Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Říjen 2010


Hudbou proti chudobě

Bohumil Řeřicha

Motto: Hudba je vyšší zjevení než všechna moudrost a filozofie, kdo porozumí mé hudbě, nezbytně se vysvobodí z veškeré bídy s kterou se vláčejí jiní lidé (Ludwig van Beethoven)

To, co se děje s klasickou hudbou ve Venezuele je jedinečné na celém světě, je to „vzkříšení“ (Sir Simone Rattle, šéfdirigent Berlínských filharmoniků)

V letošním roce je tomu 35 let, co hudebník, ekonom a sociální reformátor Dr. José Antonio Abreu založil ve Venezuele systém postavený na jeho neortodoxním přesvědčení, že to, co chudé děti Venezuely potřebují, je klasická hudba. Tento projekt je dnes známý pod názvem El Sistema. Podle jeho slov se jedná o sociální systém bojující proti chudobě. Je přesvědčen, že hudba poskytuje duchovní bohatství, které překoná fyzickou chudobu a tím se stává prostředkem pro sociální změnu. 80 % obyvatel Venezuely žije v mizerných sociálních podmínkách a 30 % z nich jsou děti pod 15 roky věku.

Každé odpoledne mají malé děti z chudinských čtvrtí zdarma hudební výchovu v pobočce El Sistemy. Dva roky staré děti se učí základům, jako je rytmus a seznamují se s jazykem hudby. Ve čtyřech letech se učí hrát na nástroj. Ve věku 6-7 Let jsou považováni za „veterány“ a hrají v orchestrech. Podle José A. Abreua je orchestr společenství, ve kterém se děti učí navzájem se poslouchat a respektovat. Jednotlivec přijímá odpovědnost a tím přispívá k společnému výsledku.

Každý den po škole je možné po celé Venezuele vidět děti cvičit. Děti milují tvrdou práci. Školí je 15 000 vyškolených hudebníků. Systém je založen i na tom, že nadané děti vyučují další děti. Jsou ve škole 8 hodin a po té se do 6. hodiny večer učí hudbu. Každý den od pondělí do soboty. Volnou mají jen neděli a to jsou doma, aby se nemohly dostat pod vliv zločinnosti. 80-90 % dětí pochází z chudinských čtvrtí, kde je opravdu velká zločinnost. Rodiče těchto dětí s tímto Systémem úzce spolupracují.

El Sistema prostřednictvím klasické hudby vštěpuje dětem vlastní úctu a důvěru. Populární hudba tímto způsobem nefunguje. Populární hudbu znají děti z domova, kde se při ní jejich otcové opíjejí. Tím, když se dá dětem něco jiného, když se posadí na židli v orchestru, myslí si, že jsou v jiném světě. Zpočátku se zdá, že jsou jejich zvuky drsné, ale zkušenost nahrazují nadšením. Malý trumpetista je přesvědčen, že Systém učí děti víc než hrát na nástroj, učí je dennímu pořádku a poznání jiné kultury. V Systému je 300 000 dětí, existuje 176 dětských orchestrů, 216 orchestrů mladých lidí a 400 orchestrů a pěveckých sborů. Od založení jím prošlo 800 000 lidí.

Hra mladých je fascinující, hrají jako by jim šlo o život. Všichni se samozřejmě nestanou muzikanty, ale klasická hudba v nich zanechá nevratné změny. Jeden mladý delikvent se přiznává, že ho hudba naučila jak zacházet z lidmi bez násilí a zbraň nahrazuje nástrojem. Dr. Abreu uvádí, že hudba mění život i dětí s velkými problémy. Gustavo Dudamel, dirigent Národního mládežnického orchestru Simona Bolívara, v současné době nejžádanější dirigent na světových koncertních scénách, je přesvědčen, že El Sistema změní Venezuelu. Do budoucna jím má projít až 1 milion dětí. Úspěch orchestru mladých Venezuelanů je symbolem národní hrdosti. El Sistema má rozpočet 80 milionů eur. Je fascinující, že tento projekt Dr.Abreu udržel přes všechny poltické změny, kterými za těch 35 let Venezuela prošla. I když je dotovaný též vládou, Dr. Abreu říká, že „žebrají“ doslova po celém světě. Potřeba nástrojů je obrovská. Mnohdy prosí „pošlete nástroj a boty a když ne nástroj tak alespoň boty.“ Na otázku, zda by mohl Systém fungovat např. v USA i jinde ve světě, přichází kladná odpověď: „Nezáleží odkud děti pocházejí, jestli je možné pomoci chudému chlapci ve Venezuele, je možné mu pomoci i jinde ve světě. Všichni milují hudbu.“ Slyšet hrát orchestr Simona Bolívara pod taktovkou naprosto výjimečného Gustavo Dudamela naplňuje člověka ohromnou radostí a nadějí. Kéž by tento Systém našel odezvu i v jiných zemích světa.



Zpátky