Říjen 2010

Ramadán

Karel A. Pokorný

Tak máme několik dní po ramadánu, kdy muslimové po celý den, od slunce východu do jeho západu nic nejedli, nepili, ba ani nesouložili, a s kručícími žaludky si četli koránu - pokud tedy umějí číst. Jejich zaměstnavatelé se jen neradi smířili s tím, že tito pravověrní muslimové, oslabeni hlady a nemocní z nočního přejídání, toho v práci celý dlouhý měsíc moc nepořídili a mnohdy se nechali napsat nemocnými. Nedbají totiž ani důrazného varování lékařů, kteří upozorňují na nebezpečí nárazového nočního přejídání a především na nebezpečné odmítání léků (imámové zakazují během dne, po dobu trvání ramadánu brát také jakékoliv léky) a na následky, které to může mít. Při ramadánu jsou stanice první pomoci pravidelně přeplněny diabetiky a jinými kolabujícími pacienty, kteří doplácejí na to, že vynechali své potřebné léky. Na druhé straně se ale ukazuje, že se různé příkazy dají obejít, aniž se Alláh nějak zvláště urazil. Kupříkladu profesionální fotbalisté hrající za evropské kluby nemusí, dodržovat přísná nařízení koránu a mohou jíst podle libosti. Imámové jim dali dispens.

Americký prezident Barak Hussain Obama si pozval první den ramadánu na večerní rituální večeři, zvanou iftar zástupce islámských organizací a při té příležitosti vyslovil souhlas se stavbou mešity, třináctipatrového islámského centra, vzdáleného jenom coby kamenem dohodil od smutně proslulého Ground Zero. Tato mešita se má jmenovat cordobská podle středověkého kalifátu ve Španělsku a má být symbolem islámské snášenlivosti. Obamovi vůbec nevadilo, že podle průzkumu televisní stanice CNN je již 70 % Američanů proti této stavbě a denně jich přibývá. Když tedy pan prezident zjistil, že svým nerozumným výrokem způsobil tolik protestů a ještě víc poškodil, své již velice pošramocené image, využil okamžitě možnost, kterou mu dává v koránu uvedená tak zvaná taqiya a všechno popřel. To je velice velice praktická věc, Taqiya, zaručuje totiž každému muslimovi právo, lhát v případě potřeby nevěřícím. A proto se dva dny po svém nešťastném výroku snažil Obama všem Američanům namluvit, že to tak vůbec nemyslel.

Mimochodem je zajímavé, že dodnes se žádný z tak zvaných umírněných islamistů neodvážil odsoudit teroristický útok na MTC, ani vyslovit soustrast pozůstalým. Pan prezident se po tomto maléru raději odebral do Mexického zálivu zaplavat si, aby před kamerami předvedl, že je i tam už všechno v pořádku. Celá akce silně připomínala snímky z dávných časů, kdy bylo možno vidět Mao Ce-tunga, jak plave v Žluté řece. Obama to vylepšil tím, že plaval s dcerou.

Nakonec taková menší fiktivní úvaha, porovnání. V říjnu 1951 byla v Pearl Harboru plánována stavba tak zvaného Harbor-Suschi-komplexu, místním obyvatelstvem nazývaného Admiral Isoroku Yamaoto-Templ. Celá budova měla stát několik set metrů od přístavu, který byl 7. prosince 1941 cílem zákeřného japonského útoku, při kterém byla zničena většina lodí americké námořní flotily a kdy padlo 2402 lidí. Plánovaná stavba Harbor–Sushi-komplexu měla být především symbolem nově vzniklého a velmi křehkého přátelství mezi Japonci a Američany. Zůstalo jen při plánech, ale je jisté, že Japonce by nikdy nenapadlo stavět nějakou budovu jako symbol porozumění. Protože jsou si vědomi, že porozumění se pro jejich tehdejší čin jen těžko hledá.

A nyní, v roce 2010, pouhých 9 let po zákeřném útoku islámských teroristů na budovy MTC se rozhodlo několik bohatých muslimů vedených radikálním imámem Faisalem Abdulem Raufem přátelícím se nepokrytě s teroristy z organizace Hamás postavit nedaleko Ground Zero komplex s mešitou snad opatřenou i minarety a k tomu ještě knihovnou, kuchařskou školou, různými sály a apartmány. Pozemek koupil tak říkajíc za babku, 4,85 milionů dolarů, což je v těchto místech opravdu málo, stavební podnikatel Sharif el-Gamal. Vše by prý mělo být ve znamení smíření. Alláhu Akhbar!

Rozdíl mezi tou stavbou na Pearlu Harboru a „ušlechtilým“ záměrem v New Yorku spočívá především v tom, že válka proti islámským teroristům stále trvá. Stále žijí v Americe – a po celém světě muslimové, kteří jsou ochotni provést útok nejen na své americké spoluobčany, ale na všechny nevěřící psy. Vedou svatou válku, džihád. Žádné smíření se z jejich hlediska nekoná. Jsem přesvědčen, že se v New Yorku jedná o provokaci. Muslimové chtějí prostě vyzkoušet, kam až mohou dojít. Tak zvaná cordobská iniciativa oznámila na své webové stránce, že vůbec nepřemýšlí o tom hledat nějakou jinou lokaci.

Ve výroční den teroristického útoku se konala v New Yorku velká demonstrace proti stavbě mešity, kde mezi řečníky byl také nizozemský politik Gerd Wilders, levičáky pilně demontovaný. Jeho velice krásný projev se dá najít na internetu – každému doporučuji si ho přečíst. Je v angličtině.

Nakonec jiný, stejně smutný příběh, také o jednom památníku. A o toleranci islamistů. V roce 2007 byl teroristy v afgánském Kundusu zabit holandský voják Timo Smehuijzen. Jeho rodiče se rozhodli, že na jeho památku dají z dobrovolných příspěvků v Holandsku vybraných postavit školu, právě tam, kde jejich syn padl, tedy v afghánském Kundusu. Vybrali brzy dostatek peněz, a postavili zakrátko školu pro 250 dětí. V budově bylo ještě několik sálů, kde se mohly scházet a vzdělávat také ženy. Tuto budovu Taliban před několika dny vyhodil do povětří. My vám dáme, brát nějakou školu od nevěřících.

Co teď? Všechno záleží jenom na západní civilizaci, zda se probere a postaví nějak na odpor, anebo jako obvykle ustrašeně ustoupí.