Zaří 2010

Wiesbadenská úmluva mezi Českým národním výborem a Pracovním společenstvím k ochraně sudetoněmeckých zájmů

Franz Chocholatý-Gröger

Generál Lev Prchala založil v roce 1940, spolu s novinářem Petrem Prídavkem, Československý národní výbor jako formu opozice vůči československému odboji vedenému čs. londýnskou vládou a prezidentem dr. E. Benešem. (1) Pozdější Českou národní jednotu Prchala koncem roku 1944 přebudoval na Český národní výbor. Po únorovém puči v ČSR vznikla v březnu 1948 Česká národní skupina pro Západní Německo. V únoru 1949 byla založena Rada svobodného Československa (RSČ), která se stává představitelkou Čechů a Slováků v exilu. Předsedou předsednictva se stal dr. Petr Zenkl, místopředsedou dr. Jozef Lettrich. Dalšími členy předsednictva byl Václav Majer, dr. Adolf Procházka, dr. Josef Černý, dr. Jozef Dieška, dr. Štefan Osuský, Ferdinand Peroutka, dr. Juraj Slávik.

Český národní výbor byl jedinou „českou“ skupinou mající styky se sudetskými Němci a která byla ochotna jednat s nimi o budoucím vzájemném vypořádání se ve svobodné Evropě. V srpnu před šedesáti léty generál Prchala a Vladimír Pekelský za Český národní výbor v Londýně uzavřeli smlouvu s Pracovním kruhem na ochranu sudetoněmeckých zájmů (Arbeitsgemeinschaft zur Wahrung sudetendeutscher Interessen), zastoupeným dr. Rudolfem Lochmanem von Auen, Richardem Reitznerem a Hansem Schützem. Úmluva byla ratifikována Pracovním společenstvím k ochraně sudetoněmeckých zájmů v Mnichově dne 4. srpna 1950 a Českým národním výborem v Londýně dne 5. srpna 1950. (2)

ÚMLUVA

ujednaná mezi generálem Prchalou za Český národní výbor v Londýně a Pracovním společenstvím na ochranu sudetoněmeckých zájmů, zastoupenou dr. Lodgmanem, Reitznerem a Schützem.

1. Obě smluvní strany vycházejí z demokratického světového názoru a odmítají jakýkoli totalitní systém. Obě strany považují demokratickou úpravu poměru v česko-moravsko-slezském prostoru za součást boje o sjednocenou Evropu. Podle jejich přesvědčení může býti dosaženo tohoto cíle jen tehdy, spojí-li se tyto národy dobrovolně a svobodně rozhodnou o svém právu na sebeurčení.

2. Obě strany uznávají zásadu, že v emigraci není nikdo oprávněn zavazovati svůj národ. Jen národ sám je pánem svého osudu a má míti možnost svobodně se rozhodnout, kterou cestou se chce dát. Jen lid rozhodne s konečnou platností.

3. Obě strany považují návrat sudetoněmeckých vyhnanců do jejich domoviny za spravedlivý a tudíž samozřejmý. Jsou si vědomy toho, že k tomuto návratu muže dojíti teprve tehdy, až také český národ bude osvobozen. Proto učiní vše, aby jeho osvobození bylo uskutečněno.

4. Obě strany odmítají uznati vzájemně kolektivní vinu a v důsledku toho zavrhují myšlenku na pomstu, naproti tomu však požadují náhradu za škody, jež utrpěl jak český, tak sudetoněmecký lid, stejně jako žádají potrestání duchovních původců spáchaných zločinu i jejich výkonných orgánů. Obě strany považují toto opatření za nezbytné, protože události posledních desetiletí by znemožnily přátelské soužití obou národů, pokud žije dnešní generace, v níž jsou pachatelé i oběti těchto zločinu na majetku i na životě. Ani při nejlepší vůli by nemohla vymizeti vzpomínka na tyto události z paměti obou stran, pokud nebude u obou národů odloučena ona část, jež je zatížena těmito zločiny. Potrestání těchto zločinů patří - podle názoru obou stran - vždy vlastnímu národu, poněvadž to nebyly zločiny jen na druhém národě, nýbrž i na národu vlastním, jimiž byla těžce poškozena pověst a vážnost každého z těchto národu v očích slušných lidí.

5. Obě strany jsou zajedno, že o konečném státně-politickém uspořádání rozhodnou oba národy ve smyslu ustanovení bodu 2, a to jakmile bude osvobozen český národ a jakmile se vrátí sudetští Němci do svých domovů. Aby mohly býti vytvořeny předpoklady nového soužití obou národů, které v průběhu tisíciletí žily v nejužším svazku a také v něm v budoucnu žíti budou, dohodly se obě strany, že k tomuto účelu ustaví Federální výbor. Obě strany budou v tomto výboru zastoupeny rovným dílem.

6. Tento návrh podléhá ratifikaci jak ze strany Českého národního výboru v Londýně, tak Pracovního společenství k ochraně sudetoněmeckých zájmu v Mnichově. Text tohoto návrhu - až do té doby přísně důvěrný - bude zveřejněn po ratifikaci.

7. Tato dohoda je sepsána v jazyce českém a německém. Oba čistopisy budou podepsány jak presidiem Pracovního společenstvím k ochraně sudetoněmeckých zájmů v Mnichově, tak generálem Prchalou v zastoupení Českého národního výboru v Londýně. Oba texty jsou autentické.

