Srpen 2010

Zájem o nové směry je cesta do pekel

Josef Matyáš

Průměrně třetina obyvatel planety trpí nemocí zvyšující pravděpodobnost, že nakažený člověk zaviní dopravní nehodu. Příčinou choroby zvané toxoplazmóza je prvok usazený v lidském mozku, odkud prodlužuje čas naší reakce na novou situaci. Profesor Jaroslav Flegr z Přírodovědecké fakulty UK zkoumá vliv nemoci na chování člověka už asi dvacet let.

K jakým výsledkům jste dospěli?

Na vzorku 4000 vojenských řidičů jsme zjistili, že nakažené osoby mají až 2,5krát větší pravděpodobnost, že zaviní nehodu. U čerstvě infikovaných stoupá je riziko až šestkrát vyšší než zdravých. Pozornost a délku reakce jsme zkoumali také na laboratorních myších a dospěli jsme ke stejným výsledkům.

Jak si to vysvětlujete?

Loni jeden zahraniční tým zjistil, že původce nemoci, prvok Toxoplasma gondii, si zatím jako jediný mikroorganismus nese ve své DNA gen pro výrobu dopaminu. Látky, která se vyskytuje v mozku a může ovlivňovat chování hostitele.

Váš výzkum ukázal, že nakažení muži jsou více podezřívaví a ženy naopak méně. Jak je možné, že se nákaza projevuje opačně u mužů a u žen?

Toxoplazmóza zvyšuje u mužů hladinu testosteronu a u žen ji snižuje. Je známo, že tento hormon má vliv na psychiku, proto by mohl být nejpravděpodobnější příčinou protichůdných změn v chování.

Jak jste na to přišli?

Nejdříve nepřímými, později i přímými důkazy. Statisticky platí, že nakažení muži mají prsteníček delší než ukazováček a vypadají dominantněji. Oba tyto znaky korelují se zvýšenou hladinou testosteronu. Ukazovali jsme fotografie mnoha studentů ženám, aby hodnotily dominantnost vzhledu. Nakažení jim připadali dominantnější. V jiné studii jsme u všech studentů udělali testy a zjistili jsme, že nakažení mají skutečně více testosteronu.

Prsteníček se prodlužuje i v dospělosti?

Donedávna se předpokládalo, že poměr prstů se vztahuje k hladině testosteronu v době těhotenství, ale naše data jasně ukazují, že délka prstů se mění také po narození a možná i v dospělosti. Značné rozdíly mezi nakaženými a nenakaženými osobami zjistili antropologové rovněž v šířce kolen a kotníků.

Z psychologických testů vyplynulo, že čím déle trvá nákaza, tím více stoupá u mužů podezřívavost a u žen lehkomyslnost. S délkou nákazy souvisí také zpomalování reakcí. A není to stárnutím organizmu, používáme statistické metody, pomocí kterých se případný vliv věku odfiltruje.

Vás tým zjistil, že nemoc zvyšuje podíl mužů v populaci. Jak je to možné?

Prvok pravděpodobně potlačuje funkci imunitního systému ženy, který většinu mužských zárodků za normálních okolností likviduje. Oslabením obranného systému se část chlapců zachrání. To ale platí jen asi tak čtyři roky poté, co se žena nakazila, Pokud je v jejím těle prvok delší dobu, například už od dětství, rodí žena naopak více holčiček.

Těžké komplikace mohou nastat, když se žena nakazí během těhotenství. Zejména když k nákaze dojde v prvním trimestru, může dojít v 10-15 % případů k přenosu nákazy na plod a k jeho vážnému poškození nebo dokonce až k potratu. Když se žena nakazí ve 3. trimestru, je pravděpodobnost nákazy výrazně větší, zdravotní následky jsou však podstatně mírnější.

Kolik lidí má toxoplazmózu?

Skrytou formou trpí přibližně třetina celosvětové populace. Kdo se jednou nakazí, má v sobě prvoka už natrvalo. Začátek nákazy se projevuje jako lehké onemocnění, takže většina lidí ani nepozná, že jsou doživotními hostiteli prvoka. Ukáží to pouze krevní testy.

Jak se přenáší prvok na člověka?

U nás patrně nejčastěji z neumyté zeleniny znečištěné částečkami hlíny. Vajíčka prvoka se dostanou do půdy nebo do dětského pískoviště s trusem nakažené kočky a dokáží přečkat v zemi až dva roky. Vajíček je obrovské množství a deště je odplaví po velké ploše. Až stovky lidí onemocní, když se trus kočky dostane například do studny nebo jiného vodního zdroje.

Dalším zdrojem nákazy je nedostatečně upravené maso, zejména vepřové, skopové, králičí. Například vepři z domácích chovů se mohou dostat k nakažené potravě, a občas slupnou i nakaženou myš. Kupodivu, nejsilnějším rizikovým faktorem nákazy je chov užitkových králíků.

