Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Říjen 2010


Nespavostí k šťastným zítřkům

Jiří Brunclík

Že nespavost patří vedle biorytmu, obžerství, závisti, nacikomunismu, politiky a požádání manželky bližního svého k nejhorším metlám lidstva, je všeobecně známo.Nespavostí trpí více než polovina lidstva. Jsou šťastní ti jedinci, kteří večer žuchnou do kanafasu a jak plši prospí celou noc. Úřednické osoby také celou pracovní dobu.Avšak existuje druhá skupina lidí, kteří ne a ne usnout, převalují se z boku na bok a nepomohou jim ani dobré, osvědčené rady jako počítání oveček,vypití sklenice mléka,nebo četba Leninových spisů. Některým nepomohou ani uspávací farmaceutika. Třetí skupina nespavců sice usne dřív, než změní pozici z polohy vertikální do polohy horizontální, ale obvykle kolem třetí až čtvrté hodiny ranní se díky biorytmu proberou denně, či spíše nočně do tvrdě temné reality ještě trvající noci. V tom okamžiku nastane boj, jehož obětí se stane sám nespavec.Boj mezi duchem a hříšným tělem, nebo také ratio versus corpus.

Boj, který byl vyprovokován. Kým ? No přeci médii. Mozek,který se vždy povýšenecky pokládá za něco lepšího, než jsou kupříkladu játra, nebo ledviny o střevech ani nemluvě, se začne prezentovat přemýšlením, koumáním a filozofováním na úkor jiných částí těla nespavce, které touží po spánku a odpočinku. Objektivně řečeno, není se těm potměšilým šedým kůrovým buňkovým eminencím ani co divit. Krátce před usnutím dostaly totiž informaci z médií, že po téměř dvouměsíčním uložení na ledu, než ho uložili od ledu k věčnému uložení, se podařilo někomu ukradnout Michaelu Jacksonovi jeho nos!

No,není to důvod o tom ve 3 hodiny ráno přemýšlet? Ta nejvýše organizovaná hmota, kterou se homo sapiens odlišuje od zvířat, si položí otázku: Co bude zloděj s Michaelovým nosem dělat? Čichat se s ním nedá, smrkat taky ne a strkat ho do všeho jakbysmet. Tak co, není to důvod k zamyšlení? Myslíte,že ne? No,budiž, ale co potom, když přejdeme od beznosého Jacksona k významu jména Lomnice nad Popelkou?

Ono se ve 3 hodiny ráno najde vždy nějaké vážné téma k přemýšlení. Jakpak to jméno asi vzniklo? Lomnice. Že by se tam něco zlomilo?Ale potom by se muselo to městečko jmenovat Zlomnice nad Popelkou. Nebo že by tam měly všechny domy lomenice?Nebo snad se tam narodil generál Lomský? Nebo je tam nějaký lom? A když ano, tak jaký? Písečný, vápencový nebo žulový? A když žulový, dodávali z něho kvádry na největší pomník největšího vůdce, který na věčné časy opruzoval krátce na Letenském pahrbu?

Nad Popelkou. Proč ne před, pod nebo vedle?A co to ta Popelka vůbec je? Je to potok, říčka a když ano, natekly do ní splašky z polí a způsobily tak uhynutí všech ryb? Nebo do ní natekla biomasa a zelení z toho málem zkolabovali? Asi ne, když dodnes nevědí, co to ta biomasa vlastně je. Nebo se jedná fakt o ubohou Popelku, která byla nucena přebírat popel a hrách? Copak popela, toho je dost a nevyužitého, když si ho odmítají ti minulí a dnešní sypat na hlavu. Ale hrách?Je ho na trhu dostatek? Není to tak dlouhá doba, kdy spolu s čočkou patřil k úzkoprofilovým delikatesám. Snad už ne, dnes se dá spolu s česnekem dovést z Číny.

Čína - žluté nebezpečí, snažící se ovládnout svět! Přijde doba, že bude patřit k bontonu nechat si udělat facelifting šikmých očí? Nebo přijde doba, kdy budeme muset 5x denně vystrkovat panimandu k nebi, aniž by se to Alláha nějak osobně dotklo? Proboha, ať si to Číňani vyřeší s islámci mezi sebou, co je mi do toho ?

