Zaří 2010

Barackovice letos nebude

Jan Mattuš

Doba je zlá, jak se zpívá v jedné písničce. Neurodily se meruňky. Jiné roky v tuto dobu mi bublají plné kvasné sudy, letos zejí prázdnotou. A tak hledím sentimentálně na jediný plod na celém stromě a filozofuji aspoň o jazykových souvislostech. Tak to nějak dopadá, když se v okurkové sezoně zkříží lingvista s neúspěšným pěstitelem.

Víte vůbec, že pan americký prezident se jmenuje Meruňka? Tedy pro Maďary. Ovšem taky Broskev. Maďarské slovo barack (vysloveno samozřejmě s cé) může totiž, dokud není opatřeno rozlišujícím atributem, znamenat obojí. Původ je u broskví, neboť je to v maďarštině i češtině zkomolený název Persie, odkud prý přišly. Ostatně latinsky se jmenují prunus persica. Ovšem barackpálinka už je jednoznačně a čistě kořalka meruňková a uznejte, že v druhé polovině složeniny taky hladivá a hřejivá ilustrace slovanských vlivů v maďarštině. Exkurz doplňme tím, že nejvyhlášenější je nejspíš kecskeméti barackpálinka, tedy barackovice kečkemétská, což je podobný terminus technicus jako plzeňský prazdroj nebo portské víno. Koncovkou -i se totiž tvoří v maďarštině přídavná jména z místních. Viz csabai kolbász čili vlastně klobása čabská, nikoli čabajská.

Jenže my říkáme meruňce meruňka, a to je pro změnu zkomolený název Arménie. Asi odtud nepochází, ale nějaká souvislost tam bude, když latinsky se jmenuje prunus armeniaca. Rakušané si to zase komolí na Marille, od toho my na jihu máme (pokud tedy máme) marhule. Rakousko-německé rozdíly jsou vůbec pozoruhodné. Jako by bylo pěkným dědictvím monarchie, že některým plodinám říkáme společně. Rybíz, křen a erteple se rakousky jmenují Ribisl, Kren a Erdäpfel, kdežto v Německu úplně jinak.

S meruňkami je to ovšem složitější. Jazyky západnější než rakouská němčina mají pro ně jiný základ, i když taky latinský: praecox neboli brzy zralá. Aby toho nebylo málo, sčuchlo se to španělským prostřednictvím s arabským členem al, tak je z toho dnešní Aprikose, apricot a podobně. Sama královna víl ve Snu noci svatojánské razí - prý v afrodiziakální souvislosti a každopádně starším pravopisem - heslo Feed him with apricocks. I když kdoví, co si Shakespearovo publikum pod tím představovalo. To v Andalusii a Jižní Americe říkají meruňkám damasco, protože si představují, že dorazily z Damašku. Od Persie a Arménie to nakonec není daleko.

Na meruňkách dobře vidíme, co platí pro spousty dalších poživatin - jmenují se v nejrůznějších jazycích podle toho, kudy tam přišly. A propos brambory, z nichž se pálí pro změnu rum, kterému tak nyní nesmíme říkat, se maďarsky jmenují burgonya. Z Ameriky do Uher to tedy vzaly přes Burgundsko. My zas máme brambory, protože k nám vedla oklika přes Branibory neboli Brandenbursko.

Smutné jsou ovšem ty prázdné sudy. Ještě že se aspoň těší na švestky. Těch zdá se úroda letos dobrá. A v tom si uvědomuji, že se jim regionálně říká kadlátka. Pamatuji, že když jsem to slovo kdysi poprvé slyšel, tak se mi zdálo nejblbější možné. Až za mnoho let při studiu historické mluvnice češtiny nám pan profesor Šlosar vysvětlil, že zde je pojmenování motivováno zprostředkováním osobním - nechal je prý přinést král Karel, jsou to tedy vlastně karlátka. No teda. To zní ještě hůř. Radši ať už bublají!

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)