Zaří 2010

Trpaslíci na ramenou internetu

Stanislav Komárek

Na vzdálené země se nemusíme pracně vyptávat kupců, kteří se z nich živi vrátili, nebo tam dokonce jezdit - stačí si zapnout Google Earth. Ještě v 19. století byl účetní, schopný zpaměti sčítat či násobit trojmístná čísla, pokladem k nezaplacení - v době kalkulaček je to něco tak banálního, že většina obyvatelstva nemusí podobný úkon umět ani s tužkou a papírem.

Kdysi býval cenností i starý klasický filolog - až tak kolem sedmdesátky měl dávné texty načtené tak, že zpaměti trefil, které slovo se kde v kterém z nich vyskytuje. S příchodem textových vyhledávačů se může směle odebrat do penze. I dobrá paměť, donedávna nezbytná výzbroj intelektuála - z minulého režimu my starší ještě dobře pamatujeme, co byla kniha s obtížemi půjčená na pár hodin do klementinské studovny - se stala roztomilou antikvitou v dobách elektronických knihoven a wikipedií, tak asi jako schopnost dohonit a chytit zajíce v poli - hezké, ale k čemu to?

Zatímco dávný šaman léčil vlastním charismatem a vlastní znalostí bylin, předpisuje lékař přítomné doby antibiotika a antidepresiva, jejichž složení často ani nezná a působí na své pacienty nahromaděnou znalostí a autoritou celého medicínsko-průmyslového komplexu. Fenomén není zase až tak úplně nový - podle katolické doktríny i kněz, často slabý a chybující, neodpouští hříchy a neuděluje další svátosti z vlastní moci, ale z pověření Božího, jehož je vlastně jen administrátorem.

V trochu méně výrazně formulované podobě, bez přímého odvolání na Nebesa, takto působí i univerzita, jejíž kolektivní moudrost a naakumulovaná tradice sedí a působí v diplomech s tajuplnými pečetěmi, psaných v dávno zapomenutém rituálním jazyce.

Když podobné systémy vidíme, je obtížno nemyslet na korálový útes - jeden každý polyp je sotva viditelný, měkký, nezajímavý a snadno nahraditelný - co však za dlouhá staletí vytvořili, bere dech a stačí ke ztroskotání lodi. Ostatně i malý obuvník ve stranické hierarchii 50. let byl směšný jen zdánlivě - kdo by se o něj otřel, mohl už za měsíc rubat v Jáchymově.

Takovýto sofistikovaný systém si mimořádné osoby nejen nežádá, ale jsou mu přímo na obtíž a aktivně je vypuzuje. Snad kromě nejpřednější "frontové linie", ať už se jedná o misie v Amazonii nebo vývoj software.

Staří učenci rádi zdůrazňovali, že jsou trpaslíky na ramenou gigantů - tím mysleli velké autority a mudrce, kteří žili před nimi a jichž byli přímými či nepřímými žáky. Dnes jsme v této pozici všichni, jen nestojíme na ramenou Aristotelovi, ale internetu jako celku. Pomocí Googlu lze už údajně dělat ucházející lékařské diagnózy - pokud umíme zadat se správnou terminologií příznaky, nejsou prý horší, než dělá lehce podprůměrný praktik.

Jsme trpaslíci a v jistém smyslu i tělesní a duševní mrzáci, vyzbrojení možnostmi, o nichž se nikdy nesnilo, a zároveň degradovaní na úroveň jedné z mnoha jaterních buněk kdesi. Přesto nám zůstala touha být hrdinou či mudrcem, který koná velké činy z vlastní mohutnosti a jehož síla se skrývá v mocném srdci a mysli, nikoli v hloubi vzdálených počítačů. V nouzi si jej na obrazovce alespoň pouštíme.

(HN)