května, 80 kilometrů od pobřeží Gazy. Tam směřovala flotila šesti lodí – každá z nich schopna dovézt víc zbraní, než kolik by zvládlo dlouhé procesí nákladních automobilů. Na největším z plavidel jménem Mavi Marmara dleli tzv. peace campaigners – míroví aktivisté, podpůrci teroristického Hamasu, vyzbrojení kyji a noži. Když se z helikoptéry na palubu snesli příslušníci izraelského komanda, došlo ke střetu, o němž prozatím jen víme, že trval půl hodiny a stál život devíti Turků.

Vypukl předpokládaný povyk globálního rozsahu, Rada bezpečnosti OSN jednomyslně akci zatratila, barbarský Izrael byl obviněn ze satanského úmyslu obyvatelstvo Gazy na maličkém zemí 40 krát 10 kilometrů vyhladovět a nikde ani náznak o případné legitimitě takové akce. Nuže, nahlédněme napřed do historie a pak na ustanovení mezinárodního práva.

Začátkem devatenáctého století blokáda lorda Nelsona zhatila Napoleonovy plány s invazí Velké Británie. Za americké občanské války Lincolnova blokáda jižanských států pomohla zachránit Unii a tak válku vyhrát. Ve dvacátém století, Kennedyho blokáda Kuby přiměla Chruščova, aby z ostrova rakety s nukleární náloží zpět domů odvezl.

Blokáda jako forma odvetného opatření existuje ve dvou značně odlišných podobách. Jednak blokáda pacifická, mírová, uplatnitelná pouze proti lodím blokovaného státu. Naději na úspěch má jen v případě převahy jedné strany nad druhou, jako když v roce 1827 Francie, Velká Británie a Rusko blokovaly řecké pobřeží za účelem donutit Turecko, aby dalo Řecku nezávislost. Jednak blokáda válečná, vztahující se na všechny lodě jakékoliv vlajky. V případě pokusu o proražení blokády – na cestě tam či ven – provinilec riskuje potopení nebo přinucení se vzdát a své vlastnictví k plavidlu pozbýt (na rozdíl od blokády mírové, kdy jediným opatřením je lodi zabránit v pokračování plavby, tedy nikoliv posílat ke dnu nebo konfiskovat). Jak jméno značí, je to opatření radikální, vskutku casus belli.

Podmínkou legality blokády je její účinnost (effectiveness). Na první pohled to je podmínka matoucí. Cožpak násilí, například znásilnění, pozbude trestnosti, bude-li účinně provedeno? Vysvětlení: blokáda je nákladné opatření. Jestliže by se USA rozhodly blokovat například Austrálii, veškeré loďstvo by se muselo odebrat oním směrem a tím svou zemi všude jinde oslabit. Tato podmínka tedy slouží jako deterrent, aby si státy takové vyhlašování pečlivě zvážily. V případě, že vyhlášená blokáda by nebyla efektivní a uplatňovala by se jen náhodně, příležitostně, nebyla by legální a její strůjci by se vystavovali trestnímu postihu.

V definici agrese, jak ji přijalo Valné shromáždění v roce 1974, mezi nezákonnými prostředky je jmenována i tato pacifická blokáda. Její uplatnění by tedy bylo legální pouze v případě, že tak rozhodne Rada bezpečnosti OSN. Tak se stalo v roce 1990 v případě Iráku.

Téměř před pěti lety se Izrael stáhl z Gazy. Radikální organizace Hamas se tam zmocnila vlády v roce 2007, zavedla přísný nedemokratický režim, obnovila trest smrti, odmítá právo Izraele na jeho existenci, usiluje o jeho zánik. Vyklizení Gazy nepřijala jako vstřícné gesto, ale jako důkaz slabosti, tak i pobídku ke značnému zmnožení raketových útoků na území Izraele: z počtu 281 odpálených raket v roce 2004 na 1750 v roce 2008.

Nicméně, na snahu Izraele Gazu izolovat v naději Hamas oslabit svět vesměs reagoval s vehementním rozhořčením. Například respektovaný, zpravidla uvážlivý zdroj jako britský The Economist (6. 5. 2010) zatracuje izraelský postoj jako morally appalling (děsivý, strašlivý), že se vzdor blokádě beztak nepodařilo Gazu vyhladovět. Nikde ani zmínka, že údajní kruťasové, usilující o vyhladovění trpícího obyvatelstva, umožňují tam dodávky zboží a služeb potřebných k snesitelnému životu. Nijak se nezdůrazňuje, že blokáda Gazy započala jako společná akce Izraele a Egypta již v roce 2007, poté, co se Hamas zmocnil vlády. Blokádou zabránit dodávkám zbraní a tak oslabit terorismus prosazující radikály, a rovněž zabránit Íránu, aby se válka v oblasti ještě víc rozrostla. Blokádu nyní tolik zatracovanou ale ve svém počátku schvalovaly jak USA, tak Evropská unie.

Jaké asi lze čekat řešení? Nejpravděpodobnější mi připadá neřešení v podobě jakéhosi mezinárodního tribunálu, který situaci politicky korektně zváží a vynese předpokládaný zatracující rozsudek nad Izraelem.

Dočítám se ale o eventualitě sympatičtějšího řešení, o němž se údajně uvažuje jak ve Washingtonu, tak v Bruselu. Totiž prosadit proceduru, že lodi mířící ke Gaze se napřed podrobí inspekci buď na Maltě či Kypru. Tam se veškeré přivážené zboží zkontroluje, v kontejnerech zapečetí a plavba pak může pokračovat v doprovodu izraelského loďstva nebo členských států Evropské unie.

Mezi dosud nejposlednějšími novinkami: Obama přislíbil Gaze – neboli teroristickému Hamasu – miliony dolarů podpory a tamější vládci zakázali další činnost významných organizací, včetně těch, co spolupracují s OSN.