Srpen 2010

Když soudí pohodlní oportunisté

Václav Drchal

Za nepředvídatelné souzení mohou podle předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského nepřehledné zákony i někteří soudci.

* LN Opakovaně jste v minulosti kritizoval nepředvídatelnost rozhodovaní soudů. Co je příčinou?

Těch příčin je mnoho. Osobně za jednu z významných považuji velmi nepřehledný stav právního řádu, jeho výraznou nestabilitu a neustálé změny. Výsledkem pak je jistá bezradnost konkrétního soudce, která se projeví v rozhodování.

* LN Jaké jsou ty další příčiny?

U nás například neexistuje soustavný systém celoživotního vzdělávání soudců. V řadě případů také ještě nemáme, promiňte mi ten termín, kapitalismus dostatečně zažitý. Nyní mluvím o relativně sofistikovaných sporech z oblasti finančních transakcí a společenstevního práva, ale i hospodářské soutěže a kartelového práva. Je to velmi složitá a specializovaná problematika a existují soudci, kteří jsou, zejména počátku, v této oblasti naprosto bezradní. Co se týče trestního práva, nevím, jestli je to úzkostlivost soudců či co, ale často se stane, že je za závažný trestný čin, třeba za pohlavní zneužívání malého dítěte, uložen nepřiměřeně mírný trest – dokonce s podmíněným odkladem. To jsou případy, kdy soudce má pochybnosti o vině a podle zásady in dubio pro reo by měl souzeného viny zprostit. On to však neudělá a místo toho uloží nízký trest. Na Západě soudci postupují jinak. Když už uznají, že je člověk vinen, tak mu bez skrupulí uloží odpovídající trest.

* LN Jinak řečeno – nejsem si jistý vinou obžalovaného, nepídím se dál po pravdě, uznám ho rovnou vinným a kompenzuji to nesmyslně mírným trestem.

Ano, bohužel je to u nás dosti rozšířené. Nechci říci, že jde doslova o zbabělost. Je to ale určitě pohodlnost a oportunismus.

* LN Co by mohlo učinit českou justici předvídatelnou?

Myslím, že tu jde o dvě oblasti. První z nich je jakési posílení stavovské hrdosti. Soudci jako stav si musí uvědomit, že nepředvídatelnost je jednou z příčin dost výrazné nedůvěry ze strany veřejnosti. Druhou je pak systém celoživotního vzdělávání soudců. Ten byl totálně opuštěn. Pokud Justiční akademie něco pořádala, vždycky to bylo na principu naprosté dobrovolnosti. Jsou to takové ty přežívající zvyky z minulé doby, kdy na školeních byly nejdůležitější večery a noci.

* LN Nemělo by také smysl změnit a zpřehlednit zákony? Mluvil jste přece o nepřehledném právním řádu.

Jistě. Od letoška máme nový trestní kodex. Trvá to ovšem deset dvacet let, než se ustálí jeho interpretace a judikatura. V oblasti občanského práva je to naprostá katastrofa. Stále zde platí občanský zákoník z roku 1964 s nesčíslným množstvím novelizací. To je dlouhodobě naprosto nepřijatelný stav. Nutností je stabilní moderní kodifikace, která už nebude podléhat změnám. Klasickým příkladem je Code Napoleon, je sice z roku 1804, ale ve Francii vlastně platí dodnes. Podobně Všeobecný občanský zákoník z roku 1811 platí v Rakousku dodnes.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)