Takže soužití s kočkou je dost nebezpečné?

Při kontaktu s kočkou velké riziko nehrozí. Vajíčka prvoka se v jejím trusu objevují jen asi dva týdny během celého kočičího života. Od koček chovaných v bytě riziko nákazy prakticky nehrozí, horší jsou toulavé kočky, které si udělají záchod na vašem záhoně nebo v seníku.

Kromě toxoplazmózy zkoumáte vývoj života. Před dvanácti lety jste uveřejnil teorii zamrzlé plasticity. Podle ní vývoj většiny druhů vždy na nějakou dobu "zamrzne" a nereaguje na změny životního prostředí. Tedy opak toho, co říká Darwin, že vývoj se nezastavuje. Jaký ohlas jste za tu dobu od publikování zaznamenal?

V České republice se teorie velice líbí paleontologům, kterým umožňuje vysvětlit přerušovaný charakter evoluce druhů. Výzkum zkamenělin totiž skutečně ukazuje, že druhy se nejspíše mění pouze bezprostředně po svém vzniku a následujících 98-99 % doby své existence již zůstávají neměnné. Velké části našich evolučních biologů připadá moje teorie příliš radikální, zatím v ní ovšem nenašli, alespoň pokud vím, žádnou podstatnější chybu.

Takže se o ní zatím jen diskutuje?

V České republice, kde mi vyšla populární kniha Zamrzlá evoluce aneb je to jinak, pane Darwine, ano. Ve světě nejspíš žádná polemika ani nezačala. Původní článek otiskl časopis s nízkým citačním faktorem, na knihu vyšly v odborném zahraničním tisku dvě v zásadě pozitivní recenze, ale jinak se v zahraničí o teorii příliš neví.

V angličtině vyšla vaše kniha, nabízí ji jeden z největších internetových obchodů světa. To nevzbudilo zájem?

V tak velkém obchodě se taková kniha ztratí mezi stovkami tisíc jiných titulů. Zatím jsem žádný velký ohlas nezaznamenal.

Ani na konferencích se o nové teorii nemluví?

Tam jsou referáty zaměřeny na hlavní proud bádání. Radikálnější názory dostanou místo jen na chodbě u posteru, kde můžete diskutovat s tím, kdo se u vás zastaví. Ale musím přiznat, že na konference jezdím nerad, v posledních deseti letech jsem byl pouze na dvou a obě se týkaly toxoplasmózy.

Proč se teorie nedostala do hlavního proudu? Je to přece zásadní změna pohledu na evoluci?

Je to typický příklad teorie vyžadující změnu paradigmatu. Do hlavního proudu se takováto teorie může dostat teprve tehdy, až vymřou zastánci teorie původní.

Zkusil jste poslat práci významným biologům?

Poslal jsem to asi 40 skutečným kapacitám v oboru. V jednom případě poděkovala sekretářka, že mu to dala do knihovny, ostatní se ani neozvali.

Vědci jsou přece zvídaví, proč se tedy nezačnou o nový názor zajímat?

Naprostá většina vědců se věnuje tématům z hlavního proudu, na ně dostanou granty a získané poznatky se budou snáze publikovat. Ale poznatky týkající se něčeho úplně nového se špatně publikují a grant se nedostane vůbec. Pro lidi, kteří se živí vědou, by zájem o něco nového znamenal cestu do pekel, protože většina vědců se snaží, ať již z vlastní vůle nebo proto, že je k tomu systém nutí, mít co nejvíce publikací.

Když se ale většina věnuje tématům v hlavním proudů, nepodvazuje to vývoj poznání? Vždyť vedlejší výhonky jsou zajímavé tím, že mohou přinést něco úplně nového.

Možná by moc výhonků zpomalovalo bádání. Systém, který nutí všechny bádat v jednom houfu a moc se nerozbíhat do stran, je možná efektivnější.

Ale co když nám nějaké poznání, které by mohlo změnit směr hlavního proudu, uteče?

To je možné, proto se stejné objevy musí udělat vícekrát, než se stanou hlavním proudem.

Nepanovala v 19. století z tohoto pohledu lepší atmosféra, protože když někdo přišel s novým tvrzením, začalo se o tom diskutovat a probírat ze všech možných úhlů?

To máte možná pravdu, ale tehdy bylo mnohokrát méně vědců než dneska. Skoro všichni se znali a byli v písemném kontaktu. Dnes je věda masová záležitost. Dělá se jinak a asi se to takhle vyplatí víc. Ovšem z hlediska nějakého převratného objevu je tohle prostředí samozřejmě horší. Darwin by to dnes měl hodně těžké.

Vaše teorie tvrdí, že evoluce probíhala jinak, než napsal Darwin. Proč se hlavní proud nezaměří na novou hypotézu, aby ji potvrdili nebo vyvrátili?

