Srpen 2010

Euroskeptici na vzestupu

Jan Macháček

Česká národní banka se staví do popředí zdejšího odporu proti Evropě. V poslední době jsme byli opakovaně svědky toho, že Česká republika se v Evropské radě tvrdě stavěla proti různým regulatorním a daňovým krokům ve finanční oblasti, aniž o tom (v české politice a veřejnosti) proběhla veřejná diskuse. Většinou se jednalo o témata velmi vzdálená starostem českého voliče, nicméně důležitá pro ostatní státy Evropské unie.

Tak třeba bylo Česko proti regulaci hedgeových fondů, přestože jich u nás existuje minimum. Nebo jsme odmítli na rozdíl od Polska a Švédska podpořit Evropský garanční fond. A nedávno se Česko postavilo bankovní dani. To nabízí obecnější otázku: čím je vlastně dán český euroskepticismus? Podrobnější pohled ukazuje, že je trojího druhu a všechny větve se v poslední době snoubí a vzájemně povzbuzují.

Část českých euroskeptiků jsou ideologové, kteří nenávidí cokoli přicházejícího z Bruselu, který je podle nich ovládán mocichtivými plánovači a nevolenými socialistickými úředníky. Česko se jim asi jeví (jakkoli je to absurdní) jako ráj svobodomyslnosti, kterému hrozí uchvácení regulacemi a rigiditami. Mnozí libertariánští ideologové jsou navíc shodou okolností národovci. Sem samozřejmě patří prezident Václav Klaus a jeho nejbližší klika.

Další euroskeptici jsou kariéristé: být proti Evropské unii vynáší, je to z mocenských či kariérních důvodů výhodné. Platí to pro politiky, vlivné úředníky, mnohé odborníky či novináře. Když chválíte prezidenta dostatečně dlouho, je dost pravděpodobné, že si vás všimne a budete nějak odměněni. Když dostatečně dlouho papouškujete jeho názory, můžete to dotáhnout i na vysoký post v České národní bance.

Třetí druh je nejzajímavější a souvisí s průběhem světové ekonomické a finanční krize. Jednou z jejích příčin byla špatná laxní (nebo odborně řečeno příliš procyklická) regulace. Finanční sektor v západní Evropě a v USA musel být zachraňován z peněz daňových poplatníků, tedy lidí, kteří si mohli o příjmech nezodpovědných bankovních šéfů nechat jenom zdát. Na Západě tedy logicky vznikla politická poptávka po zvýšené regulaci a po nějakých jednorázových daních, které by vrátily do státních rozpočtů to, co lidé za záchranu bank zaplatili.

V tomto případě ale nejde jen o politiku či populismus. Poptávka po vytvoření mechanismů, které by zabránily opakování krize, je logická. Regulátoři sice většinou zbrojí na minulé bitvy, ale nějaká účinná opatření přece jen asi učinit lze. Postoj českých regulátorů je však tento: my jsme na rozdíl od vás regulovali banky dobře, nevznikly u nás žádné bubliny, naše banky jsou i přes propad hospodářství zdravé. My žádnou novou regulaci nepotřebujeme.

Budiž – takové jednání může být legitimní obranou ekonomických zájmů. Horší je tendence k mistrování a poučování Západu. A zde se zřetelně překračuje citlivá hranice. Když si myslím něco jiného, nemusím za každou cenu vetovat názor ostatních a stávat se zlostným potížistou. Co se například bankovní daně týče, je možné s ní principiálně souhlasit (když ji ostatní v Evropě chtějí) a pak se rozhodnout ji neuvalit.

Českou pozici vůči evropské agendě EU by měl řešit vládní Výbor pro EU. Tomu předsedá premiér, členy jsou všichni ministři, šéf prezidentské kanceláře a guvernér ČNB. Přitom právě pozice euroskeptické České národní banky byla vůči minulé nepolitické vládě velmi silná. Českou pozici při bruselských jednáních s ní konzultovali ministři i premiér. Je to dáno i tím, že centrální banka má (a může si dovolit) daleko lepší experty a fundované analýzy, než jaké mají k dispozici ministři či premiér. Jenže centrální banka se dívá na svět úzkým pohledem světa financí, účetnictví a bankovní stability. Česko má ovšem i jiné zájmy a mělo by je umět definovat. Premiér, ministr zahraničí i ministr financí by měli mít vlastní názor, který zasadí postoj ČNB do kontextu národních zájmů. Ty by pak měly být určující pro českou zahraničněpolitickou pozici. Nic takového se ale neděje, a názor ČNB proto jasně dominuje.

Lze vůbec čekat v tomto ohledu nějakou změnu? Zatím se zdá, že spíš ne. ODS se po posledním kongresu posunuje blíže k euro-skepticismu. Petr Nečas stojí názorově blízko prezidentu Klausovi, stejně jako první místopředsedkyně Miroslava Němcová, a nerýsuje se tam vznik nějaké europřátelské frakce.

TOP 09 říká, že je proevropská, leč výrazně se to neprojevilo. Karel Schwarzenberg je dozajista velký Evropan, ale vzhledem k velkému vytížení během předvolebních kampaní moc nesledoval, co se v Evropě v oblasti finanční krize a krize eura děje. Zato další lídr TOP 09, nový ministr financí Miroslav Kalousek, má už o Evropském garančním fondu jasno. „Nevidím žádný, ani strategický důvod, proč by se k němu ČR měla připojit,“ řekl před časem Respektu. Postoj Věcí veřejných zatím nelze moc předvídat.

Vzhledem k tomu, že jde o komplikované finanční problémy, dá se čekat, že euroskeptická centrální banka si svůj vliv na českou politiku udrží. To může znamenat posun Česka do větší izolace s těžko odhadnutelnými důsledky.

(Respekt, www.respekt.cz)