Zaří 2010

Za konec tří generálů může česká Mata Hari

Jan Gazdík

MF DNES zjistila, že za nedávným náhlým odchodem tří vysoce postavených českých generálů z armády je špionážní aféra. Figuruje v ní ruský vyzvědač a jeho známá – mladá česká majorka, která generálům vedla kancelář a přes niž špion získával informace.

V letošní zprávě Vojenského zpravodajství se objevuje stručné sdělení. „Identifikovali a eliminovali jsme pronikání ruské vojenské rozvědky do vlivných velitelských struktur armády, jehož cílem bylo získávání citlivých informací z prostředí nejvyšších pater resortu obrany.“ Za větou se však skrývá největší špionážní aféra posledních let. A náhlé a rozsáhlé personální zemětřesení na nejvyšších důstojnických postech, jaké armáda dosud nezažila. MF DNES případ popsal důvěryhodný zdroj, který zná podrobnosti celé špionážní aféry.

V aféře figuruje vyzvědač v ruských službách Robert R., který působil jako psycholog v jedné české státní instituci. Dále mladá majorka, která se s ním přátelila a pracovala na armádním štábu v Olomouci. A tři vysoce postavení čeští generálové, kterým majorka v posledních letech postupně vedla jejich kancelář. Českou majorku – vystudovanou psycholožku – i její kontakty s ruským agentem sledovala kontrašpionáž nejméně pět let. Nakonec všechno prasklo. Agent utekl do Ruska, majorka v armádě skončila a kvůli jejímu napojení na cizího agenta museli na přelomu loňského a letošního roku z armády náhle odejít tři generálové: František Hrabal, Josef Sedlák a Josef Prokš.

Jak závažné informace se k ruskému špionovi dostaly, zatím nelze říci. Zcela jasné není ani to, zda žena pro agenta pracovala vědomě, či nevědomě. Generálové, pro které žena pracovala, nemuseli o jejích kontaktech s ruským vyzvědačem nic vědět. Přesto museli odejít z postu náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky (Hrabal), národního vojenského představitele při Vrchním velitelství NATO v Evropě (Sedlák) a prvního zástupce náčelníka generálního štábu (Prokš). Už jen podezření, že se stýkali s osobami, které mají něco společného s ruskými špiony, je pro výkon vysoké armádní funkce nepřijatelné. Oficiálně všichni tři muži uniformu vysvlékli na vlastní žádost. „Při odchodu jsem podepsal slib mlčenlivosti, takže se k náhlému propuštění nebudu detailně vyjadřovat,“ řekl MF DNES Sedlák. Zároveň se však netají tím, že pro něj byl nenadálý odchod z armády šokem. „Vůbec jsem s tím nepočítal. Pokud existovaly informace, že se někdo z mých spolupracovníků stýká se špionem, měla mi to rozvědka říci, aby mě ochránila. A ne že mě bude sledovat jako lumpa a vychutnávat si, jak se nám agent snaží přes třetí osobu vetřít do přízně anebo získat důležité informace,“ říká Sedlák, o němž se spekulovalo jako o nadcházejícím náčelníkovi generálního štábu. Mimo jiné i proto, že prezidentem vyznamenaný generál má bojové zkušenosti a také elitní vzdělání z britské Královské vojenské akademie.

Hrabal prý odešel na vlastní žádost, protože nesouhlasil s některými změnami v armádě a nemohl je ovlivnit. Prokš nezvedá telefon. Podle předsedy sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost Františka Bublana (ČSSD) se na přelomu roku v případu „něco významného muselo stát“, když české tajné služby přestaly jen sledovat agenta a jeho kontakty a vyvolaly personální otřes. Ruský agent uprchl do Moskvy, jeho českou spojku – krásnou důstojnici – vyhodili z armády. Stejně jako tři vlivné generály, s nimiž se stýkala. Jaké informace se Rusové pokoušejí v Česku získat? Majorka zapletená do špionáže je nedostupná. Momentálně je na krátkodobé cestě v zahraničí. Podle dostupných informací se před propuštěním z armády i ona hájila, že nevěděla, že se stýká s ruským špionem a slouží mu jako možný zdroj informací.

