Říjen 2010

Měření hodně odlišným metrem

Otto Ulč

Z Evropy se tradičně odcházelo do zámoří (zejména Amerika, Kanada, Austrálie), v současné době Evropa se seznamuje s opačnou zkušeností, jejími plusy a minusy. Jsou státy s reputací své vstřícnosti na rozdíl od končin se spíš xenofobním temperamentem. Přeptejte se na zkušenost zájemců získat občanství například v UAE (United Arab Emirates). V dřívějších stoletích Japonsko dbalo na svou etnickou čistotu do té míry, že o zachránivší se trosečníky na břehu se postarali a pak je po jistotu uškrtili či jinak zabili.

Užitečné vlastnosti zdí - takto jsem nazval dříve uveřejněný text s dumáním od zdi čínské až po tu českou matiční. Dobré ploty přispívají dobrým sousedským vztahům nebo aspoň mohou zabraňovat, aby nedocházelo k jejich případně explozivnímu zhoršování. Zdi abychom rozlišovali, zda užitečné či utlačující, jak a komu prospěšné, zda špatnostem bránící či je podporující. Zda je záměrem lidi nepouštět ven, pod pokličkou si je držet, či naopak bránit vetřelcům, aby vpádem nemohli ohrožovat tamější mír a pohodu. Číňanům trvalo dva tisíce let budování zdi v délce porovnatelné vzdálenosti přes celičký americký kontinent, od New Yorku do Kalifornie, stejně tak jako z České republiky do Saúdské Arábie.

Průzkum Pew Hispanic Center zjistil, že téměř polovina všeho mexického obyvatelstva (jeho počet je odhadován na víc než sto milionů) by se okamžitě chtěla odstěhovat do USA. Nelze se příliš divit. Když mám potíže uživit rodinu a dozvídám se, že za tutéž práci pomocné síly bych si tam u sousedů vydělal desetinásobek, také se budu snažit odebrat tamějším směrem.

V současné době Američané zápolí s prozatím málo úspěšnými pokusy bránit ilegálnímu pronikání nevítaných hord přes mexickou hranici. Toto úsilí je šmahem odsuzováno, s přirovnáním k nyní již neexistující berlínské zdi. Kritici jakoby nepostřehli zásadní rozdíl mezi univerzálně platnými, slavnostně deklarovanými právy občanů ze země odejít, nebýt drženi v kleci, jinde o azyl požádat, v důkladném to kontrastu k situaci, kdy stát uplatňuje své neméně svatosvaté právo jako suverénní entity rozhodnout, koho na své území pustit nebo nepřijmout.

Census Bureau neuvádí tyto španělsky mluvící, převážně monolinguální Hispanics jako speciální rasovou kategorii. Jejich příliv do země ale způsobil, že dřívější dvoutřetinová početní převaha anglicky mluvících bělochů se snížila na pouhou polovinu a již se stali menšinou v Kalifornii, Texasu, Novém Mexiku a též ve Washingtonu, D.C., hlavním městě země. V téměř jedné třetině těch nejvíc osídlených oblastí ony menšiny (černoši, oficiálně přejmenovaní na African-Americans, Asiaté, Hispánci) již tvoří většinu. Hispánci jsou mimořádně odolní vůči asimilaci - onomu americkému cíli tavícího hrnce (melting pot) – což se projevuje ve vysokém procentu (40 %) jejich mládeže nedokončivší povinnou školní docházku, jejích pozdějších existenčních neúspěchů a spoléhání na podporu jak ze státních, tak z privátních charitativních zdrojů.

Kalifornie utratí na ilegálech čtvrtinu svého rozpočtu. Lékařská péče a vydávané poukázky na jídlo (tzv. food stamps) přijdou na 65 miliard dolarů. Čtvrtina všech vězňů ve federálních kriminálech jsou ilegálové - další to miliardový výdaj. Zákon EMTALA (Emergency Treatment and Active Labor Act) nařizuje povinnost nemocničního ošetření kterékoliv osobě, jakkoliv nemajetné, nepojištěné a v zemi ilegálně přítomné – včetně poskytnutí péče při porodech. Dosud nebyl přijat zákon, který by zrušil absurdní britský princip ius soli – automatické udělení občanství podle místa narození, bez ohledu na občanství a další okolnosti týkající se jejich rodičů.. Přejímám z internetu informace z vlivného, liberálně orientovaného zdroje, deníku Los Angeles Times:

Víc než dvě třetiny dětí, které se narodí v tamější oblasti (L.A. County), pocházejí z lůna ilegálně přítomných matiček, takto na svět přivádějících čerstvé americké občany.

