Zaří 2010

Mesiášova kometa pohasíná

Otto Ulč

Rozpočtový schodek USA povážlivě roste, již dosahuje bilionu dolarů. A při té příležitosti rovněž zmohutnila nezaměstnanost. Obama, místo aby v Bílém domě zápolil s notnými problémy země, spoustu času tráví nikoliv jako prezident, ale jako vůdčí partajní řečník v probíhající již volební kampani, jejíž výsledek se dozvíme po prvním úterku letošního listopadu.

Nejposlednější jeho dvě témata: Že republikánská opozice je stranou naprosto negativní, netvůrčí – jejím jediným slovem je NO. Obama nepokládá za nutné zmínit se o řadě návrhů, jako například tzv. tort reform, konečně něco udělat s nehoráznostmi frivolních soudních žalob o obrovské množství peněz, jež inkasují zejména advokáti – mecenášové Obamovy politické strany, potřebné reformy úspěšně sabotující. Změna by znamenala konec oné defensive medicine, lékaři by přestali považovat své pacienty za potenciální žalobce, ušetřily by se miliardy dolarů na výlohách ve zdravotnictví. Druhým Obamovým tématem je opakované zdůrazňování, že Republikáni chtějí zničit systém sociálního zabezpečení (Social Security), což ovšem pravda není. Bývalý prezident George W. Bush navrhl zavedení příležitosti – ne povinnosti - část těchto požitků investovat, což však tlakem kongresmanů včetně těch republikánských se vůbec nedostalo na program k projednávání. Nicméně lež je opakována, za dost realistického předpokladu, že se jí bude na veřejnosti dobře dařit.

A právě dnes (17. srpna 2010) prezident bude řečnit a fondy do stranické pokladny získávat v Kalifornii, mezi hollywoodským celebritami. Na velkém fund-raising večeru, s předsedajícím hostitelským duem – režisér Spielberg a diva Streisandová – pocta za příležitost přítomnosti v tak noblesním prostředí přijde na třicet tisíc dolarů pro dva.

Kromě hrůzně rostoucích státních dluhů a sveřepě nepolevující nezaměstnanosti, prezident přespříliš energie věnoval prosazení reformy zdravotnictví ke škodě řešení imigračního bolehlavu. Poněvadž federální mašinérie váhala, nejednala, tuze postižený stát Arizona se rozhodl jednat. Guvernérka státu podepsala zákon, zakazující poskytnout přístřeší ilegálně přítomným cizincům a současně opravňující policii, aby v případech „rozumného podezření“ požadovala předložení důkazu totožnosti.

Taková iniciativa ale vyvolala uragány protestů, na nichž se značně podíleli početně stále mohutnící, španělsky komunikující Hispanics, převážně podpůrci Obamovy Demokratické strany. Tudíž nepřekvapilo, když Obama si pospíšil odmítnout arizonský zákon ještě dřív, než ho guvernérka stačila podepsat a on měl příležitost si ho přečíst. Leč vzdor přívalu kampaně převážně liberálních mediálních zdrojů veřejnost v poměru dvou ku jedné podporuje arizonské opatření.

Před dvěma dny (15. srpna) jsem e-mailem obdržel tuto srovnávací tabulku: ilegální překročení hranice v Afghánistánu se trestá zastřelením, v Saúdské Arábii uvězněním, v Severní Koreji na dvanáct roků, podobně tak ve Venezuele a na Kubě, ještě na delší dobu v Íránu, a v Číně se pak o dotyčném už nikdy neuslyší. V Mexiku zatčený vetřelec dostane pokutu ve výši 300 dolarů, s následnou deportací.

V USA ilegál dostane zaměstnání, řidičský průkaz a též průkaz sociálního zabezpečení, stravenky (food stamps), podporu na ubytování (subsidized rent) nebo půjčku ke koupi nemovitosti (a loan to buy a house), zdarma školní výchovu, jakož i lékařskou péči. Navíc bude mít k dispozici všemožné tištěné materiály ve své rodné řeči (celkové výlohy dosahující miliardy dolarů) a rovněž právo vystupovat na veřejnosti s vlajkou své původní vlasti, z níž odešel, a teď jí při protestním shromáždění může mávat a ledacos hanebného vykřikovat.

Během volební kampaně 2007-2008 posléze úspěšný kandidát se prezentoval jako Barack Obama, s pominutím onoho ošidného Hussein, o čemž se málokdo troufl zmínit, v oprávněné obavě být obviněn z islamofobní, až rasistické provokace. Jakmile vítězství bylo dosaženo, vítěz se začal plně představovat jako Barack Hussein Obama a národ si velmi rychle zvykl.

Méně si ale zvykal na všechny jeho počiny. Třeba na onu sérií jeho projevů, nejen v Káhiře, kde tolik velebil islámskou kulturu, její vynikající přínos veškeré civilizaci světa. A současně se omlouval za nedostatky, provinění Ameriky, včetně kolonialismu, na němž se nikdy nepodílela.

Nedávno (v červenci 2010) po drastickém omezení budoucích aktivit NASA, Obama pověřil jejího nového administrátora Charlese Bohlena, aby hledal cestu k dobré vůli muslimského světa, s asistencí al-Džazíry vychvalovat báječné historické výkony islámu ve vědách, matematice, inženýrství. Taková to poselství k druhu civilizace tolik zahleděné do krásna svých někdejších středověkých hodnot.

