Zaří 2010

Vítaný dopad jedné novinky

Otto Ulč

Naši dobu postihují války asymetrické, střety důkladně se lišících protivníků: moderní armáda versus houfy nezřetelných, s domorodým obyvatelstvem snadno splynoucích povstalců. Třeba ještě negramotové, ale s umem na vozovkách zahrabávat třaskaviny - tzv. IED (Improvised Explosive Devices). Ty signálem z mobilních telefonů, i třeba z automatického otevírání garáží, z bezpečné vzdálenosti elektronicky explodovat a tak víc zabíjet, než by se jim podařilo na regulérním, zřídkakdy existujícím bojišti. Obrovská výhoda anonymity, již je obtížné až nemožné zdolávat v uniformách, zřetelným to cílem anonymních střelců.

Poslední dobou se ale úspěšně začíná prosazovat novota, s níž si zkázonosní anonymové dosud nedovedou poradit. Téměř před rokem jsem se zmínil o znamenitém vynálezu s písmeny UAV (Unmanned Aerial Vehicle) - letadla bez pilota, z často velmi značné dálky řízeného k určenému cíli. Běžně je známo jako DRONE, což čeština překládá jako trubec, lenoch, příživník, parazit. První takové výtvory, s názvem Predator (dravec), se zrodily v roce 1994, se schopností udržet se ve vzduchu 40 hodin a přečíst poznávací značku vozidel z výše dvou mil čili víc než tří kilometrů.

Jejich modernější verze s jménem Reaper (žnec, žnečka, zdroj, uskutečňovatel sklizně – něco v tomto smyslu) je vybavena bombami o váze 500 liber a laserem řízenými raketami.

A tohle vše, k použití v Afghánistánu, Pákistánu či kdekoliv jinde, má na starost personál na letecké bázi (Creech Airforce Base) v daleké Nevadě, blízko neřestné metropole Las Vegas. Sedí, sledují monitor, dotýkají se knoflíků, dirigují zamýšlené akce. Příkaz z Nevady na příslušné místo kamkoliv na světě dorazí za 1,2 vteřiny.

Za cenu jedné stíhačky F-22 (180 milionů dolarů v roce 2001) se dalo pořídit šedesát těch odosobněných trubců. Ušetří se tak plno peněz a použitím UAV se neriskují životy ve vlastních řadách, což vyvolává další variantu mravního rozhořčení o zbabělosti takových ničitelů z bezpečné dálky. Dotyční a třeba i dotčení mohou ovšem posloužit se snadno pochopitelnou odpovědí o výhodě docílit zamýšlený výsledek bez ohrožení vlastního života.

Zatracováni jsou na různých adresách – prokurátory Mezinárodní. trestního soudu, protiamericky nabroušenými soudci v Evropě, zejména ve Španělsku, ovšem i mezi oficiály OSN - ti všichni protestují proti používání UAV jako extrajudicial killing, že ten personál u kompjůtrů v Nevadě jsou de facto sprostí vrahouni.

Ano, po 11. září 2001 se ledacos změnilo, mnohé zábrany pominuly, k prvnímu zásahu UAV došlo v Jemenu, kde střela rozmetala posádku šesti členů al-Kájdy s místním komandantem. Týdeník Time přinesl (1. 6. 2009) zprávu, že 9 z 20 tzv. high-value al-Kájdy cílů, významných kádrů, už nežije.

Případné reziduální výčitky nevadského personálu by mohl rozptylovat Ronald Arkin, vědec u Georgia Institute of Technology, School of Interactive Computing. Se svým týmem spolupracovníků vytvořil cosi s pojmenováním Ethical Architecture - značně komplikovaný software, jímž ony přístroje, ve vteřině dodávající pokyny k smrtelným zásahům, vybavit jakýmsi svědomím.

V londýnských The Times 3. prosince 2001, čili krátce po útoku na mrakodrapy v New Yorku a na Pentagon ve Washingtonu, významný publicista William Rees-Mogg varoval před opakováním vietnamského omylu - umírněnosti ve válce, pak neodlišitelné od pitomosti. (Moderation in war is imbecility.)

Zbavit se zábran – oné solicitousness – úzkostlivosti, přílišné ohleduplnosti, vyjádřené například spěchem Washingtonu ukončit bojové akce ještě před začátkem posvátného měsíce ramadánu, kdy muslimové musí hladovět až do západu slunce. Proč ale tolik ohledů? Což měli Arabové nějaké zábrany zaútočit na Izrael v den Yom Kippuru, největšího židovského svátku? Právník specialista v oboru lidských práv, s odkazem na nové směrnice Mezinárodního výboru červeného kříže, například vehementně obhajoval práva příslušníka al-Kájdy pokojně se zúčastnit svatebního veselí, nebýt rušen americkým UAV (The Weekly Standard, 8. 3. 2010). Dosud jsem se ale nedočetl o případných morálních námitkách proti dost populárnímu obyčeji al-Kájdy zajatce mučit, zabíjet, hlavy jim uřezávat.

