Srpen 2010

Chtělo by to začít znovu, ale to nejde

Martin Weiss

říká o evropské integraci bývalý nizozemský eurokomisař Frits Bolkestein, liberál, který se nikdy nebál kontroverzí. Za krizi evropského projektu může podle jednoho z nejvýraznějších komisařů nedodržování dohod a proud zbytečných návrhů z Bruselu.

* Byl jste překvapen současnou finanční krizí?

Nepředvídal jsem ji. Ale to málokdo. Jedním z mála byl šéf BaFinu, německého bankovního regulátora, který napsal, že krize přijde, i když neví odkud. Důvody krize jsou nejasné. V Nizozemsku i jinde lidé říkají, že příčinou je nepodložená víra v trhy. Podle mého názoru nesou na prvním místě odpovědnost vlády. Zaprvé má být předmětem zájmu vlád takový zdroj mezinárodní nerovnováhy, jako je dvojí deficit v USA (fiskální a obchodní – pozn. red.). Zadruhé americká centrální banka snížila úrokové sazby na jedno procento, když měly být čtyři procenta, a vytvořila nadměrnou likviditu. Zatřetí americká legislativa nařizovala bankám, aby půjčovaly peníze lidem, kteří si chtějí koupit dům, přestože třeba nepředstavovali dobré úvěrové riziko. Takže vláda intervenovala na realitních a úvěrových trzích. A samozřejmě bankéři se chovali špatně – státní orgány jim to umožnily. Takže myslím, že tvrdit, že za to může nepřiměřená důvěra v trh, je nesprávné a krátkozraké.

* A když se podíváte na podobu, jakou ta krize nabrala v Evropě – obchodní nerovnováha, rozpočtové deficity, realitní bubliny?

Problém s měnovou unií je, že země nedělají to, co slíbily. Jak víte, členské země se slavnostně zavázaly, že budou dodržovat Pakt stability a růstu, ale nedodržovaly ho. A člověk se může ptát: když byly tyto dohody porušovány, které dohody budou dodržovány? Což je důvod, proč Švédi v referendu odmítli euro – myslí si, že to je celé hrad z písku, což mi řekla kolegyně eurokomisařka Wallströmová.

* Je pravda, že se vás předseda Komise Romano Prodi pokoušel odstranit poté, co jste kritizoval porušování Paktu stability?

Ne. Stalo se toto: V Komisi jsem kritizoval Němce a Francouze za porušování paktu a Prodi pak veřejně prohlásil, že Pakt stability je „pitomý“. Načež jsem jel na víkend do Amsterdamu, kde mě pozvali do televize a já jsem řekl, že s Prodim nesouhlasím. Ve vlaku zpátky do Bruselu mi zatelefonoval a řekl: Žádám vysvětlení, urazil jsi mě. Odpověděl jsem něco jako: Romano, já jsem tě vůbec neurazil, ale myslím, že to, co jsi řekl, nebylo moudré. Pokud se toto stane politikou Komise, budu muset rezignovat. Pak už o tom nemluvil.

* Prodi v článku z letošního 20. května napsal: „Již při zrodu eura všichni věděli, že dřív nebo později přijde krize… Varoval jsem již před lety, že, aniž by za to někdo nesl vinu, mohou nastat mimořádné události, které si vynutí koordinaci fiskální politiky.“

Pche! Samozřejmě že nevaroval. Argument pro euro je pro mne úplně jasný. Ale vlády by měly dodržovat pravidla. Nedělají to a deficity rostou na půdu. A proč to jsou zejména středomořské země? Máte vysvětlení, čím to je?

* Jenže Irsko, které je v krizi, mělo od roku 1997 rozpočtové přebytky. I středomořské Španělsko mělo několik let před krizí vyrovnaný rozpočet. Není na vině absence monetární politiky pro země s příliš rozdílnými ekonomikami?

To je pravda, to je inherentní problém měnové unie. Ekonomiky na jihu a na severu jsou odlišné a vždy budou. Ale toho se z podstaty věci nemůžete zbavit. Takže nevím, co s tím.

* Prezident Evropské centrální banky Trichet řekl 21. června europoslancům: „Jádrem širšího makroekonomického monitoringu by mělo být řízení mezd a nákladů, aby si ekonomiky v konkurenčním prostředí udržely zdravou pozici.“ Jak by takové celoevropské řízení mezd a nákladů mohlo vypadat?

To je naprosto nemožné. To je mi líto, Tricheta mám rád, ale řekl naprostý nesmysl. Francouze je těžké pochopit. Pořád chtějí ten jejich gouvernement économique, ekonomickou vládu, ale nevím, co tím myslí. Máme Eurogroup a Pakt stability. Co chtějí víc? Ale když někdo navrhl, aby se rozpočty posílaly do Ecofinu dřív, než by se poslaly do parlamentu v Paříži, tak to odmítali.

* Možná, že vlivem posledního vývoje změnili názory?

