Říjen 2010

Erotoman Jan Hus - 118 milenek, to by šlo

Jan Berwid-Buquoy

Většina národních buditelů a revolucionářů si protiřečila. Něco jiného říkali a něco jiného dělali. Mezi teorií a praxí zela nepřeklenutelná propast. Náboženský reformátor Jan Hus byl jakýmsi „králem protikladů“. Začněme zajímavým citátem z vysílání Českého rozhlasu 2, Praha, konkrétně z pořadu Toulky českou minulostí ze 27. března 2005:

„V roce 1414 přesídlil mistr Jan Hus z Kozího Hrádku do Sezimova Ústí. Jeho hostitelka, Anna z Mochova, by ho ráda ve svém domě uvítala již dřív, ale byly tu výhrady. Ty výhrady měl pan manžel. Jan Starší z Ústí a Kamenice ... Problém vyřešila až smrt Annina muže. Mistr Jan Hus se netěšil náklonnosti pouze této příznivkyně. Hlásily se k němu i četné další manželky jeho urozených ochránců! Najdeme mezi nimi ženu královského mincmistra Petra Zmrzlíka ze Svojšína, paní Annu z Frimburka a také manželky Jindřicha Škopka z Dubé, Jana z Chlumu, Jindřicha Lefla z Lažan a další. Některé vznešené dámy projevovaly náklonnost betlémskému kazateli navzdory svým jinak smýšlejícím anebo dočista netečným manželům. To byl případ Elišky z Kravař, což byla choť Jindřicha z Rožmberka, a koneckonců i české královny Žofie ... Příkladem jim šla Anežka, dcera Tomáše ze Štítného, zmínku si však zaslouží i Petra z Říčan, Markéta z Peruce a vdova po Kunátu Kapléřovi ze Sulevic, Kateřina. Ta ve svém domě na Hradčanském náměstí založila ,útulek‘ pro dvanáct vdov a panen.“

Náš věhlasný buditel a mravokárce, nekompromisní bojovník proti „hříchům“ katolické církve sice souložil v Betlémské kapli s manželkou krále Václava IV. Žofii, ale, jak uvádí historik František Šmahel, nepohrdl ani prostou děvečkou z Útulku vdov a panen. Takže určité sociální revoluční cítění mu nelze upřít. V oblasti dámské dělohy nečinil žádných třídních rozdílů!

Sečteme-li veškeré urozené dámy a připočteme-li k tomu ještě oněch dvanáct žen v domě Kateřiny ze Sulevic (patrně tajný nevěstinec pro církevní hodnostáře), pod krycím názvem Útulek vdov a panen, dospějeme k počtu čtyřiadvacet. Náš rektor pražské univerzity, horlivý „skromný kazatel“ a neúnavný kritik „církevních neřestí“ disponoval celkem 24 souložnicemi, převážně vdanými manželkami z nejvyšších společenských tříd.

Tak jako u všech revolucionářů v dějinách lidstva i u něho dochází k rozporu mezi ideologií a praktickým životem všedního dne, plném protikladů a přetvářky. Lidská slabost vítězí nad revoluční myšlenkou. Ďábel vytlačuje Boha a křiví lidstvu páteř. To ovšem za předpokladu, že k tomu lidstvo nechá dojít!

V jednom dopise ze dne 16. 6. 1415 se zmiňuje o jakýchsi ženách v Betlémské kapli, Petře, Důře, Kateřině zvané Hus, paní na Zderaze a vdově Kateřině Ježkové. S poslední z nich žil také na Kozím Hrádku v době, kdy měl současně poměr s Annou z Mochova. Náš „zbožný kazatel“ a reformátor patrně rád holdoval i gruppensexu — neboli orgiím.

Sečteme-li další milenky, vyjde nám počet 28 souložnic. Já osobně coby politolog a historik jsem přes veškerou badatelskou snahu více objektů v letech 1403–1415 neodhalil. To v žádném případě nesnižuje duchovní odkaz Jana Husa, jeho Postily a dalších známých děl. Jeho teoretické reformní úvahy mají obrovskou duševní hodnotu. Jeho intelektuální úroveň a vzdělanost magicky ženy přitahovaly. Byl vynikajícím myslitelem a šarmantním intelektuálem. Měl extrémní úspěchy u žen a legendární Giacomo Casanova je proti němu úplným neškodným začátečníkem!

Německý filolog prof. Dr. Ortwin Kuhn z Hamburku pochybuje o charakteru Jana Husa a odhaduje počet jeho sexuálních objektů na minimálně čtyřnásobek. Podezírá ho z práva „první noci“, které prý praktikoval celé roky při svatbách na Táborsku. Dochází k číslu 118 a z toho dedukuje okolo 4500 pohlavních styků v letech 1403–1415. Přitom cituje Františka Palackého: „Tu jsa vyjížděl do městeček, do vsí kázat, a zvláště kde zvěděl posvícení neb sňatek, tam jel.“

Prof. Dr. Kuhn vyvozuje z citátu Palackého jednoznačný závěr: „Byl vyžírkou a ,kriticky‘ působil nejraději tam, kde si mohl zadarmo naplnit břicho. Co se týká těch sňatků, nevylučuji, že si nárokoval i takzvané právo první noci. Cizoložení s duchovním pastýřem nebylo považováno za nevěru a nevěsta zůstávala tím pádem ,svatou pannou‘. Mám vážné pochybnosti, i co se týká jeho protikladného charakteru, že by toho nevyužil – lépe řečeno — nezneužil.“

Vytvořili jsme si osobnost mistra Jana Husa, aby odpovídal psychologii davu (Gustave Le Bon: Psychologie des foules, Paříž 1895), ovládaného šovinismem 19. a 20. století. V oficiálním podání připomíná asketického, vyzáblého, vykleštěného a fousatého náboženského fanatika. Vládnoucí třídy všech režimů 1918–1990 úzkostlivě dbaly o to, aby se na této legendě pokud možno nic neměnilo. I když v praxi působil podstatně jinak než v teorii, nesnižuje to světovou úroveň jeho díla, které zanechal lidstvu jako odkaz národního písemnictví.