Zaří 2010

Jak zrušit lex Kalousek

Jaroslav Spurný

Nový ministr obrany Alexandr Vondra přichází s návrhem, který může výrazně pomoci naplnit čím dál tím víc ořezávaný armádní rozpočet. Vondra chce v parlamentu prosadit změnu zákona, o niž se naposledy pokusil jeho předchůdce Miloslav Výborný v roce 1996 a která by jednou provždy vyřadila z armádních obchodů soukromé zprostředkovatele, přes něž jsou dnes armáda či spíše ministerstvo obrany povinny nakupovat zbraně. Předpis prosadil před sedmnácti lety tehdejší ekonomický náměstek resortu, dnes ministr financí Miroslav Kalousek a armádě přinesl hlavně skandály.

Tohle si kupte

Kalousek tehdy vysvětloval návrh zákona tím, že soukromé firmy budou ekonomicky prozíravější a méně zkorumpovatelné než státní úředníci, kteří do té doby o nákupech rozhodovali. Kalouskova výmluvnost zafungovala a většina poslanců zákon schválila. Jenže už nejbližší roky ukázaly, že zákon funguje úplně obráceně, než jak zněl jeho úmysl. Obchody zprostředkované firmami jako Omnipol nebo Zenit (v obou hraje nebo hrál významnou roli Richard Háva, Kalouskův kamarád) začaly brzy po vzniku zákona plnit stránky novin: například nevýhodná výměna stíhaček za vrtulníky, nákup náhradních dílů na stíhačky ze Slovenska. To ale byly maličkosti oproti tomu, co mělo přijít v budoucnosti.

Dnes už se dá s jistotou říci, že především zmíněný Kalouskův zákon přivedl armádu do současných ekonomických problémů i strategického marasmu. Armáda to nikdy z důvodů utajení nepřiznala, ale bývalí vysoce postavení úředníci ministerstva, kteří se na obchodech nějak podíleli, dnes tvrdí, že soukromí zprostředkovatelé armádních nákupů berou provizi v objemu od tří do deseti procent ceny zakázky. Podle těchto počtů si vzal třeba Omnipol, zprostředkovatel posledního podezřelého armádního nákupu – loňské akvizice dopravních letounů Casa za čtyři miliardy – jen za tento jeden obchod minimální provizi kolem sto dvaceti milionů korun. Za sedmnáct let, kdy zákon platí, uzavřela armáda přes soukromé prostředníky obchody za zhruba sto dvacet miliard korun. Nejde jen o nákupy nových zbraní, ale také dodávky náhradních dílů, různých chytrých technologií nebo třeba nákladních aut. Na provize šlo tedy odhadem od čtyř do dvanácti miliard korun.

To není ale zdaleka největší škoda, kterou zákon napáchal. Zkušení zbrojaři dokázali získat takový vliv a kontakty v armádě, že generálové i jejich političtí nadřízení na dlouhá léta rezignovali na nějaké dlouhodobé strategické plány výstavby armády a nakupovali zbraně na základě lobbistické (a patrně i korupční) šikovnosti zbrojařů skutečně bez ladu a skladu. Teprve později jim pak přizpůsobovali obrannou strategii. Někdy dokonce bezvýsledně, protože nová výzbroj, nebo alespoň její podstatná část, se prostě nikam do strategie nehodila. Ukázkou je padesát miliard za nákup lehkých letounů L-159, z nichž dvě třetiny jsou armádě k ničemu. Nebo obrněné pandury, z nichž se většina nehodí pro mise, kvůli kterým byly pořízeny. Padáky, které nefungovaly, rakety, které měly prošlou platnost, tanky, které stojí zakonzervovány v depech, počítače, které mezi sebou nekomunikovaly. Dnes tedy máme armádu, o které nedokáže ani největší odborník vynést posudek, pro jaký strategický účel je vlastně stavěna. Minimálně polovina z těch sto dvaceti miliard byla investována zbytečně nebo velmi neúčelně.

Zaplatit odborníky

To všechno – zdá se – nový ministr obrany Vondra ví, a proto chce vliv zbrojařů omezit. Zrušení zákona o povinných prostřednících je prvním a zásadním krokem. Změna má samozřejmě odpůrce. Miroslav Kalousek nebo třeba Jan Vidím (ODS) v duchu doby, kdy byl zákon schválen, tvrdí, že armáda nemůže nakupovat zbraně sama, protože k tomu nemá schopné obchodníky a z finančních důvodů si je nemůže ani dovolit. Stačí spočítat provize pro prostředníky a i laik vidí, že z jejich výše se dal už roky pohodlně platit celý tým špičkových obchodníků zaměstnaných ministerstvem. A platit tak dobře, že by byli loajální k potřebám armády, nikoli zbrojařů. Ostatně v drtivé většině aliančních zemí to tak funguje. Na Slovensku, v Polsku či Německu zřídila ministerstva své obchodní firmy, které se o nákup zbraní starají. Ne že by to vyloučilo korupci úplně, ale skandály, které už roky provázejí naše ministerstvo a armádu, jsou tam spíše vzácnou výjimkou.

Od Vondrova úmyslu je k prosazení zákona daleko. Za Vondrou stojí premiér Petr Nečas, který se snažil zákon zrušit před čtrnácti lety, když dělal na ministerstvu obrany náměstka. Nakonec narazil na odpor i svých kolegů-poslanců a podobný odpor řady vládních parlamentářů se dá čekat i teď. Nicméně ozvalo se už několik členů sociální demokracie s tím, že i pro ně je zrušení zákona důležitou změnou ke zprůhlednění toků peněz, které už roky v armádě mizejí jako v černé díře. Šance jsou tedy otevřené.

(Respekt, www.respekt.cz)