Ale nemusí to být pouze média, která poskytnou látku k přemýšlení. I odpolední výlet do nějakého malebného českého městečka skýtá dostatečně důvodů k zaměstnání těch malých, šedých šibalů. Abyste se dostali na náměstí, musíte projet nejdříve ulicí Pionýrů, potom zahnout doprava do Revoluční a potom rovně ulicí 2. pětiletky, doleva ulicí poručíka Jelínka, který chtěl ve 20. letech rozpoutat bolševickou revoluci na Klatovsku dle vzoru velikého vzoru a už jste tam, na náměstí Míru. Sem tam projedete také kolem nového srpokladivového pomníku nebo plánované mešity. Nejenom poručík Jelínek tenkrát, ale i v dnešní době vyzýval jeden mladý český bouřlivák a revolucionář k ozbrojenému povstání za znovu nastolení toho nejhumánnějšího diktátorského režimu – totáče. Však se musel za ten skvělý nápad zodpovídat před soudem, který však seznal, že pobuřování nebylo dostačující k realizaci a proto ho osvobodil. Nedávno se tento ideolog šťastných zítřků rozdělil o své myšlenky s dlažbou chodníku, vypadnuv z okna 5. poschodí. Vypadnul,nebo byl vypadnut? Mozek by chtěl začít rozpitvávat kauzu Jan Masaryk,ale o tom toho už našpekuloval víc než dost, takže na tom netrvá...

To raději zůstat u tématu a popřemýšlet o myšlenkách filozofa,lépe řečeno ideologa Bělohorského, který zřejmě patří také mezi nespavce a ku překonání té nekonečně dlouhé noci vymýšlí s obsedantní zarputilostí duševní potraty typu – odmítání komunismu je cesta k fašizaci společnosti, rozplývá se nad geniálností Marxova učení, glorifikuje sovětskou minulost, vytýká bohatství keťasům a chudobu chudých, neuvědomuje si, že ti noví ,,podnikatelé‘‘ figurující v žebříčcích multimilionářů pocházejí právě z řad strany, kterou tak nostalgicky oplakává. Osočuje církvev a Západ, především Ameriku, a vidí budoucnost v nutnosti nahradit její hegemonii nějakým chimérickým globalizovaným, multipolárním poručníkem-dohlížitelem. Že by on sám

dohlížel? Nebo jeho rodná strana?

Bylo by lepší, kdyby filozof Bělohorský tvrdě spal a věnoval se snům, třeba erotickým.

Zdá se však, že mu pšenka kvete ve státě, kde něco mezi 14 - 20 % voličů dává hlas komunistům, kde vládní přednosta je komunistický pohrobek, jako množství jiných ve významných funkcích. Hříšky z minulosti pokud se je jim někdo vůbec odváží předhodit, jsou zameteny pod tepich – a to je zajímavé – převážně ženskými soudkyněmi, ať už mladými obrejlenými šprtačkami nebo staršími matronami hokynářského typu. Že by byla ve hře ta příslovečná femininní jemnocitnost?

Zbývá jen doufat,že předseda vlády nedopadne s jeho firmou jako jeho jmenovec,který už po druhé ,,oholil ‘‘ rekreanty o jejich úspory určené k prázdninovému cestování... Vlastně, co je jim do jejich peněz, podobně jak to vyjádřila jedna z bývalých početných ministryň a ministrů zdravotnictví, když na otázku novinářů, kolik že miliard odškodného musí zaplatit stát z kapes daňových poplatníků za nedodržení smlouvy s jistou česko-švýcarskou zdravotnickou firmou odpověděla,že do toho nikomu nic není. Punkt, šlus!

