Zaří 2010

Pouhých pět hodin práce týdně

Michal Mocek

S 35 hodinami týdně je pracovní doba ve Francii oficiálně nejkratší v EU. Celá velká skupina státních úředníků si ji však dokáže zkrátit ještě více – údajně až na pět hodin týdně, jak uvádí autorka, píšící pod pseudonymem Zoe Shepardová (ve skutečnosti se jmenuje Aurélie Boulletová).

V románu Absolument Dé-bordé (Totálně pře-tí-že-ni) popisuje Boulletová (30), sama úřednice, jak státní zaměstnanci „soutěží“ třeba v tom, kdo z nich vydrží déle u automatu na kávu, nebo kdo si pořídí lepší doklady na to, aby mohl zůstat celé týdny na nemocenské. Ani ti, kdo v práci zůstanou, se podle ní nemusí bát, že se předřou: nikomu nevadí, když tráví celé dny na Facebooku. Zapomenuty nejsou v knize ani nekonečné schůze, jejichž jediným výsledkem bývá často jen určení data další schůze. „Dlouho jsem věřila, že můj gen lenivosti je na ústupu. Pak jsem vstoupila do veřejné služby a konstatovala jsem, že to je prostředí, kde se může rozvinout naplno,“ říká hlavní postava knihy, v níž všichni neustále vykřikují: „Jsem totálně přetížen!“

Autorka popisuje den, kdy hrdinka žádá nadřízeného, aby dal ověřit jí zpracované dokumenty na příslušném úřadu oblastní rady (Boulletová pracovala v delegaci aquitánské oblastní rady pro evropské a zahraniční záležitosti v Bordeaux). Šéf jí ale vysvětlil, že to nejde, protože právě začala lovecká sezóna, takže počet úředníků přítomných na pracovišti prudce poklesl.

Kniha dokonce tvrdí, že někteří lidé se v práci vůbec neobjevovali a brali peníze za fiktivní práci. To už vypadá jako v ostře kritizovaném Řecku, kde to funguje podobně. „První týdny jsem se dívala po (skrytých) kamerách, protože to všechno přece musel být vtip. O šest měsíců později jsem přijala smutnou realitu: jsem malé kolečko v absurdním vesmíru,“ napsala Boulletová. I ona několik let odpracovávala svých „pět hodin týdně“, a to za měsíční plat tři tisíce eur (téměř 80 tisíc korun). Člověk má chuť říci, že není divu, že měla dost času na svou knihu.

Román s podtitulkem „Jak odpracovat 35 hodin... za měsíc“ vypráví i o rozšířené protekci a o plýtvání státními penězi. Malý příklad: vypráví se v něm o kolegovi, který prý vykázal jako „cestovní výdaje“ i návštěvu u prostitutky. Pikantní je i vyprávění o nástupu titulní hrdinky do nové práce. Šéf jí totiž říká, že má čas do konce týdne, aby vypracovala několikastránkový výtah. „To je nějaký vtip?“ ptá se nová pracovnice? „Je to náročný úkol, chápu,“ uklidňuje ji nadřízený a vzápětí dodává: „Podívejte, můžete to dělat až do půlky příštího týdne, pokud to nestihnete.“ Hrdinka končí s uloženou prací za hodinu a půl. Podobně to dopadne, když dostane celý den na to, aby zpracovala jakousi grafiku – skutečná práce je hotová za dvacet minut.

Podle některých domněnek tu autorka, absolventka osmiletého studia na elitní škole pro státní zaměstnance, ztvárnila vlastní nástup do práce u akvitánské regionální rady. Podobné domněnky posiluje i sama třicetiletá autorka, která řekla tisku, že 90 % toho, co napsala, se zakládá na realitě a že často jen měnila jména kolegů. V knize vystupují tak pěkné postavy jako Coconne (hloupá naivka), Grand Chef Sioux (Velký náčelník Siouxů) či Simplet, tedy Prosťáček.

Její kolegové tvrdí, že se v těch postavách poznali. „Cítili se poníženi, zraněni, zhanobeni,“ stěžoval si v listu Le Monde ředitel úředního aparátu bordeauxské rady Jean-Luc Mercadié. Autorka ale popírá, že se mohli poznat. Tvrdí, že postavy „skládala“ vždy z několika kolegů.

Přesto se zdá, že nebylo příliš těžké určit, kdo knihu sepsal. Hned po odhalení se také rozjelo úřední soukolí. Rozzuřená oblastní rada autorku obvinila, že kvůli jejímu románu „je v sázce důvěryhodnost a čest regionu“. Pak zasedla komise a zvažovala, jak s psavou úřednicí naložit. Nakonec ji suspendovali, což se téměř rovná výpovědi. Navíc jí byla na dva roky zakázána práce ve státních službách. To vše „z důvodu nedodržení závazku zdrženlivosti a mlčenlivosti, který platí pro všechny veřejné činitele“. Boulletová se chce proti rozhodnutí nyní odvolat.

Vzdor všem úředním protestům proti jejímu dílu však román může mít dopad na osudy francouzského úřednictva. Skandál kolem knihy totiž vypukl v době, kdy prezident Nicolas Sarkozy zahájil tažení proti plýtvání ve státní správě. „Vzhledem k obrovskému mrhání by (vláda) měla dělat škrty, než půjdeme ke dnu,“ podpořila ho autorka.

Francie má třetí nejvyšší výdaje v Evropě na tuto část zaměstnanců. Přes její národní, oblastní a místní úřady se přeozděluje ročně téměř 56 procent hrubého domácího produktu země – a značná část těchto peněz jistě zůstane pro potřeby úřadů. Boulletová k tomu dodává, že v místní a oblastní správě by se dal počet úředníků bez problémů snížit na třetinu.

(Právo)