95 % všech zatykačů pro podezření ze spáchání vraždy se týká ilegálů.

75 % všech osob na seznamu nejvíce hledaných zločinců jsou ilegálně přítomní cizinci.

Polovina členů zločineckých gangů v metropoli jsou ilegálové.

29 % všech vězňů ve federálních kriminálech jsou ilegálové.

29 % ilegálů žije ze sociální podpory, poskytované státem.

Pouhá 2 % ilegálů se obtěžují pracovat na polích při sklizni zeleniny a ovoce.

Pokus Senátu ve Washingtonu prohlásit angličtinu jako oficiální řeč země (official language) senátor Harry Reid, nejvýznamnější představitel nejsilnější Demokratické strany, pobožný mormon reprezentující neřestnou Nevadu, vehementně zatratil jako rasismus, aniž blíže dovedl vysvětlit, co tím měl na mysli.

Do Arizony den co den průměrně proniká tisíc ilegálů. Už jich tam mají aspoň půl milionu, notně se podílejících na kriminalitě všemožného druhu. Phoenix je centrem velkého byznysu s pašováním drog a lidí přes hranice, jakož i hlavním městem celé Ameriky v oboru únosů a vydírání výkupného. Víc než 240 takových případů oznámeno v roce 2008.

Obyvatelé žijící v pohraniční oblasti, 60 až 80 mil hluboko do vnitrozemí, jsou již léta terorizováni pronikajícími ilegály, aniž se dovolají ochrany. Kradou jim vozidla, vandalizují majetek. Jeden farmář svědčil o své zkušenosti s gangem pašeráků drog, pronikajících po vzoru vojenské operace: skupinu vede chlapík s kulometem, za ním ve zhruba kilometrovém odstupu kráčí rovněž ozbrojení strážci a za nimi nosiči a hlídači drog. Zabijí kohokoliv, kdo by jim přišel do cesty. Každou noc lze slyšet střelbu. Pochytaní ilegálové tvoří víc než jednu třetinu (35 %) osazenstva federálních věznic a pětinu státních arizonských věznic.

Nejen vloupání a vraždy, ale značně časté jsou automobilové karamboly, kdy negramotný chlapík za volantem v ukradeném vehiklu se řítí, způsobí zranění, smrt. Samozřejmě není pojištěn, nikdo si na něm nic nevezme. Ve vězení o něj bude pečovat, krmit ho bude erár a v případě deportace však on brzo hupky bude zpět. Výdaje na jejich lékařskou péči a výchovu potomstva již přesahují miliardu dolarů ročně.

Přibývá oprávněných frustrací u většiny obyvatelstva, Republikánská guvernérka státu koncem dubna 2010 podepsala zákon (SB 1070) zakazující poskytnout přístřeší ilegálně přítomným cizincům. Současně opravňuje policii, aby v situacích – zejména v dopravě – za předpokladu reasonable suspicion (rozumné, přiměřené podezření) požadovala předložení důkazu totožnosti. Zákon výslovně zakazuje orgánům zasahovat pouze s ohledem na rasu či národnostní původ (not solely consider race, color or national origin).

Okamžité vypukly očekávané protesty od organizací jako American Civil Liberties Union a Mexican American Legal Defense and Education Fund. Davy zejména těchto převážně či spíš výlučně španělsky mluvících Hispanics zorganizovaly bouře protestů nejen v Arizoně, kde tvoří jednu třetinu všeho obyvatelstva, ale také ve Washingtonu u schodů Kongresu. Na protestech se rovněž hodně podílejí mravně popuzení, politicky korektní idioti a hollywoodské celebrity, určitě ve svém luxusu ušetřené zkušenosti s nepříjemnou arizonskou realitou.

