Zaří 2010

Josef Němec

Ondřej Horák

Magdaléna Pokorná ve své knize o Josefu Němcovi píše: "Víme, že dosavadní badatelé kladli někdy ve svých pracích až jednostranně důraz na to, co oba manžele oddělovalo, čím se lišili. Já se spíše ptám na to, co oba manžele spojovalo a jak se jejich vztah vyvíjel." Proto se autorka rozhodla napsat knihu o "neobyčejném muži neobyčejné ženy", jak zní podtitul knihy o manželovi Boženy Němcové.

Kniha tak dokládá dvě velmi časté současné tendence. Zaprvé je to relativizace dosud tradované verze - ať už skutečnosti blízké, či vzdálené. Zadruhé pak počiny jako kniha Josef Němec odrážejí snahu po úplnosti. Těmito tendencemi je jednak nabourán atraktivní příběh - talentovaná spisovatelka měla mrzoutského muže, který ji ponechal s dětmi samotnou a v bídě - a jednak mohou taktéž naznačovat, že žijeme v určitém bezčasí, když máme pokdy se obšírně zabývat i jen tím, kdo byl pouze manželem slavné spisovatelky. Pokud však jsme schopni tento přístup přijmout, příběh Josefa Němce se stane v mnoha směrech pozoruhodnou četbou.

Především je totiž kniha Magdalény Pokorné příběhem jednoho rakouského úředníka. Josef Němec (1805 - 1879) tak za svůj život vystřídal řadu služebních míst, a to nejen v Čechách, ale rovněž úřadoval u finanční stráže v uherských Balašových Ďarmotech či ve Villachu. Za tím stál nejen důmyslný systém zajišťující střídání míst proto, aby nedocházelo k nadměrnému propojení úředníků s místním obyvatelstvem, ale také skutečnost, že se Josef Němec angažoval v politických a národnostních otázkách - a že byl manželem Boženy Němcové.

Je to o to smutnější, že Josef Němec v plnění pracovních povinností vykazoval až "prušáckou" důkladnost. Přesto byl neustále přeřazován, bylo proti němu vedeno nejedno řízení, byl mu snižován plat a v neposlední řadě byl šikanován policií. I proto jeho rodina téměř pořád žila v bídě. A navíc, většinu času od ní byl Josef Němec odloučen - což na druhou stranu ale bylo pro "soužití" s Boženou Němcovou přínosnější než pobývání v jednom bytě. Manželé si totiž vždy brzy zevšedněli a docházelo i k těžkým nepohodám - a skutečným rozchodům.

Nicméně Josef a Božena Němcovi si přesto byli názorově i citově blízcí. Josef Němec třeba o Vánocích 1856 z Celovce do Prahy píše: "Kdybych byl vám mohl alespoň na tu večeři poslat, abyste byli nemuseli čekat na milost jiných. To je ta věc, která mě nejvíc rmoutí, že se s krejcarem ani hnout nemohu. Bohu díky, že ještě ty tolik síly máš a sneseš to, já sám tě obdivuju."

Josef Němec byl vzdělaným člověkem, který bojoval za "českou otázku". A bojoval i tím, že psal do novin. V tomto směru tak realita opět jednou předčila fantazii. Pokud si totiž u Cimrmanů ve hře Dobytí severního pólu dělají legraci z toho, že velký český vlastenec se jmenuje Němec, u Josefa Němce tento paradox zcela platil.

Magdaléna Pokorná často čerpá z dochované korespondence, které se účastnili nejen manželé Němcovi, ale i jejich děti. I na zdlouhavosti této komunikace se ukazuje, k jakým technickým posunům od té doby došlo. A také lze zahlédnout, jak se naše komunikace zploštila - a že náš spěch vyznívá v porovnání se životem v devatenáctém století minimálně velmi rozpačitě. Nicméně pokud se říkává, že se dnešní vztahy odehrávají často především prostřednictvím SMS a e-mailů, rodina Němcova bývala pospolu také nejčastěji prostřednictvím dopisů.

V tom je ostatně rovněž velký přínos této knihy - Magdaléna Pokorná dokázala skrze popis života Josefa Němce zachytit atmosféru devatenáctého století. Jedním z historických trendů je nyní také zájem o takzvané malé dějiny, mapující životy obyčejných lidí. Může se zdát, že kniha o Josefu Němcovi je jednou z nich. Ale kdyby nebyl "neobyčejným mužem neobyčejné ženy", autorka by o něm asi nepsala. A my bychom tak o Josefu Němcovi také nečetli.

Magdaléna Pokorná: Josef Němec. Academia, Praha 2010. 330 stran. 330 korun

(www.ihned.cz)