Nějakých pár šupů přijde do vyhublé státní pokladny jako podpůrná subvence od bruselských byrokratů, pokud něco zbyde, co si nerozdělí sami mezi sebou.Ty se dají vhodně investovat do kůrovcem vybydlených šumavských lesů zřízením nových cyklostezek, protože jinde už není nic důležitějšího, kam by se daly takto získané almužny investovat. Konkrétně - jedna z šumavských tras pro velocipédy se bude prodlužovat o nějaký kilometr. Rozpočet 30 milionů Kč.

Jenom mne irituje, proč se mi stále pletou peletony bicyklistů před kapotou na paralelně probíhající silnici? Zřejmě jim na perfektně upravené cyklotrase chybí ten pravý adrenalinový kick vyvolaný slalomovou jízdou kolem vymlácených děr a hrbolů na silnici určené k veřejné dopravě.

A potom by tady byl ještě nový pan ministr pro práva vyděděců, bídníků a páriů společnosti, který se holedbá tím, že to byl on, který přísným hlasem nařídil odtáhnout avarským tlupám do jejich stepních krajin, kde zítra znamená za týden, nebo za dva roky, ale spíše nikdy. Pravděpodobně však to nebyl jeho přísný hlas, nýbrž zpěv jeho rockerských koncertů, které už molodci nechtěli poslouchat a proto odtáhli.

Též se bije za práva občanů snědé pleti, kteří se zasloužili o rozšíření cestovního ruchu, neboť cestovatel vedený touhou navštívit Kanadu, musí svojí cestu za velikou louži započít návštěvou a prohlídkou rakouského hlavního města a při té příležitosti si tam vyzvednout kanadské vízum. Pan ministr byl ochoten, jak prohlásil, bydlet nějaký čas se spoluobčany shora uvedené tmavší pleti, když však mělo k tomuto demostrativnímu kroku dojít, nechtěl o tom nic vědět. Zanedbal by prý své povinnosti. Ty spočívaly v tom, že našel ubytování nikoliv nemajetným studentům, penzistům či sociálně slabším rodinám s dětmi, nýbrž očírovaným anarchistickým bojovníkům za svá práva na úkor druhých. Byli totiž nelidsky vystěhováni z obsazeného soukromého domu, ale ministr–lidumil jim zaopatřil ubytování náhradní za 1 Kč. Toto nájemné jim však připadá neúměrně vysoké, proto se proslýchá, že pan ministr jedná o jejich ubytování na účet státu v hotelu Hilton.

No,není to rozkošné takhle smysluplně přemýšlením trávit dlouhý čas do ranního kuropění, než bezmyšlenkovitě rotovat kolem vlastní osy? A což teprve když vás napadne pochopit principy volného trhu! To je tak. V Turecku, pokud tam ještě někdo zůstal, kdo není v Německu, Švýcarsku nebo ve Francii, natrhají pilné ruce třešně. Ty se potom transportují do Německa. Do SRN se vydají, dnes už bez víza trhovci z České republiky. Ti nakoupí turecké třešně, dovezou je do ČR a nabídnou je hned za hranicemi za astronomickou cenu německým turistům, přijíždějícím obdivovat krásy země, spojené s vyplivováním pecek z tureckých třešní.Tomu se říká globalizace.

Spolupráce států EU se dá dokumentovat na příkladu meruněk. Taktéž v příhraničním pásmu můžete zakoupit u silnice meruňky prý Made in France. Podle toho také stojí! Přesto, že na krabici stojí něco nesrozumitelného v jihomoravském dialektu, jako Žerůtky u Znojma, nehodily se tam kvalitou a rachitickou postavou zřejmě ani do kompostu. Vyplatí se proto nasbírat si spadané ovoce Made in Czech u cesty,které stejně žádný Czech nečeše.

A takhle vám ubíhá čas a vy byste chtěli dále mudrlantit, ale nevšimnete si, že za okny se rozednilo a ptáci už dávno cvrlikají a ti ranní už daleko doskákali a vám se najednou začnou klížit oči, po těle se rozlévá příjemná únava a spokojenost, že se vám podařilo vyřešit několik z mnoha

problémů okolo nás a ááá....áááách, chce se vám spát a.....ááách. Dobrou noc, ááá......ááách... tedy.... dobré ráno do zítřejší noci!



Zpátky