Říjen 2010

O Romech bez nás

Zbyněk Petráček

Je Sarkozy rasista, nebo ne? Deportuje Francie etnickou menšinu, nebo ne? Mnozí si lebedí, že právě francouzské problémy s balkánskými Romy skýtají zásadní otázky pro novinové rozhovory i prohlášení státníků. Sama slova jako rasismus a deportace mají takový kalibr, že se je nikdo neodváží bagatelizovat. Jen si to zkuste porovnat: Na jedné straně je tu zřejmá skutečnost, že Francie vrátila do domovských zemí tři tisíce lidí, kteří porušili francouzská pravidla. A proti tomu stojí skutečnost politiky a médii přifouknutá, že Francie deportuje Romy, čímž vyhání celou etnickou skupinu. (Šéf Evropského parlamentu Jerzy Buzek: „Nikdo nemůže být vyhnán ze země jen proto, že patří k romské menšině.“) A teď řekněte: Který z těch dvou předkládaných faktů váží víc? No přece ten, co smrdí rasismem a deportacemi. Takové je poučení z dějin a Osvětimi.

Na tomto pozadí dnes proběhne evropská schůzka o migraci a roli Romů v ní. Je organizována velmi nešťastně. Pořádající Francie pozvala Německo, Británii, Itálii, Španělsko, Kanadu, Řecko a opožděně i Belgii předsedající EU. Nepozvala ovšem země, jichž se problém primárně týká – Rumunsko a Bulharsko. Nepozvala ani Česko, které právě předsedá Dekádě romské inkluze. Ano, je to nešťastné, ale čím nešťastnější, tím šikovnější pro ty, co chtějí romský problém házet na Francii.

Schůzka o problému, na niž nejsou pozvány zdrojové země onoho problému, ale jen jeho západní arbitři, čpí sloganem „o nás bez nás“. I kdyby se příměr s Mnichovem neobjevil nejprve na serveru Romea.cz, oživili by ho jiní. Přišel totiž jako na zavolanou. Umožňuje svalovat hlavní zátěž na „mnichovany“, zatímco zdrojové země problému staví do role osočených, těch, kdo se musí bránit.

Mnichovanství nelze podceňovat, velí česká zkušenost, a v obraně proti němu je každá zbraň dobrá. A podobně jako z brakové literatury známe kovboje, kteří nosí kolty proklatě nízko, teď můžeme sledovat politiky a vůbec lidi veřejného života, kteří nosí proklatě nízko své výroky.

I uvážlivý ministr Schwarzenberg hovořil o „rasistických pohledech“ Nicolase Sarkozyho (než to zmírnil na „dojem“). A neméně uvážlivý premiér Nečas mu na adresu rumunských Romů oponoval, že „jejich způsob života je ve Francii neakceptovatelný“. Ehm, při pohledu na to, jak Francie chtě nechtě akceptuje způsob života milionů tamních muslimů, bude přesnější odpověď trošku jinde.

Ve vztahu Francie k rumunským Romům těžko doložíme rasismus, který bychom tam chtěli vidět. Ne snad, že by byla francouzská policie nějakou agitkou multikulti, ale prostě dbá na pravidla a jejich dodržování. A země, kde platí pravidla i pro kočování, kde jsou města ze zákona vybavena tábořišti pro kočovníky, vyhošťuje lidi ne proto, že jsou Romy nebo kočovníky nebo preferují ten či onen způsob života, ale proto, že poruší pravidla či zákony – vyhošťuje je za ilegální táboření, za překročení bezvízového pobytu, za krádeže, ne za etnicitu.

Chceme-li už hledat nějakou analogii s českými poměry, nenajdeme ji ani v neblahých vztazích typu Neštěmice (proslulá Matiční ulice) či Litvínov, ani v romské migraci do Kanady, ale v loňském táboření desítek romských kočovníků z Evropy, kteří chtěli být u svého „prince“ umírajícího v pražské nemocnici. Před rokem si okolí Prahy stěžovalo na problémy. A teď si zkuste představit, že těch kočovníků nejsou desítky, ale tisíce. Že tu nejsou týden, ale měsíce. Kdybychom toto zažili a ty lidi nedeportovali, pak bychom mohli Sarkozymu kázat o rasismu či neakceptování jiného způsobu života.

Argument, že Francie dělá to, za co nás sama kritizuje, je lichý. Francie vyhošťuje občany jiných států, kteří poruší francouzská pravidla. Dá se jistě namítnout, že jiní cizinci, kteří nevyčnívají tak jako rumunští Romové, předpisy o pobytu překračují, aniž by byli deportováni, ale přísně vzato nelze proti vymáhání pravidel nic namítat. A nelze se divit, že Francie chce problémům předcházet.

Dnešní schůzka zřejmě nevyústí do nějakých ultimát. Na takovou paralelu s Mnichovem si státníci zadělávat nechtějí, i když Francie hrozí Rumunsku nepřijetím do Schengenu. Ale v té zásadní věci Paříž pravdu má. Postavení Romů v postkomunistických zemích je problémem těchto společností, nikoliv Francie.

Francouzským či kanadským úřadům může být fuk, zda tam Romové cestují „za lepším“, kvůli své diskriminaci či proto, že skočili na lep mafiánskému byznysu. Nechtějí řešit problém, který u nich nevznikl. Kdyby to říkaly s menší dávkou arogance a v méně mnichovském koloritu, byl by jejich apel asi přijatelnější. Nicméně my, na hanbu stavění, bychom si mohli přiznat, že bez rumunských Romů dělajících „bordel“ ve Francii by se o tom problému nemluvilo.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)