Zaří 2010

Povodně a genocida

Zdeněk Bárta

Při reflexi poválečného dění nejde už dnes ani tak o ty vyhnané, jde zejména o Čechy. Mají-li porozumět svým dějinám, tomu, co se dělo v padesátých letech i potom, až po léta devadesátá, nelze tak zásadní děj, jako bylo vyhnání českých Němců, ignorovat.

Vrátil jsem se z Frýdlantska, kde jsem se po povodních zúčastnil humanitární pomoci. Jsem udolaný nejen fyzicky, ale člověka pobyt v postižených obcích a kontakt s jejich obyvateli zasáhne i silně emočně vší tou zkázou a lidským trápením. Jsou to nesmírně vypjaté situace, když se setkáváte s lidmi, kterým voda vše vzala, kteří již podruhé v několika dnech odklízejí trosky po opakované ničivé vlně. Hned v prvních dnech mi jedna stará paní s pláčem dokola opakovala: To je Boží trest za to, že jsme to tady ukradli Němcům! To je Boží trest. Nevím, co se té paní honilo hlavou, jaké vzpomínky, jaký subjektivní prožitek – nechtěla víc říci. Objektivně je to samozřejmě nonsens – naprostá většina dnešních obyvatel nejen Frýdlantska, ale celých Sudet nejsou již oni „zlatokopové“, maximálně jejich potomci, kteří za činy svých rodičů nemohou, anebo to jsou lidé, kteří koupili své nemovitosti již od předchozích českých majitelů. Ale právě v takovýchto vypjatých situacích se možná těm několika pamětníkům vynořují otazníky nad ještě vypjatějšími událostmi před pětašedesáti lety.

Opakuji, je to nesmysl, že by velká voda byla Božím trestem. Ostatně nevěřím na Boží trest – rozumím Bibli tak, že Bůh je vždy odpouštějící, a pokud na nás přichází nějaká bolest či nějaký trest, přivoláváme si jej sami vlastní zlobou či hloupostí, nebo prostě máme smůlu a staneme se obětí nějaké živelné či jiné katastrofy. Ostatně příčinnou souvislost hříchu a Božího trestu odmítal již Ježíš.

Shodou okolností jsem po příjezdu z postižené oblasti viděl v České televizi, jak se odkrývá u nás zatím „neznámý“ hromadný hrob českých Němců, zavražděných v roce 1945 u Dobronína na Jihlavsku. Vůbec: v českých médiích, zejména ČT se konečně začíná prolamovat toto pětašedesát let staré tabu: genocida československých Němců. V pondělních Událostech a komentářích (16. 08. 2010 - pozn. red. CS-magazínu) Jakub Železný dokonce okamžitě reagoval na exhumaci těchto ostatků rozhovorem s Davidem Vondráčkem, který se problematikou poválečného vyhnání českých a moravských Němců dlouhodobě zabývá. A současně avizoval další pořad na dané téma – budou to Reportéři ČT v pondělí 23. 8.

Otevírání tohoto zapouzdřeného boláku naší historie vnímám s obrovskou úlevou. Větší část svého života žiji v Sudetech, kam jsem odešel z rodné Prahy. Za těch pětatřicet let mne nepřestaly dojímat všechny ty ruiny obydlí českých Němců – chaloupek i rozsáhlých statků – které dodnes žalují zbytky zdí a prolomenými střechami nesmyslnost vyhnání jejich bývalých majitelů. Dojímají mne čím dál víc i všechny ty zpustlé kostely a zbytky hřbitovů kolem nich.

Vlastně čím jsem starší, tím více si uvědomuji absurdní hrůznost všeho toho vyhánění a vraždění civilního obyvatelstva v Sudetech. Ve velkých městech – zejména v Praze, ale i v Brně, Liberci a dalších, kde je většina německého majetku využívána, to člověku tolik nepřijde. Ale na vsích a malých městech, kde dodnes bydlí zlomek počtu původních obyvatel a kde jsou dodnes ruiny domů a kde jsou ponechány ladem tisíce hektarů kdysi obdělávané půdy, je to vše zřejmější.

Jsem rád, že jsem se dožil alespoň počátku naší české sebereflexe poválečných dějů. Je úlevné slyšet, že masové vraždění se už nenazývá politováníhodnými událostmi, excesy, či dokonce spravedlivou odplatou lidového hněvu. Je úžasné, že se policista na kameru nebojí zvažovat možnost, že by všechny ty činy nemusely být promlčeny jako obyčejné vraždy, ale mohly být posuzovány jako nepromlčitelné zločiny proti lidskosti.

A nemylme se, nejde při reflexi těchto událostí už dnes ani tak o ty vyhnané, jde zejména o nás Čechy. Máme-li porozumět našim dějinám, tomu co se dělo v padesátých letech i potom, až po léta devadesátá, nelze prostě tak zásadní děj, jako bylo vyhnání českých Němců, ignorovat či potlačovat. Vždyť šlo o třetinu obyvatel země, Němců bylo víc než Slováků! Počty zabitých a umučených v „internačních“ – tak se jim říkalo – táborech budou zřejmě mnohem větší, než se u nás dosud oficiálně přiznávalo, svědčí o tom i právě odhalovaný masový hrob u Dobronína, o kterém naši historici oficiálně nevěděli – kolik takových se ještě objeví, až začneme naslouchat očitým svědkům těch vražd?

Mnozí, počínaje současným prezidentem, varují při různých příležitostech před „přepisováním dějin“. Myslí se tím, že by se měl zachovat dosavadní, po komunistické éře převzatý výklad, který genocidu českých Němců interpretuje jako politováníhodné události a předchozí válkou omluvitelné excesy. Mluvit o těchto věcech a klást si nad nimi otázky je pak interpretováno jako nepřiměřené sebemrskačství a služba ve falešném žoldu sudetského landsmannschaftu.

Pevně doufám, že tento výklad konečně opravdu začneme přepisovat!

(www.denikreferendum.cz)