Bojím se toho, že gouvernement économique v očích Francouzů znamená, že všichni musíme být jako Francouzi. A já nechci, aby moje země měla francouzskou nezaměstnanost. Ve Francii mají odbory speciální režim, strojvůdce TGV, který pracuje 24 hodin týdně, má 75 tisíc eur ročně a jde do penze po padesáti atd. I když musím říci, že s tím Sarkozy něco dělá.

* Finanční pomoc Řecku vzbuzuje u některých lidí protiřecké nálady. Nehrozí toto v budoucnosti víc?

Řekové nikdy neměli být vpuštěni do eurozóny. Proč byli přijati? Protože lidi spali. Nejsou dost tvrdí, kývnou na všechno. Tak jako evropští ministři zahraničí – pojímají svou práci jako umění chovat se k lidem hezky. Doma říkají: Ukrajina členem EU? Nikdy! Pak jedou do Kyjeva, hodují a popíjejí a říkají, když Ukrajina splní kritéria, můžeme se o členství bavit. Ani když si Maroko řeklo o vstup do unie, tak jsme mu nedokázali říci, že není součástí Evropy.

* Takže Maroko je pořád kandidátem členství?

Ne, nějak jsme jim to vymluvili.

* Když se přijímalo Řecko do eurozóny, nenašel se nikdo, kdo by řekl, počkat, tohle bude mít vážné následky?

Ne. Nevím o nikom. Byl jsem tehdy člen Komise. Měli jsme mezi sebou komisařku z Řecka, Annu Diamantopoulou, přece ji nemůžete urazit! Musíte se k ní chovat hezky, vždyť je to žena! Atraktivní žena, bývalá komunistka! V Komisi musíte vycítit, co je přijatelný způsob uvažování a vyjadřování, a co není. Styl udává předseda Komise, a toho zajímala jediná věc: jeho kariéra v italské politice (po skončení mandátu se také stal italským premiérem – pozn. red.). A taky mezinárodní vztahy. Když se vrátil do Itálie, pozval na návštěvu Kaddáfího. Ekonomika ho nezajímala. Nechal mě dělat, co jsem chtěl, a musím říci, že když si mu premiéři a ministři na mne stěžovali, tak za mnou stál. Ale nebyl dobrý předseda. A jeho předchůdce Santer taky ne. A ten současný není o moc lepší.

* Každý vzpomíná na to, jaký pašák byl Jacques Delors.

Byl moc socialistický. Nesdílím všeobecný obdiv k Jacquesu Delorsovi. Evropská unie je liberální podnik.

* S tím ale všichni nesouhlasí.

Znáte rozdíl mezi negativní a pozitivní integrací? Negativní integrace spočívá v odstraňování hranic a překážek. Pozitivní integrace spočívá v nákladných akcích, jako je společná zemědělská politika a regionální politika. Mají snižovat rozdíly mezi chudými a bohatými oblastmi. Ale nemá to výsledky. Čekali byste, že se to tedy zruší, ale to se nestane.

* Již na počátku 21. století jste varoval před krizí legitimity evropského projektu. Co se od té doby změnilo?

Nizozemsko bylo vždy velmi proevropské, a přesto hlasovaly v referendu o euroústavě dvě třetiny proti. Proč? Protože lidi v Bruselu toho dělají moc. Protože to stojí moc peněz. A kvůli měnové unii. Evropský projekt je ve špatné situaci. Chtělo by to nějak začít znovu, ale to nejde. Komise přichází s úplně idiotskými návrhy. Poslední velký nápad, zatím jen ve stadiu návrhu, je, že v oblasti ochrany spotřebitele by se výsledek tržního procesu neměl akceptovat, ale mělo by se testovat, jestli jsou s ním spotřebitelé spokojení. A když nejsou, měla by se do toho Komise vložit. Který idiot to vymyslel? Když má Toyota problém s nějakým autem, Komise to má řešit? Je to směšné. Nemají ponětí, jak tržní procesy fungují. A to všechno kvůli tomu, že komisařů je moc a ti, co nemají co dělat, začnou vymýšlet zbytečné věci. Takže bychom měli snížit jejich počet. K řízení unie jich úplně stačí dvanáct.

* Ale je těžké uvěřit, že komisař, který přijde do Bruselu, svou národnost odloží v šatně.

Samozřejmě že ne.

* Takže se asi nedivíte, že malým národům se nezamlouvá myšlenka, že by neměly svého komisaře.

Umím to pochopit.

* Někdy narážíme na to, že komisaři reprezentují úplně jinou zkušenost, než je ta naše. Například jsem ani netušil, že paní Diamantopoulou je bývalá komunistka. To se v západoevropském tisku nepřipomíná.

Nevím, já jsem nikdy neměl problém to připomínat. V Řecku bylo být komunistou módní, ozvláštňovalo to váš profil. A stejně tak bylo módní se pak s komunismem rozejít.