Vědu dělají jednotlivci a ti mají pro nasměrování vlastního bádání své motivy. Aby byli osobně úspěšní, musí neustále produkovat hodně vědeckých publikací a jejich publikace musí být citovány jinými autory. Nemohou si dovolit pouštět se do něčeho příliš rizikového, začít zkoumat něco, co ani nemusí být pravda.

I kdyby se radikálně nová teorie potvrdila, tak příslušná publikace vyjde za dlouhou dobu a nebude příliš citována, protože se touto teorií zabývá málo vědců. Kdyby dnes kdokoliv napsal článek vycházející z teorie zamrzlé plasticity, tak je mnohem menší pravděpodobnost, že mu vyjde v kvalitním časopise, než když napíše článek třeba na téma handicapová hypotéza vzniku parohů. Tuto hypotézu zkoumá spousta lidí, takže daný článek bude také hodně lidí citovat, a to i když třeba nebude až tak zajímavý.

Není to ale deformující prostředí, když žene lidi do hlavního houfu a všichni se hrnou jedním směrem?

Z pohledu poznávání to může připadat jako svazující, ale asi je tento způsob z hlediska výsledku efektivnější. O efektivitu jde především – vezměte si jen, kolik lidí dnes třeba čeká na lék proti rakovině nebo roztroušené skleróze.

Dobře, ale kdyby třeba jeden vědecký tým přijal teorii zamrzlé plasticity, tak bude při výzkumu rakoviny vycházet z toho, že geny nádorové buňky se na nějakou dobu zakonzervují a vývoj buňky dál nepokračuje. Taková informace by už mohla vést k poznání zcela jiného mechanismu této nemoci.To není krok ke změně hlavního směru v hledání léku na rakovinu?

Pakli mám pravdu se zamrzlou plasticitou, tak možná ano, Ale kromě jednoho Flegra, který má možná se svou teorií pravdu, číhají za každým rohem desítky vědců a "vědců", kteří by rádi psali třeba o studené jaderné fúzi za pokojové teploty, o telepatii… Kdyby se jim s jejich objevy snadno pronikalo do odborného tisku, tak bychom byli zahlceni různými převratnými pseudoobjevy.

Ale to jsou věci, o kterých se dopředu ví, že odporují fyzikálním zákonům.

Ovšem stejně podivně vyzní, když někdo řekne, že Darwin se mýlil, a že ve skutečnosti přírodní výběr nemůže měnit organismy a druhy.

Ale zkameněliny vaši teorii potvrzují.

Ano, ale současná teorie, kterou byli odchování všichni evoluční biologové, říká něco jiného. Že se organismy působením přírodního výběru mění. Kdybychom tak snadno skákali po radikálních novinkách, tak by asi poznání postupovalo pomaleji, těžko říci. Z osobního hlediska bych byl samozřejmě rád, kdyby existoval nějaký mechanismus, jak prosadit diskusi a výzkum právě mé teorie. Z obecného pohledu jsem ovšem rád, že věda funguje, tak jak funguje.

Zkoušel jste článek o svojí teorii nabízet do prestižních časopisů? Jaká byla odezva?

Většinou mi článek vrátil rovnou editor, bez komentáře nebo s poznámkou, že se to tematicky nehodí. Pikantní bylo, že když jsem poslal do Nature článek o tom, že toxoplazmóza stojí v pozadí přibližně jednoho milionu havárií ročně, odpověděli mi, že tisknou jen články zajímavé pro širší komunitu. Nakonec se mi podařilo text dostat do méně prestižního časopisu, pak o tom kupodivu napsali v Nature redakční článek jako o zajímavé informaci.

Co by mohlo vaši teorii zamrzlé plasticity potvrdit? Paleontologové ukázali, že vaše teorie vysvětluje vývoj druhů lépe než teorie starší. To nestačí?

Na odmítnutí Darwinovy teorie rozhodně ne.

A s tím se smíříte?

Letos mi vyšel v dobrém časopise Biology Direct dlouhý článek s přehledem, co se událo za dobu od zveřejnění teorie. Myslím, že nezapadne jako ten první článek před dvanácti lety. Ale upřímně řečeno, stávající stav mi vcelku vyhovuje, kdyby se má teorie prosadila, tak si už asi moc nezabádám.

Jaroslav Flegr se narodil roku 1958 v Praze. Vystudoval obory fyziologie buňky a fyziologie živočichů na Přírodovědecké fakultě UK. Do roku 1991 se věnoval molekulární imunologii v Ústavu molekulární genetiky AV a na Lékařské fakultě Tokijské univerzity. Zabývá se evoluční biologií a evoluční parazitologií na Přírodovědecké fakultě UK. Zatím publikoval 80 odborných studií a čtyři knihy včetně téměř 600stránkové Evoluční biologie a popularizační knihy Zamrzlá evoluce aneb Je to jinak, pane Darwine

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)