Srpen 2010

Rusko buď milujete, nebo nenávidíte

Petr Švihel

„Máte devadesátiprocentní jistotu, že Rus neudělá, co mu řeknete. To je důvod, proč je Rusko taková škola řízení,“ tvrdí Pavel Česnek, který vede na Sibiři továrnu na výrobu elektromotorů.

* LN Proč jste se rozhodl přijmout manažerskou pozici v Rusku?

- Několik let jsem pracoval po Evropě na různých projektech, většinou jako interní manažer. Rusko mě lákalo jako pracovní oblast. Chtěl jsem si ho vyzkoušet, a rozšířit tak své zkušenosti, které jsem měl do té doby jenom z České republiky a ze Západu. Rusko je specifické, dnes mohu říci, že velice specifické. Jednoznačně je však velmi zajímavé. A získal jsem díky němu komplexní zkušenost z práce po celé Evropě.

* LN Proč Rusko manažery láká?

- Hodně to pramení z neznalosti této země. Co od ní očekávat, jak tam lidi fungují? Koluje spousta klišé, že Rusové nechtějí pracovat. Oni pracují. Je tam spousta kvalifikovaných lidi, mají mnohdy jednodušší řešení, technicky prostší a efektivnější. Nedá se paušalizovat, že je tam všechno špatně, to vůbec ne. Na druhé straně je řízení lidí a vynaložené úsilí při docílení stejného výsledku třeba ve srovnání s Čechy několikanásobně vyšší.

* LN Takže je to tvrdá škola autority?

- Je. Tam vás to prověří po všech možných stránkách. Hlavně si tam rozšíříte kompetence. Problém musíte vidět do detailu. Posoudit veškeré aspekty. Principiálně můžete postupovat stejně jako v Česku, ale reálné řešení musí být ušito tak, aby bylo realizovatelné i v Rusku. Způsob kontroly tam musí být implementován již od samého začátku. Když to zjednoduším, v Česku, když něco řeknete, můžete na šedesát procent předpokládat, že se to splní. V Rusku na devadesát procent víte, že se to nesplní, pokud se tomu nebudete věnovat. A to je důležité. Vše musí být na papíře, formalizováno, musíte vyvinout intenzivní tlak na plnění úkolu.

* LN Dozvěděl jsem se, že platy zahraničních manažerů v Rusku jsou čtyřnásobné v poměru s kolegy ve zbylé Evropě. Je to tak?

- To platilo do krize. Po krizi už ne. Spousta zahraničních manažerů byla propuštěna kvůli nákladům. Ty se brutálně řezaly po všech stránkách a manažeři ze západní Evropy, kteří byli nejdražší položkou, šli jako první. Dnes stojí cizinci určitě víc než místní, ale jsou schopní vydělat firmě víc peněz. Investice do nich nejsou vyhozeny z okna. Můj názor.

* LN Jak jste na tom po finanční stránce v porovnání se stejnou pozicí v Česku?

- Na takovýchto pozicích je to srovnatelné.

* LN Takže se tam nejezdí za penězi?

- Ale i to je možné. Je však důležité uvědomit si, co chcete. Do Ruska se chodí za zkušenostmi, až potom se řeší peníze. V Rusku jde o zkušenosti.

* LN Dají se ruské zkušenosti tak výhodně zhodnotit?

- Ty zhodnotíte. Když máte v životopise zkušenosti z Evropy včetně Ruska, vaše cena na trhu práce jednoznačně roste.

* LN Kalkulujete, co bude po Rusku?

- Zatím mám plán Rusko neopouštět. Neříkám, že tam budu do smrti, ale zatím se mi tahle země líbí. Vyhovuje mi. A problematických fabrik je v Rusku spousta, v Čechách jich je daleko méně. Je to tam zajímavé. Dynamika trhu se mění strašně rychle. Například dodavatel vám ze dne na den změní ceny o dvacet až třicet procent. Někdy nepochopíte proč. Třeba jen proto, že se změnila cena na londýnské burze, ale ta s ním není nijak svázaná. Je to jen záminka.

* LN Takže jen vyloženě zkouší, jestli mu to projde?

- Samozřejmě, a vy musíte bojovat za každou kopějku, aby se ceny stabilizovaly. Třeba s krizí jsme museli snížit ceny. Ale zase jsme získali trh na úkor konkurentů.

* LN Říkal jste mi, že jen ulice, kde pracujete, je plná dalších továren volajících po restrukturalizaci. Stále je to tak?

