Zaří 2010

Vzkazy ze sudetských hrobů

Jiří Leschtina

Dřevěný kříž, který tři dobronínští občané vztyčili nad otevřeným masovým hrobem sudetských Němců, zavražděných v květnu 1945 členy Revoluční gardy, není průlomem. Vždyť už bývalá starostka Teplic nad Metují prosadila obelisk, připomínající povraždění místních německých obyvatel. Průlomem ani není, že kriminalisté začali dobronínský zločin vyšetřovat. Vždyť vyšetřovatelé už odhalili české vrahy německých chlapců, zastřelených v Postoloprtech. Co však nové je, je zájem a nepředpojaté účastenství, s nímž průzkum hrobů sleduje část zejména mladé veřejnosti.

Samozřejmě, zase se ozvou nabádavé hlasy, abychom i tyhle lidské pozůstatky - usvědčující Čechy z hromadného mordování - vykládali v historických souvislostech. Abychom nekladli rovnítko "mezi vskutku ojedinělé excesy a masové zločiny nacistického režimu", jak požadoval hejtman moravskoslezského kraje Jaroslav Palas, rozzuřený uvedením dokumentu Zabíjení po Česku v ČT.

Je načase poslat tyhle strážce dějinných proporcí do háje. Vždyť o hrůzách nacismu byly napsány stovky knih, víme o nich všechno. Což se nedá říct o vraždění sudetských Němců českými lidmi, jejichž odhalování vnímáme jako něco nepatřičného. Jako drzou provokaci, jak napsal rozhicovaný Palas.

Řekni, kde ty mrtví jsou...

Není ale především provokací vůči modernímu světu 21. století, že po pětašedesáti letech odkrýváme v srdci Evropy masové hroby německých sedláků? Že se začínáme ptát, kam ty tisíce a možná i desetitisíce zabitých německých civilistů zmizely? Že vyšetřujeme vraždy, jejichž pachatelé jsou s největší pravděpodobností dávno mrtvi? Kriminalista, který se s vervou pustil do odhalování dobronínského masakru, si není jist, jestli tenhle zločin vyšetřovat jako promlčenou vraždu, nebo nepromlčitelnou genocidu. Jako genocidu těžko. Tehdejší trestní řád takový zločin neznal.

Ale otevírání hrobů a pátrání po vrazích je důležité především proto, aby otevřelo oči novým generacím. Aby mladí lidé, které nepronásledují erynie minulosti, vstřebali temnou historii svého kraje. Aby pochopili, že její součástí je i likvidace tří a půl milionového národa.

Skon Milana Paumera oživil diskusi, jestli bratři Mašínové jsou vrazi, když v boji proti vládnoucímu totalitnímu režimu zabili dva příslušníky SNB, pokladníka a čtyři východoněmecké policisty. Je načase mluvit o tom, za koho považujeme naše vojáky, policisty a členy paravojenských komand, kteří hromadně zabíjeli ženy, starce, děti a nemluvňata z národa, který prohrál válku a byl na kolenou.

Praporečníci odplaty a utrpení

Generace nových politiků, která přichází, by měla zrušit zákon, že se prezident Edvard Beneš zasloužil o stát. Vždyť především jeho neuvěřitelný výrok, že je nutné sudetské Němce "vylikvidovat", byl úředním posvěcením pogromů. Jak napsal Ján Mlynárik, byl to vzkaz "praporečníka msty, odplaty a utrpení."

Jenže nový český premiér hýřil na včerejším (19. 08. 2010 - pozn.red. CS-magazínu) setkání s německou kancléřkou frázemi, že "se musíme dívat do budoucnosti". Hodně nevkusné divadlo za situace, kdy o pár set kilometrů dál právě vyzvedávali archeologové těla obětí etnických vražd, spáchaných našimi lidmi. Tisíckrát může premiér Nečas - stejně jako všichni jeho předchůdci - vzývat nedotknutelnost Benešových dekretů. Před hrůzou otevřených hrobů, v nichž bylo kromě mrtvol zakopáno i naše černé svědomí, nikdo z nás neunikne.

(www.ihned.cz)