Další, stále častěji vyřčenou námitku doprovází adjektivum collateral – o škodách vedlejších, souběžných, kdy k úhoně přicházejí nikoliv bojovníci, ale nezúčastnění civilisté. Tedy něco nevyhnutelného, jak v obrovské míře zažil svět za druhé světové války. Letecké bombardování Německa způsobilo mnohonásobně početnější ztráty na životech civilního obyvatelstva, než co postihlo Velkou Británii. Drážďany, ono inferno v únoru 1945, nám poslouží znamenitým příkladem.

V devadesátých letech, v době Clintonova prezidentování a již tehdy značně probíhající honby najít bin Ládina, se ve vzdáleném Waziristánu podařilo z velké výše zloducha zahlédnout. Přesto však k zásahu nedošlo, zhatil to záběr ze zahrady jeho tehdejšího bydla, s houpačkami a tedy i předpokladem, že v objektu budou nevinné děti. Proto Washington zásah vetoval.

George W. Bush, Clintonův nástupce v úřadě, vzdor své všeobecné pověsti mimořádného padoucha si příliš krvelačně nepočínal. Leckoho pak nepříjemně či příjemně překvapí některá rozhodnutí Bushova prezidentského nástupce Baraka Husseina Obamy, který se světu už opakovaně omlouval za všemožné americké prohřešky (groveller-in-chief neboli patolízal, tak ho charakterizovala Michelle Malkin, sympatická komentátorka filipínského původu). Ač různě obviňován (například slovy So you are for abortions but against killing terrorists), přitom on, častěji než Bush, dal souhlas k likvidaci prominentních teroristů – oněch high value targets. Na jeho příkaz byl v září 2009 v Somálsku významný terorista Saleh Ali Nabhan zásluhou americké helikoptéry vaporized (vypařen). Obránci lidských práv tuze zahořekovali z počínání idola tak jim blízkého (The Economist, 27. 2. 2010). Obama, laureát Nobelovy ceny míru, dokonce dal příkaz k dosud nerealizované likvidaci v USA narozeného občana, muslimského imáma jménem Anwar al-Awlaki, momentálně se skrývajícího někde v Jemenu.

Ve vietnamské válce značně se uplatňovaly helikoptéry. Teď v Afghánistánu významnou váhu mají tito UAV drones. V provozu je jich víc než pět tisíc a loňského roku 2009 nalétaly 800.000 hodin. Jejich nejnovější typy – Global Hawk - se pohybují nehlučně, ve dne v noci za jakkoliv nevlídného počasí, se schopností fotografovat, všemožné signály zaznamenávat z výše 18.000 metrů čili dvakrát tak vysoko, než je trasa běžné vzdušné dopravy. Nebezpečí jim nehrozí, rakety výš než do 3.000 metrů nezasáhnou.

V Afghánistánu a sousedním pákistánském Waziristánu, kam se přesunul Talibán a al-Kájda mimo dosah kontroly centrální vlády, americké UAV,nezřídka čtyři najednou, jako včely bzučící jim dvacet čtyři hodin létají nad oprávněně ustaranou hlavou. Což bojovníkům za zářnou islámskou budoucnost zobtížňuje život. Místní obyvatelstvo není, nemůže být nadšeno jejich přítomností, však se stávají hrozbou jejich domovům a vlastním životům, že něco třaskavého na ně z výše dopadne. Bojovníci mají potíže s noclehováním, nikdo jim nechce poskytovat přístřeší. Nezbývá, než aby kutali tunely a přespávali v nevlídných norách. Netroufají se dotknout telefonu, musí spoléhat na pěší posly. Nelze bez rizika vlézt do motorového vozidla a zbývá jen občasný, místními vesničany napěchovaný autobus. Mají potíže se získáváním dobrovolníků, posílit řídnoucí řady. Dobrovolníky automaticky podezírají, že jsou to špioni v žoldu amerických imperialistů. Takže v tomto druhu asymetrického válčení ona velká výhoda islamistů má i své nevýhody.

Všeho všudy víc než tři tucty států včetně Běloruska, Gruzínska, Kolumbie, Srí Lanky se již takto vyzbrojují. V této technologii po USA druhým nejzdatnějším státem je Izrael. V oboru aerial intelligence předčil i Rusko, do té míry, že Moskva si jejich UAV kupuje.