Případ kromě Vojenského zpravodajství zaznamenala ve své výroční zprávě i česká „civilní“ kontrarozvědka BIS. „Ruské zpravodajské služby navázaly na práci sovětských zpravodajských služeb. Příkladem může být skupina osob dlouhodobě pracujících pro ruskou zpravodajskou službu proti zájmům Česka,“ píše se ve zprávě.

Mluvčí BIS Jan Šubert ani Jan Pejšek z ministerstva obrany své zprávy více rozvádět nechtějí s tím, že tajné služby je z principu nikdy nekomentují. A prezidentův mluvčí Radim Ochvat včera řekl, že Hrad se k případu bývalého šéfa vojenské kanceláře prezidenta vyjádří až dnes.

Proč vlastně Rusové nasadili na českou generalitu špiony? Jaké mohli chtít informace? A má se snad Česko obávat Ruska i dvacet let po odchodu posledního vojáka okupační armády?

Například právě prezident Václav Klaus je na podobné dotazy víc než alergický. Striktně odmítá, jak říká, jakoukoliv démonizaci Ruska, které považuje za mimořádně perspektivního partnera. Do značné míry mu dává za pravdu i důstojník, jenž působil několik let v NATO na nejvyšších postech kontrašpionáže. Kvůli své bezpečnosti si však nepřeje zveřejnit jméno. „Příběh o české Matě Hari nepodceňuji, a dokonce ho považuji za téměř klasický. Ale obavy z ruské špionáže jsou dnes mnohonásobně nižší než v dobách studené války. Rusko se nepřipravuje někoho vojensky napadnout. A jeho důstojníci pracují v rámci partnerství mezi Aliancí a Ruskem na štábech NATO. Tam mají přístup i k tajným databázím,“ říká expert. Zároveň uznává, že Rusko se velmi aktivně zajímá o strategické zakázky, o nichž se snaží získat potřebné informace.

Takovou zakázkou může být podle znalce zpravodajských služeb Karla Pacnera i podíl na rozšíření Jaderné elektrárny Temelín. Hodnota dostavby spojená s opcí na výrobu dalších tří reaktorů (společnost ČEZ zvažuje připojit k zakázce rozšíření Dukovan a další investice na Slovensku či v Polsku) se odhaduje na 500 miliard korun. A to není ani pro Rusy málo. Za tuto středoevropskou zakázku století ostatně u Václava Klause lobboval i ruský prezident Dmitrij Medveděv při nedávné návštěvě Prahy.

„Česko je členem nejsilnější vojenské aliance světa, NATO. Je vyloučeno, aby bylo jako v roce 1968 vojensky napadeno. Mnohem efektivnější a také nebezpečnější je ale ovládnutí několika jeho velkých firem, přes které je už možné ovlivňovat politiku vlády,“ popisuje Pacner sofistikovanější postup.

Vojenské informace o Česku mohly podle expertů zajímat Rusy nanejvýše v době, kdy Američané zvažovali umístění radaru svého protiraketového systému v Brdech. A všechno ostatní vidí Rusové ze svých družic.

Nikdo z oslovených odborníků však nezpochybňuje – a dávají jim za pravdu i zprávy českých tajných služeb – že aktivita ruských špionů je v Česku stále patrnější. „Začalo to s nástupem bývalého ruského prezidenta Vladimira Putina. Ten prohlásil, že je nutné obnovit Rusko v jeho imperiálních hranicích a do sféry jeho vlivu opět navrátit státy někdejšího socialistického bloku,“ připomíná Pacner.

Nejnovější špionážní aféra, kvůli níž bylo z Česka vypovězeno sedm ruských zpravodajců s diplomatickým krytím, nasvědčuje, že kromě moderních metod špionáže s pomocí satelitů se stále hodí i staré osvědčené způsoby.

(MFDNES)