München-London, pátek 4. srpna 1950

Za Pracovní společenství k ochraně sudetoněmeckých zájmů

Presidium:

Lodgman, Reitzner, Schütz

Za Český národní výbor

Prchala, Pekelský

Proti této úmluvě se negativně vyslovila Rada svobodného Československa (RSČ). (3) Ze strany sudetských Němců dochází k pokusu k jednáním o otázce jejich osudů ve svobodné Evropě. Dne 20. dubna 1953 pověřenec předsedy Sudetoněmeckého landsmannschaftu dr. Rudolfa Lodgmana jménem Simon navštívil Peroutku v New Yorku. Podle vlastnoručního Peroutkova zápisu bylo důvodem návštěvy najít nového českého partnera pro jejich politický program, neboť generál Prchala údajně neměl žádnou váhu. Dva roky nato se Peroutka za přítomnosti hraběte Jindřicha Kolowrata-Krakovského setkal s Paulem Fialou, reprezentantem dr. Lodgmana v Americe. Účelem Fialovy návštěvy bylo přání zahájit jednání mezi Čechy a Němci. Na Peroutkovu otázku Fiala řekl, že sudetoněmecký program je vytvořit „federativní stát Čechů a Němců“, přičemž by se střídali čeští a němečtí prezidenti. Dr. Lodgman podle něj stále čeká na vyjednávání s Čechy. Zatím jednají s dr. Josefem Černým, který souhlasí s programem federace a přejí si uzavřít formální dohodu s Radou svobodného Československa. (4)

Další jednání se však již neuskutečnila. Jak pro československou emigraci, tak pro domácí československé politiky otázka sudetských Němců byla vyřešena jejich vyhnáním. Na těchto pozicích česká politika zůstává dodnes.

Poznámky:

(1) Matoušek Jan, Lev Prchala http://www.narmyslenka.cz/knihy/osobnosti1.pdf

Peter Prídavok (* 27. 11. 1902, Stankovany - † 15.2. 1966, Londýn). Pseudonym: Cyril; Orion; Peter Prešovský emigroval v roce 1939 do Jugoslávie, pak do Francie. Zakladatel a tajemník Slovenské národní rady. V emigraci jako reprezentant katolíků byl pro ČSR při zachování autonomie Slovenska. Kriticky se stavěl k Benešové koncepci ČSR. V Anglii se rozešel s čs. zahraničním odbojem, nějaký čas internovaný na základě trestních oznámení podaných Edvardem Benešem. Po válce se nevrátil do ČSR a v letech 1948-1952 byl tajemníkem tzv. SNR v zahraničí. Pak vedoucí slovenského vysílání BBC.

(2) Grulich Rudolf Prof. Dr., Deutsche Heimatvertriebene: 60 Jahre Charta und Wiesbadener Abkommen, http://www.kirche-in-not.de/aktuelle-meldungen/2010/08-02-deutsche-heimatvertriebene-60-jahre-charta-und-wiesbadener-abkommen

Skalský J. . K Wiesbadenské dohodě, 2010-07-07. http://www.ceskenarodnilisty.cz, http://www.zvedavec.org/zdroje_32.htm?PHPSESSID=o3ooa5lbivrl94ksljufotqdd1

(3) Čelovský Bořivoj, Politici bez moci, Tilia, Šenov u Ostravy, r. 2000, str. 95-96, 113-114

(4) Čelovský Bořivoj, Politici bez moci, Tilia, Šenov u Ostravy, r. 2000, str. 95-96, 120-122

Skalský J.. K Wiesbadenské dohodě, 2010-07-07 . http://www.ceskenarodnilisty.cz, http://www.zvedavec.org/zdroje_32.htm?PHPSESSID=o3ooa5lbivrl94ksljufotqdd1

Literatura:

Čelovský Bořivoj, Politici bez moci, Tilia, Šenov u Ostravy, 2000 ISBN 80-86101-33-9.

Grulich Rudolf Prof. Dr., Deutsche Heimatvertriebene: 60 Jahre Charta und Wiesbadener Abkommen, http://www.kirche-in-not.de/aktuelle-meldungen/2010/08-02-deutsche-heimatvertriebene-60-jahre-charta-und-wiesbadener-abkommen

Grulich Tomáš PhDr. Nástup KSČ k moci, Přednáška T. Grulicha v Modřanském biografu "Nástup KSČ k moci v roce 1948", http://www.odspraha12.cz/index.php?sel=menu&cntID=24&menuID=25

Chyský Václav: Exil jako důsledek totalitarismu, http://www.cs-magazin.com/2003-03/view.php?article=articles/cs030308.htm

Matoušek Jan, Lev Prchala http://www.narmyslenka.cz/knihy/osobnosti1.pdf

Posselt Bernd, Sudetoněmectví jako „budoucí celosvětový problém“, http://www.blisty.cz/2010/7/9/art53372.html

Skalský J. K Wiesbadenské dohodě,2010-07-07 http://www.ceskenarodnilisty.cz, http://www.zvedavec.org/zdroje_32.htm?PHPSESSID=o3ooa5lbivrl94ksljufotqdd1