Zaří 2010

Syrečkový mandát

Jiří Franěk

Údělem komentátora je psát rádoby vtipným tónem o smutných zvěstech ze smrduté bažiny tuzemské politiky. Dnes však mám příležitost vážně komentovat jinou zprávu. Týká se něčeho voňavějšího, je bez pochyby pozitivní, navíc sepsaná tak žertovně, až závidím.

Olomoucké tvarůžky po šesti letech bojů zvítězily! Bruselský výbor pro zeměpisná označení včera (01. 07. 2010 - pozn. red. CS-magazínu) uznal jejich jedinečnost. „Jedná se o historický okamžik triumfu českého Davida nad německo-rakouským Goliášem,“ praví ve své tiskové zprávě europoslanec Jan Březina, doma lidovec, v Bruselu člen Evropské lidové strany.

Upřímně řečeno, po přečtení téhle věty jsem začal na internetu pátrat, jak velké mají v Belgii vedro. Pak jsem si ale vzpomněl, že pro europoslance Březinu je boj za ochranné známky „vlajkovou lodí jeho mandátu“ a jeho styl vyjadřování lze vždy srovnat s dobovými referáty italských novin o bitvě u Solferina.

Tak třeba před půl rokem uvedl podobné sdělení slovy: „Velký den českého potravinářství v EU. Česko slaví vítězství ve federální bitvě o Nivu.“ A včerejší syrečkovou informaci uzavírá s obrozenecko-fotbalovým patosem: „Na poli sýrů se nám v poslední době nad očekávání daří. Po triumfálním evropském tažení nivy a tvarůžků zbývá ještě obhájit zájmy českého eidamu proti sebevědomému Holandsku, aby byla mozaika našich sýrařských úspěchů kompletní.“

Nechci to podceňovat. Ty syrečkové války mají značný význam obchodní, taková ochranná známka znamená vykolíkovaný trh. Kdo si vzpomene na spor mezi českým Budvarem a světoznámým výrobcem jednoho z nejhorších amerických piv, dá mi jistě za pravdu. I obchodní válka by se však měla držet jakýchsi pravidel, k nimž snad patří také soudnost. Olomoucké tvarůžky jsou možná unikátní, ale především je to tradiční výrobek se standardní kvalitou. Hájit zájmy „českého eidamu“ proti holandskému však může jen ten, kdo si chuť toho českého dávno nepamatuje. Jan Březina ale právě tak zarputile hájí i český kabanos proti polskému (možná je vegetarián), dokonce by pro svou vlast chtěl patent na smažák (smažený sýr - pozn. red. CS-magazínu).

Tak mě napadá, jestli by europoslanci místo prosazování takových „národních zájmů“ neměli raději dělat evropskou politiku. To by v případě Evropské lidové strany mohlo znamenat obhajobu tradičních křesťanských hodnot a zbývající špetky toho sociálna. Některé mandáty jsou však asi spíš syrečkové.

(Právo)