* Letos jste napsal článek společně s bývalým německým prezidentem Romanem Herzogem a Lüderem Gurkenem, kde píšete: „Národní vlády si už konečně musí zvyknout říkat kategorické ne politickým kšeftům a účelovým aliancím v Radě ministrů, pokud navrhovaná legislativa odporuje principu subsidiarity nebo přesahuje působnost unie.“ Proč je podle vás tak těžké říkat v Evropě ne?

Protože lidi neradi říkají ne. Chtějí být milí. A národní parlamenty, které mají možnost, když se dohodnou, unijní legislativu zastavit, jsou dezorganizované.

* Nejde taky o to, že být milý znamená chtít vždy víc Evropy?

Přesně. EU je instituce, kde se mají všichni cítit dobře. Měla by to být instituce se zuby, vždy soustředěná na své základní úkoly. Což je odstraňování překážek mezistátnímu obchodu, řešení společných problémů a využívání výhod z rozsahu. Dvakrát jsme v Prodiho Komisi diskutovali o našich hlavních úkolech. A v obou případech s tím výsledkem, že 99,5 procenta všeho, co děláme, jsou hlavní úkoly, což je nesmysl. A důvod je, že lidé chtějí být na sebe milí. Když vám řeknu, že to, co vy děláte, není zásadní úkol, není to ode mne hezké. Takže to dopadne tak, že ruka ruku myje, a všechno zůstane při starém.

* Proč si myslíte, že by se Turecko nemělo stát členem EU?

Protože pak bude třeba přijmout za člena i Ukrajinu, která je evropštější než Turecko a Polsko je jejím silným zastáncem. Ukrajina má skoro 50 milionů lidí, Turecko 70 milionů lidí a bude mít víc, takže by to znamenalo přijmout až 140 milionů lidí. To nejde. Byl by to konec Evropské unie. A Ukrajina by nevstoupila sama, byla by přijata spolu s Běloruskem, Moldávií i s kavkazskými zeměmi. Státy bývalé Jugoslávie už přijmout musíme. Takže unie by měla 40 členů. Co by se z ní stalo? Zdegenerovala by v pouhý společný trh? Myslím, že by z ní nezůstalo ani to.

* Protože by byla tak veliká, nebo protože úroveň rozvoje jednotlivých zemí by byla tak odlišná?

Obojí, ale hlavně kvůli velikosti. Turecko je v přípravě na členství pokročilejší než Ukrajina. Je fakticky připravenější než Rumunsko nebo Bulharsko. Mám pro Turecko velké pochopení, ale nemůžeme je mít v unii. A lidé to nechtějí vidět. Říkají, že když je nepřijmeme, stane se z něho blízkovýchodní, islamistická země. To je nonsens.

* Neposunuje se tím směrem Turecko už teď?

Ano, to zaprvé. Zadruhé, je mimo naše možnosti to ovlivnit, stejně jako nemáme vliv na občanskou válku v Alžírsku. Co k tomu říci? Lidi jsou naivní a neznají svět.

* A tyto otázky nikdo nevznášel v době, kdy se rozhodovalo o přiznání statusu kandidátské země Turecku?

Ne, ne. Diskuse k tomu na summitu v Helsinkách v prosinci 1999 trvala dvě minuty. A pak jsme poslali Güntera Verheugena a Javiera Solanu do Ankary, aby jim to sdělili – ani jsme nechtěli, aby přijeli oni za námi. Existuje slavný výrok velkého švédského státníka, kancléře Oxenstierny, který řekl svému synovi, budoucímu králi: An nescis, mi fili, quantilla prudentia mundus regatur? Cožpak nevíš, synu, s jak málem moudrosti se vládne světu? Takže nikdo se na nic neptal. Lidé myslí na to, co bude příští krok, ale ne už ten další.

* Cožpak na to Evropané už v roce 1999 neměli silné názory?

Určitě ve Francii, kde žije hodně Arménů, určitě v Německu, určitě v Rakousku, v Nizozemsku. Ale obyčejní lidé v tom nefigurují, s nimi se nepočítá.

* Už tehdy byly v Evropě muslimské menšiny, které se na to mohly dívat ze svého hlediska. Myslíte, že už ovlivňují zahraniční politiku svých zemí?

Myslím, že už je tomu tak ve Francii, přestože to Francouzi popírají. V Nizozemsku ještě ne. Ale muslimských aktivistů je mnoho a jsou houževnatí a agresivní.

Frits Bolkestein Holanďan Frits Bolkestein (77) byl komisařem pro vnitřní trh v Evropské komisi vedené Romanem Prodim (1999–2004). V Nizozemsku byl v 80. a 90. letech mj. ministrem obrany a mezinárodního obchodu za liberální stranu VVD. V Evropské komisi bylo jeho jméno nejvíce spojováno se směrnicí o liberalizace služeb, za niž si od francouzských odborářů vysloužil přezdívku liberální hizballáh. Proslul také otevřeným vyjadřováním názoru, že Turecko by se nemělo stát členem unie, a upozorňováním na neudržitelnost evropské imigrační politiky.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)