Říjen 2010

65 let staré masakry Němců

Luděk Navara

Po nálezu hrobu zavražděných Němců u Dobronína se objevila další podobná podezření. Policisté už teď hledají další masové hroby, například v Moravském Krumlově. A podle dobových dokumentů mohou být takových míst v Česku stovky.

„Podle oznamovatele jsou dosud neznámé hroby Němců z poválečné doby v zahradě zámku v Moravském Krumlově,“ říká Eduard Kočvara z Úřadu pro vyšetřování a dokumentaci zločinů komunismu (ÚDV). Případ připomíná kauzu z Dobronína u Jihlavy, kde policisté před několika dny našli pod zemí ostatky šesti těl. Teď dostávají podobných tipů více. Podezření z Moravského Krumlova je zcela nové, takže zatím není možné uvést, kolik mrtvých má v zahradě být. „Pán, který oznámení podal, odkazoval na pamětníka, kterého označil jako důvěryhodného,“ přiblížil Kočvara.

Další podobné podezření na existenci masového hrobu vyšetřují policisté i v Čechách, odmítají však zatím říci, kde. Není přitom vyloučeno, že budou muset prověřit desítky dalších případů. Pracovníci ÚDV mají k dispozici stará hlášení o poválečných násilnostech na Němcích, která v roce 1947 dostávala na stůl tehdejší policie. A dobových dokumentů je neuvěřitelné množství. „Jsou to stovky případů z celého území Česka. Policie je tehdy vyšetřovala bez politických vlivů, a to myslím dnes není veřejnosti v Česku ani v Německu příliš známo,“ říká šéf ÚDV Pavel Bret.

Stovky stran starých spisů, do nichž MF DNES nahlédla, nabízejí otřesné čtení. Například v internačním středisku pro Němce v Ostravě bylo od 15. května do 20. června zastřeleno 234 osob. Ve Frýdku-Místku zemřelo za podezřelých okolností 18 osob, v lese Hliníku u Místku bylo zastřeleno 11 lidí, z toho deset Němců a jeden Čech. O jejich hrobu se dosud nic neví. „Z důvodů objektivity je však třeba říci, že ve spisech jsou i informace o tom, že ustupující Němci na našem území nechávali ukrytá skladiště zbraní a lidé se obávali, že budou pokračovat v boji. Na druhé straně však mnohdy nešlo o spravedlivou odplatu či spravedlivé rozhořčení, ale často o jednání s kriminálním podtextem, bylo spojeno například s krádežemi zlata,“ říká Bret.

Podle dokumentů se na násilnostech podílely především „revoluční gardy“. Jejich členové třeba objížděli internační tábory a pod záminkou, že určití lidé jdou do samostatného odsunu, si je vybírali. Pak je tajně zastřelili. Do hledáčku těchto podivných revolucionářů se navíc nedostávali váleční zločinci či příslušníci gestapa, ale často ti, o kterých se vědělo, že jsou bohatí.

Pozoruhodné je, že byl velký rozdíl mezi územím osvobozeným Američany a Sovětskou armádou. „Pokud jde o pohraničí, a to soudní okresy Prachatice, Vimperk a Volary, hlásím, že v těchto místech si dozor nad každým zákrokem vyhradila americká armáda a jen v její přítomnosti zejména v prvních týdnech směli naši orgánové provádět domovní prohlídky a zatýkání. Nějaké násilí Američané nepřipustili,“ stojí v hlášení z Písku z 22. července 1947. I když poválečné období je pro mnohé dávno „pouhým dějepisem“, mnoho postižených rodin dodnes pátrá, co se stalo s jejich příbuznými a kde mají hroby. „Tatínek, který měl německou národnost, skončil po válce v československém vězení v Plzni. Pak zmizel. Nic víc nevím, pátrali jsme po něm přes Červený kříž. Bezvýsledně,“ popisuje Krista Danišová. Po jejím otci marně pátral i advokát Lubomír Müller. Ten prozkoumal archivy, ale ničeho se nedobral. „Jestli někdo skončí ve státním vězení, přece musí někdo říci, co se s ním stalo. O každém vězni se vede evidence. Toto přece není v pořádku,“ říká Müller.

I když v roce 1947 tehdejší policie začala násilnosti vyšetřovat a vznikla dokonce poslanecká komise, o většině případů se veřejnost nedozvěděla. Spisy byly vedeny jako tajné. Navíc veškeré snahy o vyšetření ukončil komunistický převrat v únoru 1948.

A v místech, kde k násilnostem došlo, o nich lidé většinou mlčí dodnes, a tak si informace předávali jen němečtí rodáci. To je případ údajného masového hrobu poblíž Hostinného v Podkrkonoší. Tam v rokli byli podle německých pamětníků postříleni vojáci a možná i civilisté. „Vyprávěli mi to dva lidé nezávisle na sobě. Jeden z nich zemřel už dříve a pamětnice, která slyšela střelbu, zemřela před čtrnácti dny, 16. srpna,“ říká Tomáš Anděl z Hostinného.

(MFDNES)