Srpen 2010

Nechat vyhladovět rakovinu

Jan Gazdík

Vědci objevili unikátní způsob, jak omezit růst zhoubného nádoru - zaútočit na jeho okolí, které mu dodává živiny. Týmu Hynka Strnada z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd se podařilo prokázat, že rakovinový nádor si „kultivuje“ své okolí tak, aby mu dodávalo důležité bílkoviny k jeho růstu. A právě přerušení tohoto „vyživovacího systému“ by mohlo být cestou, jak zastavit růst nádoru.

„Zajímalo nás, co dělá nádor s jinými buňkami ve svém okolí, a zjistili jsme, že i když nejsou zasaženy rakovinovým bujením, přesto se velmi nestandardně mění. Zjednodušeně řečeno - nádor si přizpůsobuje své okolí k obrazu svému tak, aby mu dodávalo potřebné růstové bílkoviny. Pokud se jejich tvorba zablokuje vhodnými protilátkami, může být růst nádoru velmi významně omezen,“ vysvětluje Hynek Strnad. Jeho týmu se podařilo zjistit i to, které bílkoviny jsou pro nádor důležité.

Výsledky tříletého výzkumu vědci zveřejnili v nejnovějším vydání prestižního časopisu Histochemistry and Cell Biology a nechali si svůj objev i patentovat. Zkoumali hlavně zhoubné nádory hlavy a krku, které tvoří pátou nejčastější skupinu onemocnění rakovinou. Jen v Česku ročně přibude asi tři tisíce nových případů.

Pozoruhodný objev vědců z Ústavu molekulární genetiky se tak trochu podobá loňskému zjištění expertů z Mikrobiologického ústavu. Tým profesora Vladimíra Křena tehdy získal z obyčejného bodláku ostropestřce mariánského látku silybin, kterou teď přetváří do mimořádně nadějného léku na rakovinu. Silybin totiž brání vývoji cév, které si nádor kvůli své výživě „stahuje“ k sobě. „Cévy zaniknou nebo se vůbec nevyvinou, takže nádor odumře,“ řekl MF DNES Křen. Tumor pak podle něj může už v raném stadiu odumřít. Bez silybinu začne po vzniku vyživovacího cévního řečiště rychle růst a může metastazovat, když do krevního oběhu začne pouštět své buňky.

Přední český onkolog Pavel Klener se domnívá, že každý objev, který rozšíří již známé způsoby léčby rakoviny, je mimořádně cenný. A zvláště ty, které zkoumají „ekosystém“, v němž nádory vzniknou, rostou a který je také vyživuje. „Je stále zjevnější, že jde o složitou chorobu léčitelnou jen všestranným promyšleným ,útokem‘, v němž má určitě své místo i poslední objev českých vědců,“ říká Klener. Každému - i velmi nadějnému -objevu proti rakovině však může trvat několik let, než se v podobě léku dostane k pacientovi. „I lék s jasným efektem se velmi dlouho prověřuje - ať už jeho vedlejší účinky či nežádoucí reakce na jiné léčebné procedury,“ připomíná Klener.

Dalším úskalím nových preparátů proti smrtelným chorobám jsou astronomické náklady na jejich vývoj. Mohou si je dovolit jen velké farmaceutické firmy. I Hynek Strnad tedy čeká, zda čerstvý objev jeho týmu zaujme natolik, aby do vývoje nového léku některá z firem investovala desítky milionů dolarů.

Práce týmů Hynka Strnada a profesora Karla Smetany je přínosná i z jiného důvodu: vnáší jasno do letitých sporů dvou táborů onkologů. Ten konzervativní se drží zásady, že nádor tvoří nezávislé uskupení buněk, jež se vymkly kontrole. Nejnovější teorie však ukazují právě to, že novotvar kolem sebe vytváří složitý vyživovací systém, bez něhož nemůže existovat.

(MFDNES)