Říjen 2010

Potěšil Němce, pobouřil Poláky

Jaroslav Liška

Polský historik a sociolog Jan Tomasz Gross je autorem polského bestselleru STRACH (Antisemitismus v Polsku po válce). Kniha vyšla loni v Krakově. Jan Tomasz Gross žije od šedesátých let v USA a na univerzitě v Princetonu je docentem dějin. Bestseller Strach v nákladu 25 000 výtisků byl za týden vyprodán. Autor (61) byl označen za člověka »nenávidějícího Poláky i Židy«, byl hanoben coby kálející do vlastního hnízda. Obvinění, která Gross vznesl vůči Polákům, zasáhla jejich citlivý bod: dotkl se po staletí pěstovaného mýtu o obětech, narušil představu o Polácích jako ušlechtilých bojovnících odporu vůči Němcům. Gross činí celou polskou společnost kolektivně odpovědnou za to, co se se Židy stalo po 8. květnu 1945, tedy po skončení války. Antisemitské excesy nejsou žádnými ojedinělými úkazy na okraji polské společnosti, tvrdí Gross.

Po pogromu v Kielcích opustilo během tří měsíců bezmála 61 000 Židů Polsko, v prvních třech poválečných letech uteklo z Polska celkem 200 000 Židů. Pogrom proti Židům v Kielcích byl krvavý, ale po r. 1945 zdaleka ne jediný. Podle Jana Tomasze Grosse se po válce stalo oběťmi polského antisemitismu asi 1500 Židů. Není to žádné překvapení, jelikož již za války Poláci za časté podpory německých okupantů zabíjeli bezbranné Židy. Poláci sice nadále považovali Hitlera za úhlavního nepřítele, žádný Polák jej nepodporoval, ale přesto se mnozí Poláci domnívali, že je nutno zbavit se Židů. »Proto Poláci v prvních poválečných letech pokračovali v etnické čistce vůči Židům, kterou zahájil Hitler,« řekl Gross v interview polskému časopisu Wprost (Přímo).

Židé, kteří přežili holocaust, narazili na nepřátelství a obavy, kdyby se jakkoli domáhali navrácení Němci ukradeného majetku. Takové nebezpečné antisemitské klima by tenkrát mohla potlačit jediná skutečná autorita v Polsku: římskokatolická církev. Ta však mlčela a tím podpořila násilnosti vůči Židům. Lublinský biskup Stefan Wiszyński, uctívaný jako ikona odporu vůči komunismu, ve prospěch ochrany Židů nevydal jediný pastýřský list. Nebylo vyvraceno, že prý Židé používají pro své rituály krev křesťanů a bylo dokonce poukazováno na jeden soudní proces proti jistému Židovi, který se konal r. 1913 v Rusku. Jedině czenstochovský biskup označil smyšlené rituální vraždy katolických dětí za lži.

Publikaci Strach vydalo kupodivu katolické vydavatelství, což bylo pro mnohé klerikály rovněž skandální. Četba knihy zarmoutila krakovského arcibiskupa Stanisława Dziwisze, který až do smrti papeže Jana Pavla II. byl jeho sekretářem. Dziwisz napsal do nakladatelství: »Vaším úkolem je šířit historickou pravdu a nikoli současně probouzet antisemitské démony.« Jiní zase kritizovali, že publikace je »pseudovědecká«. Že prý Gross nezvládl řemeslo historika, ale za historika se vydává. Tak soudil o Grossovi předseda polského Ústavu pro národní paměť. Jiní zase tvrdili, že Grossova fakta nejsou žádné novum, avšak jsou subjektivně pojata a interpretována. Gross vše shrnul, aby podal kolektivní žalobu.

Gross žaloval již jednou. Tenkrát však šlo o vesnici, nikoli o celou pospolitost. Před osmi lety uveřejnil knihu Sousedé. V ní líčil, jak polská obec Jedwabne zlikvidovala místní Židy. Kniha tehdy vyvolala diskusi o úloze Poláků při vyhlazování Židů. Gross uváděl vědecká fakta s četnými výpověďmi svědků. Grossova historická práce je velmi napínavá, často až drastická, ale vždy věcně rozvážná. Diskuse o působení historika Grosse vzbudila zájem i krakovského státního návladního. Začal zkoumat, jestli Gross neporušil článek 132a trestního zákoníku. Ten byl stylizován speciálně kvůli Grossovi již v době, kdy publikace Strach vyšla nejprve v angličtině. Podle článku 132a i ten, kdo hanobí polský národ obviněním z účasti na organizaci či zodpovědnosti za »nacistické« zločiny, může být odsouzen do vězení na tři roky. Jedna politická strana se dožadovala, aby Grossovi byl zakázán vstup do Polska. Gross do Polska jel.

Publikace Strach sice rozzlobila četné Poláky i některé kruhy katolické církve, zato v Německu mají mnozí Němci z Grossovy publikační činnosti radost, že totiž z holocaustu nemusí být vždy viněni jenom Němci. Německé sdělovací prostředky většinou přinášejí jen zprávy o obsahu publikace Strach, zprávy sice obsáhlé, leč bez komentáře.

(www.obrys-kmen.cz)