Mezi zatracujícími výkřiky o bělošském rasismu (čili téže rasy jako většina ilegálně pronikajících Mexikánů), fašismu, teroru, pošlapávaných právech jedince nikdy nepadne zmínka o záležitosti nejpodstatnější, jíž je ovšem právo státu kontrolovat, rozhodnout, koho a za jakých podmínek na své území přijmout.

I prezident Obama si pospíšil odmítnout zákonodárnou iniciativu v Arizoně jako misguided (zavádějící), že požadavkem policie prokazovat identitu podezřelých, nevinní budou harassed (trápení, sekýrováni). Obama tak učinil dřív, než guvernérka stačila zákon podepsat a on měl příležitost si ho přečíst.

Tuze se též mravně rozhorlil mexický prezident Felipe Calderon, prosazující neoprávněná práva jeho ze společné vlasti upláchnuvších občanů. (Při jedné příležitosti přiznal, že i jeho vlastní příbuzní jsou v USA ilegálně, ale jejich adresu že neprozradí. The Economist, 26. 4. 2008).

Sympatizující zahraniční ignoramusové přikyvují, aniž by se pozastavili nad počínáním mexického státu vůči tam pronikajícím vetřelcům z Guatemaly, Nikaraguy, Hondurasu, San Salvadoru. Lapeni, zatčeni, bez cavyků jsou deportováni.

Nijak ohleduplné je zacházení s vlastním obyvatelstvem: zatímco v USA se teď tolik dbá o pohodlí početně mohutnících Hispanics, neobtěžujících se zvládnutím angličtiny (s výsledkem, že se stáváme bilinguální zemí, což si ověřujeme při každém zvednutí telefonu dovolat se k nějakému úřadu), v Mexiku místní občan, domorodec indiánského původu, zájemce o zaměstnání, jenž nedostatečně ovládá španělštinu, bude automaticky odkopnut.

Prezident Calderon, tolik popuzený americkou troufalostí se vetřelce pozeptat na jeho totožnost, však na svém území uplatňuje podstatně odlišné praktiky. Čtu ze svědectví, jež předložil Američan Tom O`Malley, ředitel S. W. Bell v Mexico City:

Pracoval v Mexiku City pět roků, pouze s turistickým vízem s platností vždy jen na tři měsíce. Procedura, s asistencí mexických a amerických advokátů získat trvalé pracovní vízum - tzv. FM3 souhlas, vyžadovala notarizované předložení originálů (nikoliv kopií) těchto dokladů: 1. rodný list; 2. oddací list; 3. vysvědčení o zdárném dokončení střední školy; 4. totéž o univerzitním vzdělání; 5. doporučující dopisy od dvou bývalých představených; 6. dopis od šéfa policie ze St. Louis, že žadatel má čistý trestní rejstřík a že je a citizen in good standing; 7. dopis žadatele, v němž přesvědčivě prokáže, že neexistuje občan Mexico City s takovou požadovanou kvalifikací. Tato veškerá dokumentace v angličtině musela být přeložena do španělštiny a s podpisy notarizována.

V doprovodu mexického advokáta následovalo pět hodin strávených na příslušných vládních úřadech. Na třech z nich byl fotografován a otisky prstů snímány, na čtyřech úřadech se mu dostalo instrukcí o daňovém systému, právu pracovním, nemovitostním a trestním. S upozorněním, že jakýkoliv protest ze strany žadatele by byl považován za trestní čin. Žadatel zaplatil 4000 dolarů na poplatcích a úplatcích, aby mohl ukončit tuto proceduru. Pomíjím zbylé dvě stránky s popisem dalšího martyria, například se získáním místního řidičského průkazu. A platnost kýženého oprávnění FM3 je omezená na tři roky.

Věru, jiná je americká a mexická zkušenost, jiným metrem měříme, mravně se různě popuzujeme. A neptáme se, proč by OSN, tamějším obhájcům lidských práv, měly tak nebetyčné disproporce vadit.