Načež teď, v pátek třináctého srpna 2010 v Bílém domě, při příležitostí započetí svatého měsíce ramadánu, došlo k maléru, když hostitel Obama ke svým mohamedánským hostům promluvil tak, jak si přáli slyšet - totiž vyjádřením svého naprostého souhlasu s výstavbou velemešity v dost intimním sousedství onoho Ground Zero, kde Amerika utrpěla největší ztrátu životů na svém území. Příští ráno to byla největší zpráva, na první straně všech novin velkými písmeny: tentokrát brilantní rétor tuze přestřelil, okamžitě musel ustupovat, kličkovat, ujišťovat, že jemu přece nešlo o nic jiného, než aby nedocházelo k diskriminaci islámu, že přece americká ústava komukoliv zaručuje na soukromém pozemku soukromě si stavět a svému náboženství se věnovat.

Nikdo ovšem nepochyboval o platnosti ústavních záruk, s nimiž je či spíš by měl být obeznámen každý školák, jenže veřejnosti neunikla skutečnost, že prezident hostitel své mohamedánské společnosti ani jedním slovem nenaznačil nevhodnost, nepatřičnost výstavby megamešity na takovém místě, s ohledem na onu sensitivity (citlivost, vnímavost) rodinných příslušníků oněch tří tisíc obětí. Však na onu sensitivity mohamedáni, tolik přehnaně hákliví (reakce na dánské karikatury Mohameda důkazem), přece nemohou mít monopol.

Předáci Demokratické strany, zejména ti, jejichž kariéra může kvapně skončit v nadcházejících listopadových volbách, se oprávněně zděsili a od svého prezidentského vůdce se distancovali. Tak učinil i předseda senátu Harry Reid.

V sobotu tedy Obama přispěchal v roli hasiče s vysvětlováním, že nebude komentovat wisdom (moudrost, zdravý rozum) oné výstavby. Tím ovšem hašení požáru neustalo. Značně vyvřela role Imáma Feisala Abdula Raufa, údajného „budovatele mostů“, jenž ale odmítá se o Hamásu vyjádřit jako o teroristické organizaci, odmítá poskytnout jakékoliv informace o financování projektu a o útoku 11. září 2001 se vyjadřuje jako o něčem, co si Amerika spoluzavinila (was accessory), a své americké spoluobčany pokládá za de facto bigoty. A tento údajně umírněný imám byl State Departmentem na účet daňových poplatníků vyslán do Saúdské Arábie a dalších mohamedánských končin ujišťovat o dobré vůli Washingtonu.

Již přibývá hlasů, ochotných přímočaře se ozvat. Například profesor Infred Wichman na státní univerzitě Michiganu (MSU), v oboru mechanical engineering, poslal e-mail asociaci muslimských studentů v reakci na jejich protest proti dánské karikatuře Mohameda. Započal takto: „Chci protestovat proti vašemu protestu. Necítím se být uražen karikaturami, ale podstatnějšími záležitostmi jako utínání hlav civilistů, zbabělé útoky na veřejné budovy, sebevraždy, vraždění katolických kněží ( prozatím poslední takový případ v Turecku), zapalování křesťanských chrámů, pokračující perzekuce koptických křesťanů v Egyptě, uvalení šárii na muslimy, znásilňování skandinávských dívek a žen (kurev zvaných ve vaší kultuře), vražda filmového režiséra v Holandsku, násilné výtržnosti a rabování v Paříži... Jestliže se vám nelíbí hodnoty Západu – například první dodatek k ústavě - však máte možnost odsud odjet a já tuze doufám, že většina vás se takto rozhodne.“

Adresované muslimy taková opovážlivost rozběsnila. Okamžitě vznesli na univerzitu požadavek, aby provinilého profesora potrestala a zavedla povinné školení (mandatory diversity training) pro veškerý učitelský sbor. Rovněž aby uspořádala příslušný, ideologicky vhodný seminář pro celý první ročník nových studentů. Místní odbočka CAIR (Council on American-Islamic Relations) se rovněž k požadavku připojila. Jak příjemné a dost neobvyklé překvapení: univerzita nevyhověla, žádné veřejné zatracení profesora Wihmana neučinila.

Úplně nakonec tuto rozkošnou iniciativu: Greg Gutfield z Fox News Red Eye oznámil svůj záměr otevřít bar pro homosexuály hned vedle té nové plánované mešity a shání zájemce s tímto zdůvodňováním: „Muslimští investoři prosazují novou mešitu za účelem posílení vztahů muslimského a nemuslimského světa. Jakožto Američan souhlasím s jejich právem a nikdo jim v tom přece nebude bránit. A právě v duchu takové vstřícnosti chci udělat totéž. Bude to první iniciativa tohoto druhu, bar pro homosexuály nejen západní, ale i islámské, a nebude vhodnější místo než právě vedle mešity na adrese Park 51. Řada investorů již vyjádřila své naprosté pochopení pro dosažení cíle takové tolerance. Jak dobře známo, muslimské náboženství nemá vřelý vztah k homosexualitě a zde se vyskytuje příležitost prorazit bariéru homofobie. Doufám, že provozovatelé nové mešity budou vstřícní, ohleduplní vůči mému baru jako já jsem vůči jejich mešitě. Však jejich motivace vytvořit mešitu blízko Ground Zero je stejná jako ta moje. Ač tedy já tam budu mít lepší hudbu.“

Tolik tento unikátní návrh, jemuž aby český Švejk poťouchle zasalutoval. Však v islámském světě, například v Íránu, se pravidelně konají veřejné popravy věšením takových provinilců. Ovšem nejen tam a nejen proti takovému pohřešku. Právě včera, 16. srpna 2010, se v sousedním, neméně islámském Afghánistánu konala podívaná za přítomnosti tisíce diváků – poprava ukamenováním dvou nevěry se dopustivších milenců. Dotyčnou neřestnou se podařilo zabít, kdežto její milenec stále ještě dýchal, kamení nestačilo. Proto použita střelná zbraň, ortel islámské spravedlnosti úspěšně vykonán.