- Ano. S nadsázkou mohu říci, že bych tam mohl zůstat do konce svého života. Trošku to samozřejmě přeháním, ale jenom v naší ulici jsou další čtyři fabriky. Větších fabrik je v Novosibirsku tak patnáct.

* LN Změnil se krizí byznys v Rusku?

- Hodně. Bývalí šampioni už šampiony nejsou. My jsme si díky tomu, že jsme začali restrukturalizovat už v roce 2007, udělali plus dopředu. Propouštěli jsme lidi v době konjunktury, zbavovali jsme se balastu a řezali náklady. Provozně jsme se stáhli ze dvou budov do jedné, zvýšili jsme tržby o šedesát procent a zredukovali počty lidí o polovinu. Firma šla do krize připravená.

* LN To jste měli původně takový nadbytek lidí?

- Na začátku jich bylo přes tisíc. Dnes jich máme pět set padesát. Takže nadbytek byl obrovský. Já se snažil řešit situaci tak, aby vznikl malinko podstav. Nabíráme lidi jen tam, kde je vážně potřebujeme.

* LN V České republice jste nechal rodinu. Jak to jde skloubit?

- Jednou měsíčně jsem tady deset až čtrnáct dnů. Myslím si, že kvantita času tráveného s rodinou je vykompenzována kvalitou. No... to je spíš mé zbožné přání. Rodina tím samozřejmě trpí, ale ona by trpěla stejně, i kdybych byl v Česku a vracel se domů v deset večer.

* LN Takže by se nic nezměnilo?

- Můj styl práce je, že jsem od rána do večera na pracovišti. S rodinou bych byl jen o víkendu. Když přijedu jednou za měsíc na čtrnáct dnů... Měsíc má čtyři víkendy, to je osm dnů. Je to, řekněme, lepší, protože s ní trávím více času. A i v Česku samozřejmě pracuji. Vstávám v pět a pracuji na dálku. To trvá jen do jedenácti a pak se zabývám rodinou, případně pracovní schůzkou nebo telefonáty.

* LN Říkáte jednou za měsíc na čtrnáct dní. To zní, jako byste byl půl měsíce tady a půl v Rusku.

- Ne. Tři až čtyři týdny trávím tam a jeden a půl až dva týdny zde. Byl jsem tam i šest týdnů v kuse. Je to na mně. Já zodpovídám akcionářům za výsledky, a těm je prakticky jedno, kdy tam jsem a co dělám. Já sám musím vědět, jestli si mohu dovolit odjet, nebo ne.

* LN Dnes jste mi říkal, že v okamžiku, kdy odjedete, se sníží výkonnost. Jak to řešíte?

- Klesá produktivita. Ale zásadní problém to není, ten už si nikdo nedovolí. Já jsem pořád na telefonu, volám. Na klíčové momenty mám každý den informace z výroby, stav peněz na účtu, platby schvaluji. Denně mi přijde sedmdesát až osmdesát mailů. Stále jsem aktivní.

* LN Chcete zůstat v tomto byznyse?

- Líbí se mi strojírenství. Protože je nejtěžší. Problémy se stroji, s lidmi, s technologií. Je to velice komplexní obor, není to službová firma. Tím však nechci říci, že služby jsou jednoduché.

* LN Do Ruska jste šel v době, kdy to byl nejlákavější region. Teď se to změnilo a nejvíc lákají Čína a Indie. Přemýšlíte o tom?

- Ne. Neláká mě to. Čína ani jazykově, ani mentalitou. V Indii jsem byl párkrát a je to velice náročná země na žití a cestování. V jednom je však podobná Rusku: buď ji milujete, nebo nenávidíte.

CZ-TREND

Čechům se nechce stěhovat za prací. Je to už tradiční postoj, který se i přes nedostatek pracovních nabídek mění jen minimálně. Týká se i vysokých manažerů. Headhunter Jozef Papp z firmy Stanton Chase popsal LN nejčastější podmínky, které si šéfové před stěhováním kladou: - Možnost přestěhovat se s celou rodinou. - Pokud se přestěhuje s rodinou, zajištění dobré zdravotní péče v novém místě. - Preferuje se stěhování směrem na západ. - Záleží také na konkrétním místě, lépe se obsazuje pozice ve městě s vybudovanou kvalitní infrastrukturou než ve výrobním podniku, který je „uprostřed ničeho“. - Zvažují se i finanční kompenzace (tedy takzvaný expat balík: doma běží plat a diety, firma platí ubytování, letenky, školy).

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)